II.ÚS 3437/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3437/22 ze dne 10. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti R. F. a R. F., zastoupených JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 1/II, Jindřichův Hradec, proti příkazu soudkyně Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. listopadu 2022 č. j. 11 Nt 912/2022-4 a zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky dne 29. listopadu 2022 na základě uvedeného příkazu, za účasti Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 12. 2022, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedeného příkazu, uložení zákazu pokračovat v porušování jejich práva na nedotknutelnost obydlí zaručeného v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") v záhlaví uvedenou domovní prohlídkou a přikázání obnovit stav před porušením uvedeného základního práva. II. Shrnutí napadeného rozhodnutí a napadeného zásahu 2. Dne 10. 11. 2022 vydala soudkyně Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") příkaz k domovní prohlídce č. j. 11 Nt 912/2022-4, kterým nařídila domovní prohlídku ve výroku tohoto usnesení uvedeného rodinného domu, v němž bydlí stěžovatelé, a bytové jednotky, kterou užívá jiná osoba, která je společně se stěžovatelkou podezřelá ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Trestné jednání bylo spatřováno stručně řečeno v tom, že obě podezřelé, na jejichž jména jsou vedeny chovatelské stanice, měly registrovat u německého spolku Verein Internationaler Hundefreunde aller Rassen IHR s. V. takový počet psů pro tyto chovatelské stanice, který nemohl odpovídat jejich možnostem, a tudíž tito psi museli být přinejmenším zčásti odchováni u jiných chovatelů. Při prodeji štěňat měly ale podezřelé tvrdit, že jde o štěňata s rodokmenem, který dokládaly zájemcům až po prodeji doklady o původu vystavenými i s rodokmenem od uvedeného německého spolku. Takto mělo být v době vydání napadeného příkazu zjištěno přibližně 60 prodejů štěňat s možnými podvodnými průkazy původu a možné pachatelky mohly tímto jednáním získat od listopadu 2019 do března 2021 částku přesahující 1 300 000 Kč. 3. Ve třech případech se podařilo prokázat opatřenými důkazy jiný původ štěněte u prodejů realizovaných stěžovatelkou. V září 2022 byly naposledy vyžádány bankovní informace, avšak ne všechny platby za štěňata byly prováděny přes bankovní účet. Bylo patrné, že podezřelé registrovaly a prodaly mnohem větší počet štěňat, než bylo v době vydání příkazu možné prokázat. Policejní orgány neměly možnost získat přesný seznam s počtem štěňat ani s datovými údaji. Bylo však možné předpokládat, že chovy se nacházejí v chovných prostorách podezřelých, tedy na adresách jejich bydlišť. Tam mohou být také uloženy i jiné důkazy, a to zejména kupní smlouvy, přehledy zákazníků, mobilní telefony či PC s obsahem elektronické komunikace s původními prodejci štěňat, ale také i s následnými zákazníky. Důležité je i ověření rodokmenů porovnáním DNA s údajnými rodiči zvířat. Za daných podmínek v této fázi trestního řízení považoval okresní soud provedení domovní prohlídky v místech bydliště obou podezřelých za úkon neodkladný i neopakovatelný. Ostatní způsoby prověřování trestné činnosti byly totiž vyčerpány. Vzhledem k délce prověřování a množství úkonů, které policejní orgány provedly, také hrozí, že by se případné pachatelky mohly o trestním řízení dozvědět a potřebné důkazy zničit. 4. Domovní prohlídka byla na základě uvedeného příkazu provedena Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, Územním odborem Jindřichův Hradec, Oddělením hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") dne 29. 11. 2022. Z protokolu o provedení domovní prohlídky č. j. KRPC-10301-307/TČ-2021-020381 vyplývá, že byla provedena v rodinném domě stěžovatelů, stěžovatelka byla vyslechnuta a vydala požadované věci, včetně vzorků DNA odebraných stěrem z ústní dutiny 24 psů. III. Argumentace stěžovatelů 5. Podle stěžovatelů by předpokladem nařízení domovní prohlídky mělo být dostatečné odůvodnění podezření, že byl spáchán trestný čin a že se jej dopustila stěžovatelka. Toto odůvodnění by mělo být součástí příkazu k domovní prohlídce. Z důkazů, které měl okresní soud k dispozici, nicméně nemůže vyplývat jí vytýkané jednání, k němuž nedošlo, a tudíž nemohou být splněny ani podmínky pro provedení domovní prohlídky. Navíc neměly být splněny ani podmínky pro nařízení domovní prohlídky před zahájením trestního stíhání, tedy ve fázi prověřování, neboť nebyly dány důvody její neodkladnosti a neopakovatelnosti. O nesplnění těchto důvodů vypovídají skutečnosti, že v době nařízení domovní prohlídky již prověřování trvalo jeden rok, a i mezi vydáním příkazu a provedením domovní prohlídky uplynulo 19 dnů. 6. Pokud jde o samotnou domovní prohlídku, stěžovatelka poukazuje na to, že její výslech neproběhl před provedením domovní prohlídky, ale až po zahájení jejího provádění. Tato skutečnost vyplývá z údaje na poštovní obálce, v níž policejní orgán předal stěžovatelce příkaz k domovní prohlídce, na níž je uvedeno, že jej převzala v 8:10 hod, zatímco v protokolu je poznamenáno, že tato započala rovněž v 8:10 hod. Příkaz tak stěžovatelka musela obdržet před tím, než domovní prohlídka a její výslech započaly, takže výslech musel probíhat poté, co domovní prohlídka již byla zahájena. Navíc neproběhl výslech stěžovatele. Stěžovatelce se nedostalo poučení, že má právo odepřít podání vysvětlení, způsobila-li by jeho obsahem nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými navrhovateli a je přípustná, neboť stěžovatelé neměli k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). To platí bez dalšího u příkazu k domovní prohlídce. U jiného zásahu policejního orgánu spočívajícího v provedení domovní prohlídky se tento závěr uplatní v rozsahu, v jakém uplatněné námitky směřují proti jejímu provedení v souladu s napadeným příkazem k domovní prohlídce. Namítají-li však stěžovatelé provedení domovní prohlídky v rozporu s tímto příkazem nebo se zákonem, pak k těmto námitkám nelze v tomto řízení přihlédnout. Stěžovatelé je měli uplatnit opravnými prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství [tj. žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a trestního řádu a podnět k výkonu dohledu podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů; podrobně srov. nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18 (N 69/99 SbNU 344), body 23 a 24]. To platí pro námitky provedení výslechu stěžovatelky až po zahájení domovní prohlídky, neprovedení výslechu stěžovatele a nedostatečného poučení, jimiž se proto Ústavní soud nezabýval. Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s ústavní stížností a jejími přílohami, dospěl k závěru o její zjevné neopodstatněnosti. 9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo jejich postupem nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud naopak není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, pročež není oprávněn k takovémuto zásahu toliko z důvodu případného pochybení při použití podústavního práva či jiné nesprávnosti. 10. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí