II.ÚS 3437/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3437/24 ze dne 17. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice a. s., sídlem K Vápence 2677, Zelené Předměstí, Pardubice, zastoupené Mgr. Jakubem Šotníkem, advokátem, sídlem Šikulova 190/17, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. října 2024 č. j. 52 Af 10/2024-61, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. února 2024 č. j. 4387/24/5300-22441-711776 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. prosince 2023 č. j. 4 Afs 398/2021-96, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedených soudních a správních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 11, 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 1 odst. 1 Ústavy a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 2. 10. 2024 č. j. 52 Af 10/2024-61 v řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. 2. 2024 č. j. 4387/24/5300-22441-711776 rozhodl tak, že se žaloba zamítá (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Krajský soud pak v poučení výslovně uvedl, že "Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení usnesení). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz." 3. Stěžovatelka k přípustnosti ústavní stížnosti ve shrnutí uvádí, že ji podává proti rozsudku krajského soudu (sub 2) jako konečnému rozhodnutí ve věci, nicméně současně napadá i další v záhlaví uvedené soudní a správní rozhodnutí, neboť přezkum těchto rozhodnutí je připuštěn právě až po vydání meritorního a konečného rozhodnutí v řízení o věci samé. Dále konstatuje, že opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je obecně kasační stížnost. V konkrétním případě stěžovatelky je však podání kasační stížnosti podle jejího názoru vyloučeno podle § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), neboť kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušené Nejvyšším správním soudem. Napadené rozhodnutí krajského soudu je de facto reakcí krajského soudu na kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v předchozím řízení, když krajský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, žalobu stěžovatelky zamítl. V daném případě tak již právní řád neumožňuje stěžovatelce využit jíně instituty ochrany svých práv, než podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí krajského soudu. Závěr o nepřípustnosti kasační stížnosti proti napadenému rozhodnutí pak nemůže změnit ani nesprávné poučení krajského soudu, ve kterém krajský soud poučil stěžovatelku, že proti napadenému rozhodnutí je možné podat kasační stížnost. 4. Ústavní soud pro přehlednost a historický kontext věci konstatuje, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 12. 2023 č. j. 4 Afs 398/2021-96 zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 3. 11. 2021 č. j. 52 Af 13/2021-391 (výrok I), současně zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 1. 2021 č. j. 2348/21/5300-22441-711776 a věc vrátil Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení (výrok II) a též rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 5. Nyní napadené rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. 2. 2024 č. j. 4387/24/5300-22441-711776 a napadený rozsudek krajského soudu ze dne 2. 10. 2024 č. j. 52 Af 10/2024-61 jsou tak druhým rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství, resp. krajského soudu, v řízení o stanovení daně z přidané hodnoty stěžovatelky za zdaňovací období leden 2016 až říjen 2016 a červenec a srpen 2017. 6. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost pak podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného (v tomto případě správního) soudnictví. Na základě toho, co bylo shora uvedeno, pak Ústavní soud činí opakovaně závěr, že zásadně nelze připustit ústavní stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, proti kterému je možno podat kasační stížnost (srov. za všechny např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1209/22). 8. V posuzované věci je tedy klíčové, zda proti napadenému rozsudku krajského soudu byla přípustná kasační stížnost či nikoliv. Stěžovatelka s odkazem na § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. tvrdí, že nikoliv. Krajský soud zjevně (s ohledem na jeho poučení) má za to, že kasační stížnost proti jeho rozsudku přípustná byla. 9. Ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. stanoví: "Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu." 10. V posuzovaném případě brojí stěžovatelka ústavní stížností proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, které bylo vydáno poté, co se Odvolací finanční ředitelství řídilo závazným právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v předchozím soudním přezkumu. 11. V obecné rovině lze stěžovatelce přisvědčit, že kasační stížnost není v zásadě přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem [§ 104 odst. 3 písm. a) věta před středníkem s. ř. s.]. Základním smyslem této úpravy je, aby se Nejvyšší správní soud nemusel opakovaně zabývat věcí, u které již jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro nižší soud a nižší soud se tímto právním názorem řídil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005 sp. zn. IV. ÚS 136/05). Judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného zn