II.ÚS 3345/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3345/21 ze dne 10. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. J., zastoupeného JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 176/68, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2021 č. j. 30 Cdo 1389/2021-254, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. července 2020 č. j. 28 Co 126/2020-188 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 17 C 41/2017-132 ze dne 10. prosince 2019, ve znění opravného usnesení č. j. 17 C 41/2017-157 ze dne 7. února 2020, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021 č. j. 30 Cdo 1389/2021-254, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020 č. j. 28 Co 126/2020-188 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 17 C 41/2017-132 ze dne 10. 12. 2019, ve znění opravného usnesení č. j. 17 C 41/2017-157 ze dne 7. 2. 2020, a to pro porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod dle čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 3 a čl. 37 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v celkové výši 720 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného trestního stíhání. Usnesením policejního orgánu ze dne 11. 10. 2004 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 148 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve spolupachatelství. Za tento trestný čin hrozil žalobci trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let. Posléze bylo zahájené trestní stíhání žalobce rozšířeno pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby usnesením policejního orgánu ze dne 4. 9. 2007. Nakonec bylo trestní stíhání žalobce podle § 172 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) zastaveno usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 6. 2016, neboť žalobce uvedené skutky nespáchal. Stěžovatel od počátku svého trestního stíhání uváděl, že se předmětného skutku nedopustil. V průběhu trestního stíhání podal žalobce stížnost na nepřiměřené průtahy v řízení, po celou dobu spolupracoval s orgány policie a nezadal jedinou příčinu trestního stíhání či jeho průtahům. Žalovaná vedlejší účastnice (ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR) nárok neuznala, postupem orgánů v činných v trestním řízení podle ní nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního stíhání. Proto za část trestního stíhání od 11. 10. 2004 do 4. 9. 2007 požadoval náhradu ve výši 120 000 Kč a za část trestního stíhání od 5. 9. 2007 do 15. 7. 2016 náhradu ve výši 600 000 Kč. 3. V řízení před obvodním soudem byl stěžovatel opakovaně vyzván, aby konkrétně uvedl, jak trestní stíhání zasáhlo žalobce v osobním a profesním životě a označil k tomu důkazy (poprvé usnesením č. j. 17 C 41/2017-72 ze dne 4. 9. 2018). Stěžovatel tedy upřesnil, že před trestním stíháním mohl předpokládat povýšení na vyšší pracovní pozici s vyšším finančním ohodnocením, což se nakonec nestalo. Opakované účasti na podáních vysvětlení byly spojeny s jeho absencí v práci a do pracovní činnosti se projevil i stres z trestního stíhání. V rodinném životě byl poškozen zejména rozpadem rodiny, kdy jeho vyšetřování a s tím spojený stres a obava o budoucnost vedla k narušení rodinných vztahů a v roce 2000 k rozvodu manželství, tím došlo i k omezení jeho rodičovských práv. Trestní stíhání ovlivnilo i finanční a majetkové aspekty života. Posléze byl stěžovatel znovu vyzván dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby konkrétně uvedl, v čem mělo trestní stíhání devastující účinek na výše jmenované aspekty života a doložil k tomu důkazy. Na to stěžovatel reagoval argumentací judikaturou vyšších soudů a Ústavního soudu. 4. Po právní stránce obvodní soud věc posuzoval podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), [dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu"]. V daném případě posuzoval dva samostatné nároky - první nárok stěžovatele se týká trestního stíhání zahájeného dne 11. 10. 2004, které skončilo usnesením o zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie prezidenta republiky dne 19. 7. 2013. Druhý nárok se týká trestního stíhání zahájeného dne 4. 9. 2007, které skončilo 15. 7. 2016 vydáním usnesení, jímž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutky spáchal stěžovatel. Nárok na odškodnění nemajetkové újmy, která byla způsobena prvním trestním stíháním, shledal obvodní soud k námitce žalované vedlejší účastnice za promlčený. Tento nárok u žalované stěžovatel uplatnil až dne 31. 8. 2016, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty podle ustanovení § 101 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v rozhodném znění. I v případě, že by tento nárok nebyl promlčen, náhrada nemajetkové újmy by žalobci v souladu s ustanovením § 12 odst. l písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. nemohla být přiznána, neboť stěžovatel neprohlásil, že trvá na projednání věci, tedy v trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu amnestie, nebylo pokračováno. Ve vztahu k trestnímu stíhání, které bylo zahájeno dne 4. 9. 2007 a skončeno 15. 7. 2016 nabytím právní moci usnesení Městského státního zastupitelství [jímž bylo trestní stíhání podle § 172 odst. l písm. c) trestního řádu zastaveno s odůvodněním, že uvedené skutky stěžovatel nespáchal], však dovodil, že rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce je rozhodnutím nezákonným. Proto se dále věcně zabýval zákonnými předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. 5. Obvodní soud vzal při posouzení nároku stěžovatele v úvahu, že byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu krácení daně, poplatků a podobné povinné platby, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce jeden rok až osm let. Povaha této trestné činnosti nepůsobí vysoké společenské odsouzení jako stíhání pro trestný čin proti životu a zdraví či újmu na zdraví. Trestní stíhání trvalo devět let, 10 měsíců a 11 dní a nebylo od počátku vedeno bezdůvodně, neboť teprve znaleckými posudky bylo prokázáno, že podpisy na listinách nejsou podpisy žalobce. Trestní stíhání bylo vedeno proti 37 osobám, ve věci bylo vypracováno vícero znaleckých posudků, orgány činné v trestním řízení posílaly žádosti o právní pomoc do Polska, Spojeného království Velké Británie, Severního Irska i do USA. Žalobce, který byl bezúhonnou osobou, neprokázal - a to ani přes opakované poučení soudem podle § 118a o. s. ř., že došlo k zásahu do jeho pracovního života za situace, kdy ke změně zaměstnání stěžovatele došlo na základě jeho vlastního rozhodnutí ještě před zahájením trestního stíhání. Nedošlo ani k zásahu do jeho společenského života a zdraví, neboť se v souvislosti s trestním stíháním neléčil a neléčí, k rozvodu manželství došlo ještě před zahájením trestního stíhání a od roku 2001 má stěžovatel stálou partnerku. K zajištění finančních prostředků došlo podle exekučního příkazu v roce 2004 ještě před zahájením trestního stíhání. Stěžovatel vypověděl, že finanční prostředky má dosud blokovány, avšak neprokázal, že opakovaně o jejich odblokování žádal. 6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2019 ve znění opravného usnesení ze dne 7. 2. 2020 č. j. 17 C 41/2017-157, tedy soud prvního stupně uložil žalované vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 177 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 177 550 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zatímco žalobu na zaplacení částky 542 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 542 450 Kč od 15. 8. 2016 do zaplacení a zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 177 550 Kč za dobu od 15. 8. 2016 do 28. 2. 2017 zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30 600 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Obvodní soud při určení výše nemajetkové újmy provedl srovnání s případem, který v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku popsal, a dovodil, že předmětné trestní stíhání trvalo celkem 20 měsíců a žalobci náleží za každý měsíc částka 1 500 Kč, celkem 177 550 Kč. Co do výše této částky proto žalobě vyhověl, včetně příslušenství za dobu od 1. 3. 2017, kdy se žalovaná dostala do prodlení, zatímco ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. K odvoláním stěžovatele a vedlejší účastnice však Měst