II.ÚS 3436/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3436/24 ze dne 26. 11. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky nadace Fürst von Liechtenstein Stiftung, sídlem Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, zastoupené JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 299/2023-45 ze dne 17. 10. 2024 a č. j. 1 Afs 170/2023-36 ze dne 14. 12. 2023, usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 51 Af 16/2022-107 ze dne 30. 11. 2023 a č. j. 43 Af 6/2022-103 ze dne 23. 8. 2023, proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství č. j. 34577/22/5100-00460-012952, č. j. 34578/22/5100-00460-012952, č. j. 34579/22/5100-00460-012952, č. j. 34580/22/5100-00460-012952, č. j. 34582/22/5100-00460-012952, č. j. 34583/22/5100-00460-012952 a č. j. 34584/22/5100-00460-012952, všem ze dne 15. 9. 2022, a č. j. 4796/22/5100-00460-711180, č. j. 4798/22/5100-00460-711180, č. j. 4799/22/5100-00460-711180, č. j. 4800/22/5100-00460-711180, č. j. 4801/22/5100-00460-711180, č. j. 4802/22/5100-00460-711180 a č. j. 4803/22/5100-00460-711180, všem ze dne 7. 2. 2022, a dále proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Středočeský kraj č. j. 758691/22/2101-70461-205288, č. j. 758747/22/2101-70461-205288, č. j. 759324/22/2101-70461-205288, č. j. 759561/22/2101-70461-205288, č. j. 759678/22/2101-70461-205288, č. j. 759727/22/2101-70461-205288 a č. j. 759771/22/2101-70461-205288, všem ze dne 18. 3. 2022, a č. j. 3625440/21/2100-11460-200796, č. j. 3712099/21/2100-11460-200796, č. j. 3712299/21/2100-11460-200796, č. j. 3712453/21/2100-11460-200796, č. j. 3712599/21/2100-11460-200796, č. j. 3712852/21/2100-11460-200796 a č. j. 3712933/21/2100-11460-200796, všem ze dne 26. 7. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Středočeský kraj, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka je nadací vlastnící a spravující majetek lichtenštejnského knížecího rodu. 2. Stěžovatelka odvedla na základě série platebních výměrů vydaných Finančním úřadem pro Středočeský kraj (dále jen "správce daně") daň z nemovitých věcí a pokuty za opožděné tvrzení daně. U nemovitých věcí, za něž daň odvedla, bylo následně rozhodnutím civilního soudu určeno, že nejsou v jejím vlastnictví, respektive že jejich vlastníkem je Česká republika. Řízení před civilními soudy vyústilo v podání ústavní stížnosti, která byla odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 2130/17 ze dne 20. 2. 2020. Následně byla v návaznosti na tuto věc podána mezistátní stížnost Lichtenštejnského knížectví na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva (dále také "ESLP"; stížnost vedena pod č. 35738/20). 3. Stěžovatelka má za to, že právě v souvislosti s řízením před ESLP přistoupil správce daně rozhodnutími ze dne 26. 7. 2021 k nařízení obnovy řízení ve věci výše uvedených platebních výměrů. Stěžovatelka proti tomu brojila odvoláním, které Odvolací finanční ředitelství (dále jen "OFŘ") zamítlo a rozhodnutí potvrdilo, a to rozhodnutími ze dne 7. 2. 2022. 4. Stěžovatelčinu žalobu proti těmto rozhodnutím odmítl jako nepřípustnou Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením č. j. 43 Af 6/2022-103 ze dne 23. 8. 2023. Dospěl k závěru, že rozhodnutí, jimiž byla nařízena obnova řízení, nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), neboť nemohla zkrátit práva stěžovatelky, a jsou tak vyloučena ze správního přezkumu [§ 70 písm. a) s. ř. s.]. Kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl Nejvyšší správní soud (dále také "NSS") rozsudkem č. j. 1 Afs 170/2023-36 ze dne 14. 12. 2023. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti těmto rozhodnutím usnesením sp. zn. IV. ÚS 439/24 ze dne 4. 9. 2024. 5. V obnovených řízeních následně správce daně vydal dne 18. 3. 2022 rozhodnutí, jimiž zrušil platební výměry vyměřující stěžovatelce daň z nemovitých věcí z dotčených pozemků a platební výměr, kterým jí byla uložena pokuta za opožděné daňové tvrzení ve vztahu k roku 2014. I proti těmto rozhodnutím stěžovatelka brojila odvoláním, které OFŘ zamítlo a rozhodnutí potvrdilo (rozhodnutí ze dne 15. 9. 2022). 6. Žalobu proti těmto rozhodnutím krajský soud opět odmítl, tentokrát usnesením č. j. 51 Af 16/2022-107 ze dne 30. 