II.ÚS 3411/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3411/24 ze dne 5. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Autoslužby Perun, spol. s r. o., sídlem Českobrodská 7/34, Praha 9 - Hrdlořezy, zastoupené JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem, sídlem Revoluční 767/25, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2024 č. j. 23 Cdo 1507/2024-393, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 68 Co 288/2023- 348 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. dubna 2023 č. j. 43 C 492/2020-311, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti LAMILUX CZ s. r. o., sídlem Na Zámecké 1518/9, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť je toho názoru, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka jako žalobkyně se v řízení před obecnými soudy po vedlejší účastnici jako žalované domáhala zaplacení částky 104 425,42 Kč oproti povinnosti stěžovatelky vrátit vedlejší účastnici čtyři střešní světlíky, jejichž výrobu a dodání si u vedlejší účastnice (v celkovém počtu devíti kusů) dne 26. 9. 2019 objednala. Stěžovatelka v řízení tvrdila, že žalovaná částka představuje kupní cenu čtyř vadných střešních světlíků, které vedlejší účastnice zhotovila v jiných rozměrech, než zněla potvrzená objednávka, což se po montáži jednoho z nich projevilo zatékáním. Vedlejší účastnice stěžovatelkou uplatněný nárok neuznala a na svou obranu uvedla, že zatékání je důsledkem vadné montáže, která nebyla předmětem objednávky. Zdůraznila také, že stěžovatelku dostatečně informovala o nutných úpravách střešních otvorů, které měly montáži předcházet, a které nebyly stěžovatelkou provedeny. Vedlejší účastnice uplatnila vůči stěžovatelce vzájemný návrh na zaplacení částky 59 456,98 Kč s příslušenstvím, jímž požadovala doplatek kupní ceny uvedených střešních světlíků. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky o uložení povinnosti vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 104 425,42 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti stěžovatelky vrátit vedlejší účastnici v žalobě uvedená plnění zamítl (výrok I.), uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 59 456,98 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Obvodní soud po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že plnění, které vedlejší účastnice stěžovatelce dodala, není vadné, a stěžovatelce proto nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy. O vzájemném návrhu vedlejší účastnice rozhodl obvodní soud tak, že návrhu vyhověl, neboť neposoudil-li plnění vedlejší účastnice jako vadné, stěžovatelka se dostala do prodlení se zaplacením částky, kterou vedlejší účastnice uplatnila vzájemným návrhem. Proto rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit doplatek kupní ceny ve výši 59 456,98 Kč s příslušenstvím. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (výrok I.), výrok III. rozsudku obvodního soudu ohledně výše náhrady nákladů řízení o žalobě a o vzájemném návrhu změnil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení o žalobě a o vzájemném návrhu (výroky III. a IV.). Městský soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných obvodním soudem a dospěl ke shodnému závěru, jaký učinil obvodní soud, že plnění vedlejší účastnice nebylo vadné, a proto stěžovatelce nevzniklo právo ani na částečné odstoupení od smlouvy. Protože městský soud shodně s obvodním soudem uzavřel, že stěžovatelce nesvědčilo právo od smlouvy odstoupit, neboť plnění ze strany vedlejší účastnice nebylo vadné, pro nadbytečnost se již nezabýval druhým důvodem, pro nějž by obvodní soud neshledal žalobu důvodnou, tedy že stěžovatelka by nebyla schopna splnit svou část synallagmatického plnění a částečně ani nevyjádřila svoji připravenost plnit. 5. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka dovoláním. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny. K námitce stěžovatelky, že městský soud se nezabýval otázkou, zda vedlejší účastnice vyrobila světlíky do střešních otvorů podle stěžovatelkou odsouhlasené objednávky, Nejvyšší soud uvedl, že jejím prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založena, neboť uvedená námitka se míjí s právním posouzením věci městským soudem. Hodlá-li stěžovatelka prosadit svůj názor, že vedlejší účastnice nedodala střešní světlíky do střešních otvorů podle stěžovatelkou odsouhlasené objednávky, svou kritiku právního závěru městského soudu zakládá na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci založeno. Zpochybňuje-li stěžovatelka způsob, jakým městský soud hodnotil provedené důkazy, poukázal Nejvyšší soud na to, že námitky vztahující se k hodnocení důkazů odvolacím soudem a ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, tedy námitky, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy se nezabývaly předmětem řízení, který vymezila v žalobním návrhu. V řízení před obvodním soudem tak bylo řešeno něco jiného, než čeho se stěžovatelka v řízení domáhala. Uvedenou vadu nezhojily ani městský soud ani Nejvyšší soud. Předmětem sporu vymezeným v žalobě bylo, zda vedlejší účastnice splnila objednávku na výrobu světlíků do stávajících střešních otvorů, tedy zda bylo vedlejší účastnicí dostatečně a správně provedeno zaměření, zda bylo toto zaměření odsouhlaseno a zda světlíky byly vyrobeny podle objednávky stěžovatelky. Především tedy mělo být vyřešeno, které zaměření provedené vedlejší účastnicí (když tato zaměření byla provedena opakovaně) bylo jako konečné stěžovatelkou odsouhlaseno, dále podle kterého zaměření byly světlíky vyrobeny, zda toto zaměření bylo provedeno správně a zda světlíky byly zhotoveny podle zadání, tedy v rozměrech, které byly stěžovatelkou odsouhlaseny. 7. Stěžovatelka poukazuje na to, že znalec si nevyjasnil otázku, která dokumentace je skutečnou výrobní dokumentací a která dokumentace řeší až reklamované vady dodaných světlíků. Znalec jasně poukázal na to, že původní výrobní dokumentace nebyla správná. Ing. Svoboda zaměřil rozměry na základě svého předpokladu o jejich montáži a vhodné úpravě podsady světlíku (kterou uvedl v nabídce ze dne 27. 8. 2019), ovšem tento předpoklad byl chybný, a proto se světlíky nepodařilo namontovat, což potvrdil ve své výpovědi svědek Josef Kůrka. Znalecký posudek tak spolehlivě neurčil, která dokumentace je skutečně výrobní dokumentací. 8. Stěžovatelka poukazuje na to, že obvodní soud se zaměřil na otázku, zda vyrobené světlíky bylo možné namontovat, a co pro úspěšnou montáž měla stěžovatelka učinit, o čemž svědčí i zadání znaleckého posudku. Odpovědi znalce však neposkytují podklad pro rozhodnutí soudu o otázce, která byla předmětem žaloby, tedy zda vedlejší účastnice splnila objednávku a zda byly světlíky vyrobeny podle objednávky stěžovatelky, neboť ze závěru o "zaměření otvorů provedené panem Svobodou" s tím, že zaměření bylo provedeno opakovaně a docházelo na základě různých zaměření k úpravám zaměřených rozměrů, nelze dovodit, že "to konkrétní správné zaměření bylo podle objednávky stěžovatelky". 9. Stěžovatelka uvádí, že obvodní soud ve svém rozhodnutí považoval za podstatnou skutečnost, že stěžovatelka neměla zájem na využití oplechování dodatečně dodaného vedlejší účastnicí, kterou vedlejší účastnice zhotovila na svůj náklad, avšak až v rámci řešení reklamace a podle výkresů zhotovených na základě neúspěšné montáže světlíků. Poté se městský soud ztotožnil se závěrem obvodního soudu s tím, že zhotovení světlíků ve větším rozměru by vedl