II.ÚS 3437/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3437/23 ze dne 24. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele K. M., zastoupeného JUDr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 To 340/2023-8465 ze dne 5. 10. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 16 T 138/2014-8291 ze dne 29. 6. 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Odsouzenému stěžovateli byla v trestním řízení uložena povinnost nahradit státu odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 231 820 Kč, která byla uhrazena ustanovenému obhájci stěžovatele. Následně stěžovatel požádal dne 25. 5. 2023 o přiznání práva na bezplatnou obhajobu ve smyslu § 33 odst. 2 trestního řádu. Svou žádost odůvodnil insolvenčním řízením skončeným dne 10. 11. 2021. K výzvě Obvodního soudu pro Prahu 6 předložil doplnění žádosti o bezplatnou obhajobu. 2. Napadeným usnesením obvodní soud rozhodnul, že stěžovatel nemá nárok na bezplatnou obhajobu. V odůvodnění svého rozhodnutí soud konstatoval, že situace stěžovatele není natolik tíživá, aby mohl být od povinnosti uhradit státu náklady v souvislosti s jeho obhajobou osvobozen. Uvedl, že stěžovatel má pravidelné příjmy, vlastní movité i nemovité věci, a proto jeho majetkové poměry umožňují, aby stěžovatel náklady státu uhradil. Jeho schopnost být výdělku schopný přitom nesnižuje ani skutečnost, že stěžovatelem spoluvlastněná nemovitost je zatížena zástavním právem, a na to navazující povinnost splácet dluh. Stěžovateli vytknul, že nepředložil informaci o svých bankovních účtech, případně informace o výši finančních prostředků na nich uložených a že se jej snažil uvést v omyl tím, že informoval o zřízení zástavního práva kvůli dluhu matky stěžovatele. Zároveň jej obvodní soud poučil, že má možnost informovat se o úhradě dlužné částky ve splátkách. 3. Městský soud v Praze napadeným usnesením stěžovatelovu stížnost zamítl. Vysvětlil, že je pro účely posouzení rozhodná celková ekonomická situace, jakož i sociální a osobní poměry. Stěžovatel přitom sdílí svou domácnost se svojí manželkou, má pravidelný příjem (v roce 2022 činil úhrn jeho příjmů ze závislé činnosti 487 658 Kč), spoluvlastní nemovitou věc (sic zatíženou zástavním právem k zajištění dluhu, který splácí se svou manželkou) a vlastní i jiné movité věci (motorové vozidlo a přívěsný vozík). Městský soud odkázal i na judikaturu Ústavního soudu (a sice na usnesení sp. zn. IV. ÚS 1783/21 ze dne 27. 7. 2021 či sp. zn. I. ÚS 2824/11 ze dne 10. 1. 2012) k tomu, že není povinností soudů vykonávat jakoukoli vyšetřovací činnost o majetkových poměrech žadatele; prokázání nemajetnosti je výlučně na žadateli a soudům přísluší pouze hodnocení předložených podkladů. Nepřisvědčil ani námitce, že by mělo dojít k přiznání bezplatné obhajoby proto, že náklady obhajoby dosahují tak "astronomické" částky, protože trestní řízení trvalo téměř 10 let, ačkoli stěžovatel délku řízení nijak nezavinil. Stěžovateli vysvětlil, že tato skutečnost není důvodem ve smyslu § 33 odst. 2 trestního řádu, která by byla způsobilá nárok na bezplatnou obhajobu založit. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel má za to, že dostatečně osvědčil, že nedisponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě nákladů obhajoby; podle jeho názoru se platbou nákladů obhajoby, peněžitého trestu, nákladů trestního řízení a nákladů spojených s výkonem vazby, jakož i platbou svých životních potřeb dostává do "svízelné" situace, která je až prakticky neřešitelná. 5. Obvodnímu soudu vytýká, že svoje rozhodnutí založil i na skutečnosti, že stěžovatel soudu nesdělil, zda má nějaké bankovní účty, případně kolik činí částky na nich uložené. Namítá, že soudu toto nezaslal, neboť žádné účty nemá a výzva zněla tak, že nemohl vědět, že má soudu tuto skutečnost sdělit ("výpis z Vašich bankovních účtů, pokud nějaké máte"). 