II.ÚS 3433/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3433/25 ze dne 22. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Czech Outdoor s. r. o., sídlem Na Strži 2097/63, Praha 4 - Krč, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. září 2025 č. j. 1 KZN 1068/2025-18, vyrozumění Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. června 2025 č. j. 3 ZN 213/2024-18 a opatření Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 5. oddělení obecné kriminality, ze dne 25. března 2025 č. j. KRPB-28488-19/ČJ-2025-060275-ON, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 5. oddělení obecné kriminality, sídlem Běhounská 1, Brno, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka dne 6. 2. 2025 podala oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu podle § 158 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Předmětem trestního oznámení bylo podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit S. Z., znalec v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování podniků. 3. Stěžovatelka v trestním oznámení uvedla, že S. Z. byl přibrán jako znalec na základě opatření Policie České republiky ve věci vedené pod č. j. OKFK-697/TČ-2012-252402 TRV a vypracoval znalecký posudek č. 009/2013. Podle stěžovatelky daný znalecký posudek vykazoval zásadní chyby a nedostatky, které přesahovaly "běžný" nesprávný odborný názor znalce. Účelem znaleckého posudku bylo stanovení obvyklé ceny, na základě které mělo dojít k pronájmu pozemků, na kterých se nacházely reklamní billboardy v jejím vlastnictví, kdy tyto pozemky si pronajímala za účelem provozu billboardů na nich stojících. Znalec stanovil obvyklou cenu, za kterou se měly pozemky pronajímat, přičemž tato cena byla výrazně vyšší než cena, za kterou byly pozemky stěžovatelce skutečně pronajaty. Znalec podle stěžovatelky zanedbal několik faktorů, zejména nevzal v potaz skutečnost, že v dané době měla stěžovatelka na trhu s velkoplošnou reklamou u dálnic prakticky monopol a neexistoval tak jakýkoliv srovnatelný trh, na základě kterého mohla být cena adekvátně porovnávána. Znalecký posudek byl významný i svými dopady, kdy s ohledem na jeho závěry policejní orgán zahájil trestní stíhání vůči obviněným A. B. a T. J. pro podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měli oba obvinění dopustit v souvislosti s uzavřením smlouvy o pronájmu pozemků u dálnic, na kterých stály reklamní plochy užívané stěžovatelkou, přičemž podle znaleckého posudku se sjednané nájemné jevilo jako nepřiměřeně nízké. Oba obvinění byli stíhání téměř deset let, než je soudy zprostily obžaloby, a to mimo jiné i na základě poukazu na zavádějící a principiálně nesprávné závěry daného znaleckého posudku. V důsledku usnesení o zahájení trestního stíhání došlo k zajištění majetku stěžovatelky (dotčených reklamních ploch a souvisejících zařízení), které trvalo až do vydání zprošťujících rozsudků. Stěžovatelka tvrdí, že jí postupem znalce S. Z. byla způsobena minimálně škoda spočívající v nákladech, které byla nucena vynaložit na právní zastoupení v uvedeném trestním řízení. 4. Policejní orgán Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 5. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), v záhlaví specifikovaným opatřením věc odložil s tím, že podezření ze spáchání trestného činu není důvodné. 5. K podnětu stěžovatelky přezkoumali věc nejprve státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství"), následně státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství"), kteří napadenými vyrozuměními stěžovatelce shodně sdělili, že nebyly shledány důvody pro zahájení úkonů trestního řízení, resp. že ve věci není dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 trestního zákoníku, ale ani žádného jiného trestného činu. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení opětovně zdůrazňuje, že na základě závěrů znaleckého posudku znalce S. Z. bylo zahájeno trestní stíhání obviněných A. B. a T. J., přičemž předmětem trestního stíhání byla otázka přiměřenosti kupní ceny za nájem dotčených pozemků. Otázka stanovení výše obvyklé ceny, za kterou měly být pozemky teoreticky pronajímány, tak byla zásadní otázkou a znalecký posudek S. Z. hrál v tomto ohledu zásadní roli. Stěžovatelka má za to, že mezi vytvořením a předložením znaleckého posudku S. Z. a zahájením trestního řízení je přímá souvislost. Poukazuje na to, že obvinění A. B. a T. J. byli v plném rozsahu obžaloby zproštěni, a to s poukazem mimo jiné na vady znaleckého posudku znalce S. Z. V řízení vyšlo najevo, že konkrétní situace fakticky neumožňovala určit v daném místě a čase obvyklé nájemné. Určení ceny obvyklé za nájem dotčených pozemků nebylo možné s ohledem na specifické okolnosti případu, kdy stěžovatelka byla prakticky výhradním provozovatelem daného typu reklamních ploch a současně bylo zřejmé, že v dohledné době dojde k zákazu provozování reklamních ploch u dálnic, což ovlivňovalo cenu nájemného za pozemky pod nimi. Závěr o nemožnosti stanovení ceny obvyklé vyplynul i z revizních znaleckých posudků. Stěžovatelka je přesvědčena, že stanovil-li znalec S. Z. cenu obvyklou, ač to za daných okolností nebylo možné, šlo o zásadní pochybení, kterého si musel být vědom. Bylo-li by zahájeno trestní stíhání znalce S. Z., vystupovala by v pozici poškozené, neboť jí v důsledku nepravdivého a zavádějícího znaleckého posudku jmenovaného znalce byla způsobena škoda spočívající v zajištění majetku v jejím vlastnictví. Ač nebyla v původním trestním řízení v pozici obviněné, vedením trestního stíhání jí vznikla újma rovněž na dobrém jménu a dobré pověsti, neboť vedením trestního stíhání vznikl dojem, že se dopouští protiprávní činnosti či je s takovou činností úzce spjata. 7. Nesprávné užití metody vypracování znaleckého posudku, které vedlo k vědomě zavádějícím a nepravdivým znaleckým závěrům, mohlo podle stěžovatelky vést k naplnění trestného činu podle § 346 trestního zákoníku. Stěžovatelka je toho mínění, že jí v daném případě svědčí právo na účinné vyšetřování. Provedené dokazování bylo podle ní ryze formalistické a nedostatečné, když nad rámec dokumentů obsažených ve spise vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 10/2014 nebyly shromažďovány ani prověřovány jakékoli jiné důkazy. Závěr o odložení věci bez dalších opatření považuje za předčasný. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů či jiných orgánů činných v trestním řízení, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky. 10. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se ve smyslu ustálené judikatury specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v