II.ÚS 3402/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3402/21 ze dne 24. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele I. G., zastoupeného Mgr. Václavem Němcem, advokátem, sídlem Roháčova 3339/5, Ostrava, proti jinému zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, spočívajícímu v postupu při provádění prohlídky vnitřních prostor vozidla dne 24. září 2014 a proti jinému zásahu Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Okresního soudu Praha - východ spočívajícímu v postupu při vyřizování trestního oznámení ze dne 17. srpna 2021, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Okresního soudu Praha - východ a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 12. 2021 a doplněna dne 24. 1. 2022, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování (dříve Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování) (dále jen "policejní orgán"), při provádění prohlídky vnitřních prostor vozidla Škoda Fabia RZ XX (dále jen "vozidlo") konané dne 24. 9. 2014 (dále jen "prohlídka vozidla") byla porušena základní práva stěžovatele podle čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že postupem Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Okresního soudu Praha - východ (dále jen "okresní soud"), které neučinily žádné kroky k objasnění a vyšetření trestné činnosti spáchané v souvislosti s prohlídkou vozidla, kterou dne 17. 8. 2021 stěžovatel oznámil, byla porušena základní práva stěžovatele podle čl. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1, čl. 13 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud uložil Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci ve věci trestního oznámení stěžovatele ze dne 17. 8. 2021 jednat a oznámené podezření řádně prověřit v souladu se zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stěžovatel žádá o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Dne 17. 8. 2021 podal stěžovatel - proti němuž jakožto obžalovanému je v současnosti u okresního soudu vedeno trestní řízení pod sp. zn. 2 T 76/2020 - trestní oznámení na tři neznámé pachatele, kteří se jako příslušníci policejního orgánu měli dopustit trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a trestného činu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, případně i jiného trestného činu, a to svým jednáním při prohlídce vozidla. Policisté vozidlo otevřeli, prohledali jeho prostor i v něm uložené osobní věci a písemnosti stěžovatele, včetně mobilních telefonů, které rozebrali, prolomili jejich heslo a získali jejich vnitřní obsah (konkrétně seznam kontaktů, výpis SMS zpráv a jejich obsah), aniž příslušný soud vydal k takové prohlídce příkaz podle § 83a trestního řádu a příkaz k zjišťování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a trestního řádu. 3. Trestní oznámení stěžovatele směřovalo i proti vrchní státní zástupkyni v Praze L. B., jež se o výše popsané trestné činnosti příslušníků policejního orgánu musela dozvědět nejpozději dne 20. 10. 2014, a to z textu žádosti o podání návrhu k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 a 2 trestního řádu, v níž byla prohlídka vozidla popsána. I přesto však vrchní státní zástupkyně nesplnila svoji povinnost stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví (§ 2 odst. 3 trestního řádu), na skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu nereagovala, a naopak je ve svém návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 2 trestního řádu adresovaném okresnímu soudu zatajila. Tím se měla dopustit trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku. 4. Své podezření stěžovatel opřel mimo jiné o zvukový záznam z jednání okresního soudu ze dne 26. 4. 2021 v jeho trestní věci sp. zn. 2 T 76/2020, kdy předseda senátu nepřipustil výsledky prohlídky vozidla jako důkaz z důvodu, že byla prohlídka vozidla provedena bez potřebného povolení. Trestní oznámení adresoval stěžovatel Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, neboť se týkalo i L. B. a tudíž věc nemohla být prověřována v obvodu Vrchního státního zastupitelství v Praze. Součástí trestního oznámení byla i stěžovatelova žádost o vyrozumění o učiněných opatřeních podle § 158 odst. 2 trestního řádu a jeho prohlášení, že se cítí být poškozeným ve smyslu § 43 odst. 1 trestního řádu. 5. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vyrozumělo stěžovatele přípisem ze dne 30. 9. 2021 č. j. 1 VZN 106/2021-26, že jeho podání vyhodnotilo jako možný podnět k výkonu dohledu podle § 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Svůj postup odůvodnilo tím, že je-li v podání namítáno, že dozorující státní zástupce v trestní věci postupoval procesně nesprávně nebo dokonce spáchal trestný čin, je namístě podrobit jeho činnost výkonu dohledu. V této souvislosti odkázalo na § 16a odst. 1 zákona o státním zastupitelství, dle něhož se podání posuzuje vždy podle svého obsahu, na čl. 10 odst. 1 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 1/2017, dle něhož se podání vyjadřující nespokojenost s postupem státního zástupce v konkrétní věci zásadně posoudí jako podnět k výkonu dohledu, a na čl. 13 odst. 4 písm. f) pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 9/2019, dle něhož trestním oznámením není podání, jež je podnětem k výkonu dohledu. Stěžovatel byl upozorněn, že věcně a místně příslušným k výkonu dohledu v uvedené věci je Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podání stěžovatele postoupilo. Na tento přípis stěžovatel reagoval dne 1. 10. 2021 dotazem, jak bylo postupováno ohledně jeho trestního oznámení v části směřující proti postupu policejního orgánu při prohlídce vozidla. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci přípisem ze dne 6. 10. 2021 č. j. 1 VZN 106/2021-29 na to konto sdělilo, že s ohledem na objektivní souvislost údajného nezákonného postupu vrchní státní zástupkyně a policejního orgánu bylo podání i v části směřující proti postupu policejního orgánu vyhodnoceno jako podnět k výkonu dohledu a postoupeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství. 6. Nejvyšší státní zastupitelství reagovalo vyrozuměním ze dne 8. 10. 2021 č. j. 2 NZT 18/2016-733. V něm konstatovalo, že se předmětné podání týká věci, v níž byl stěžovatel již dříve obžalován a v níž nyní probíhá hlavní líčení před okresním soudem, a tudíž se dohledová působnost ohledně napadeného postupu nižšího státního zastupitelství neuplatní. Nejvyšší státní zastupitelství odkázalo na své výkladové stanovisko č. 1/2002, které bylo vydáno ke sjednocení praxe týkající se dohledové působnosti státního zastupitelství ve stadiu po podání obžaloby, podle něhož se podnět k výkonu dohledu v takovém případě zpravidla postoupí příslušnému soudu jako součást obhajoby obžalovaného; postoupení se uskutečňuje prostřednictvím věcně a místně příslušného státního zastupitelství. Nejvyšší státní zastupitelství proto postoupilo podání stěžovatele ze dne 17. 8. 2021 okresnímu soudu, a to prostřednictvím Vrchního státního zastupitelství v Praze. 7. Vrchní státní zástupkyně v Praze postoupila stěžovatelovo podání okresnímu soudu přípisem ze dne 12. 11. 2021 sp. zn. VZV 14/2016, v němž rovněž reagovala na stěžovatelem uplatněné námitky k postupu svému i policejního orgánu. Ústavní soud nepovažuje za nutné blíže rekapitulovat obsah argumentace vrchní státní zástupkyně, neboť je účastníkům známa. 8. V průběhu hlavního líčení konaného dne 2. 12. 2021 v trestní věci stěžovatele uvedl předseda příslušného