6. Obecné soudy ovšem jeho práva porušily i tím, že sice konstatovaly, podle stěžovatele zcela nesprávně, že nemá právo na bezplatnou obhajobu, avšak už se žádným způsobem nezabývaly možností mu přiznat nárok na obhajobu za sníženou odměnu. Právě v absenci jakýchkoli úvah stran této možnosti shledává stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť formálně vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy; je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů, které jsou povolány rozhodnout, jsou-li podmínky pro aplikaci konkrétního právního institutu, a své úvahy musí dostatečně odůvodnit. Ústavní soud zasáhne jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo projevem svévole či libovůle. 9. Právo na bezplatnou obhajobu zakotvuje čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, podle kterého je přiznání bezplatné obhajoby podmíněno tím, že obviněný nemá dostatek prostředků na obhajobu a zájmy spravedlnosti vyžadují, aby mu právní pomoc byla poskytnuta. Podle čl. 40 odst. 3 Listiny stanoví zákon, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou obhajobu. Příslušnou úpravou je § 33 odst. 2 trestního řádu, podle něhož musí obviněný pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu osvědčit, že nemá dostatek prostředků, aby hradil náklady obhajoby, případně může tato skutečnost vyplynout ze shromážděných důkazů. 10. Rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se problematiky nároku na bezplatnou obhajobu vykazuje zjevně restriktivní přístup (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 214/2017 ze dne 14. 2. 2017). Výklad podmínek pro přiznání bezplatné obhajoby je založen na relativně širokém uvážení obecných soudů. Teprve jde-li o extrémní rozpor s principy spravedlnosti, je-li rozhodnutí zatíženo zjevným logickým rozporem nebo postrádá-li srozumitelná kritéria, jde o porušení uvedených základních práv a Ústavní soud zasáhne. Nestačí, že hledisko, které je podle obecného soudu (výkladově) určující, může být interpretováno i odlišně (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3495/18 ze dne 20. 11. 2018). 11. K námitce, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily poměry stěžovatele a že stěžovatel dostatečným způsobem osvědčil, že je jeho finanční situace svízelná, resp. prakticky neřešitelná, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel se touto argumentací snaží primárně přehodnotit věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. Tato činnost ovšem Ústavnímu soudu nenáleží. Jsou to totiž primárně obecné soudy, které rozhodují na základě znalostí konkrétních okolností, v napadených usneseních uvedly podstatné důvody, pro něž žádosti stěžovatele nevyhověly. Ústavní soud zároveň nezjistil, že by bylo rozhodnutí v posuzované věci zatíženo zjevným logickým rozporem nebo postrádalo srozumitelná kritéria, a v rámci relativně širokého uvážení obecných soudů toto rozhodnutí obstojí. Obecné soudy v napadených usneseních uvedly okolnosti, které považovaly za rozhodující pro posouzení žádosti stěžovatele, a své závěry ústavně konformním způsobem odůvodnily. 12. V posuzované věci lze stěžovateli přisvědčit, že samotná výzva soudu - předložte "výpis z Vašich bankovních účtů, pokud nějaké máte" - může být pro právního laika zavádějící, avšak v nynější věci je nutné doplnit, že soud svůj závěr o tom, že stěžovatel dostatečně neprokázal existenci důvodů pro přiznání práva na bezplatnou obhajobu, nepostavil ryze na tom, že nepředložil informaci o svých bankovních účtech. Naopak, z obsahu napadených usnesení zřejmě vyplývá, že jsou to majetkové poměry, a sice stálý příjem ze závislé činnosti, jakož i movitý a nemovitý majetek, díky kterým nárok na bezplatnou obhajobu u stěžovatele být dán nemůže. Tato námitka