11. 2023. Dospěl k závěru, že stěžovatelka ani na výzvu soudu netvrdila žádný myslitelný, konkrétní a přímý zásah do svých práv (dotčení své právní sféry), a navíc, že bylo takové dotčení pojmově vyloučeno, když tato rozhodnutí "odklidila" rozhodnutí, jimiž byly dříve stěžovatelce uloženy výhradně povinnosti. Chyběla tak její procesní a zjevně i věcná legitimace. NSS zamítl kasační stížnost rozsudkem č. j. 3 Afs 299/2023-45 ze dne 17. 10. 2024. Souhlasil se závěrem, že snížení šance na pro stěžovatelku příznivý výsledek řízení před ESLP nelze považovat za přímý zásah do právní sféry stěžovatelky, jelikož se jí toto řízení přímo netýká, a navíc posouzení významu dílčí otázky placení daně závisí výlučně na právní úvaze ESLP, jež má nejistý výsledek. Negativní zásah do právní sféry stěžovatelky podle NSS způsobila rozhodnutí civilních soudů, nikoli správce daně. NSS se v té souvislosti nezabýval tvrzeními stěžovatelky o časové a finanční náročnosti obnoveného řízení, neboť tyto námitky nevznesla před krajským soudem, a považoval je proto za nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vysvětluje, že otázka placení daní je významná pro výsledek řízení o mezistátní stížnosti před ESLP. Ten má pro ni význam proto, že pokud bude stížnosti vyhověno, stěžovatelce vznikne prostřednictvím Lichtenštejnského knížectví nárok na vydání nemovitostí nebo poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, případně bude moci podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem. Ač tedy není účastníkem řízení před ESLP, má eminentní zájem na jeho výsledku. 8. Stěžovatelka opakuje, že nezákonnost všech napadených rozhodnutí spatřovala v jejich vydání po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Podle jejího názoru se tato lhůta po dobu řízení o určení vlastnického práva nestavěla, ale i kdyby, správce daně nesprávně stanovil, kdy se lhůta stavěla. V jednání správních orgánů navíc spatřuje zneužití práva vedené snahou způsobit jí újmu, totiž nezákonným postupem "vylepšit" šance České republiky v řízení před ESLP. V tomto svévolném postupu správních orgánů stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy), porušení principu legality výkonu státní moci (čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy) a principu právní jistoty. Taktéž v něm spatřuje porušení svých práv na ochranu vlastnictví, soukromí a porušení Úmluvy pro zamezení všech forem rasové diskriminace (bez bližší argumentace). 9. Za "primární" porušení svého práva na spravedlivý proces pak stěžovatelka považuje to, že se správní soudy odmítly zabývat její žalobou. S odkazy na judikaturu NSS tvrdí, že její procesní legitimace byla dána už samotnými tvrzeními o negativním dotčení její právní sféry, která vznesla. Stručně řečeno, posoudit, zda došlo k zásahu do jejích práv, nebylo možné bez posouzení otázky uplynutí prekluzivní lhůty. Správní soudy se z jejího pohledu omezily jen na polemiku s důsledky, která napadená rozhodnutí mají pro stěžovatelku. Opomněly, že už porušení práva na spravedlivý proces (nezákonným obnovením řízení) založilo její procesní legitimaci. Toto opomenutí podle stěžovatelky způsobuje, že je usnesení krajského soudu sp. zn. 51 Af 16/2022 nepřezkoumatelné. NSS potom pochybil, když část argumentace stěžovatelky označil za nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se tím také odmítl zabývat skutečnostmi dokládajícími stěžovatelčinu aktivní procesní legitimaci. 10. Stěžovatelka namítá také překvapivost rozhodnutí správních soudů vydaných v návaznosti na přezkum rozhodnutí vydaných v obnoveném řízení. Rozhodnutí vydaná při přezkumu rozhodnutí o nařízení obnovy řízení (včetně usnesení Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta její ústavní stížnost) totiž vyvolala její legitimní očekávání, že k meritornímu přezkumu následně dojde. 11. Stěžovatelka se konečně vymezuje proti podmínce "negativního dotčení" právní sféry žalobce. Jde podle ní o neurčité a nejasné kritérium omezující přístup k soudu, čímž se otevírá prostor pro svévoli při jeho posuzování a zcela subjektivní postup soudu při jeho posuzování. III. Procesní předpoklady řízení 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zák