II.ÚS 344/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 344/23 ze dne 14. 4. 2023 N 64/117 SbNU 310 Přerušení vyvlastňovacího řízení dle § 64 odst. 2 správního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Davida Uhlíře a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Shell Czech Republic, a. s., sídlem Antala Staška 2027/77, Praha 4, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jungmannova 745/24, Praha, proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. 12. 2022 č. j. PK-RR/4780/22 a usnesení Městského úřadu Tachov, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 15. 9. 2022 č. j. 3256/2022-OVÚP/TC, za účasti Krajského úřadu Plzeňského kraje a Městského úřadu Tachov jako účastníků řízení a příspěvkové organizace Ředitelství silnic a dálnic České republiky, zastoupené Mgr. Markem Novotným, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1 Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. 12. 2022 č. j. PK-RR/4780/22 a usnesením Městského úřadu Tachov, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 15. 9. 2022 č. j. 3256/2022 - OVÚP/TC bylo porušeno základní právo stěžovatelky na ochranu majetku zaručené čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a právo na rovnost účastníků řízení zaručené čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace věci a stížnostní námitky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jejích základních práv zaručených čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že oznámením Městského úřadu Tachov ze dne 16. 3. 2022 byla stěžovatelka (dále též "vyvlastňovaná") informována o zahájení vyvlastňovacího řízení pod sp. zn. 3905/2021-OVÚP (dále jen "vyvlastňovací řízení") ve vztahu k pozemkům stěžovatelky nacházejícím se v katastrálním území Svatá Kateřina u Rozvadova, a to na základě žádosti o vyvlastnění podané příspěvkovou organizací Ředitelství silnic a dálnic České republiky (dále jen "ŘSD" nebo též "vyvlastnitel") ze dne 1. 12. 2021. Stěžovatelka se k vyvlastňovací žádosti ŘSD vyjádřila ve svém podání ze dne 26. 4. 2022, v němž navrhla zamítnutí žádosti, a to z důvodu nesplnění zákonných podmínek pro vyvlastnění, včetně zákonných podmínek pro samotné zahájení vyvlastňovacího řízení. 3. Dne 28. 4. 2022 se konalo ústní jednání, přičemž nejpozději na tomto ústním jednání mohla stěžovatelka jako vyvlastňovaná v souladu s § 22 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), (dále jen "ZoV") uplatnit své námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání. Z § 24 odst. 1 ZoV vyplývá, že nebude-li ve vyvlastňovacím řízení prokázáno splnění všech podmínek pro vyvlastnění, je vyvlastňovací úřad povinen zamítnout žádost vyvlastnitele do 30 dnů ode dne konání ústního jednání. Obdobně, pokud vyvlastňovací úřad dospěje k závěru, že podmínky pro vyvlastnění jsou splněny, ve stejné třicetidenní lhůtě ode dne konání ústního jednání rozhodne o vyvlastnění práv k nemovitostem a o náhradě za vyvlastnění (§ 24 odst. 2 ZoV). Uvedená třicetidenní lhůta pro rozhodnutí uplynula dne 30. 5. 2022, Městský úřad v Tachově jako vyvlastňovací úřad do dne podání ústavní stížnosti (tj. ani po více jak devíti měsících ode dne konání ústního jednání) o žádosti vyvlastnitele nerozhodl. 4. Namísto meritorního rozhodnutí o žádosti o vyvlastnění v souladu s příslušnými ustanoveními ZoV vydal Městský úřad Tachov, odbor výstavby a územního plánování, (dále jen "MÚ Tachov" nebo též "vyvlastňovací úřad") dne 15. 9. 2022 (tj. tři a půl měsíce po uplynutí zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí) usnesení napadené touto ústavní stížností, kterým rozhodl o přerušení vyvlastňovacího řízení na dobu šesti měsíců. Důvodem přerušení řízení byla žádost ŘSD, které byl podle odůvodnění usnesení vyvlastňovací úřad povinen vyhovět, neboť byl vázán "dispozičním právem vyvlastnitele". 5. Stěžovatelka napadla usnesení MÚ Tachov odvoláním, neboť je přesvědčena, že v podmínkách vyvlastňovacího řízení se úprava přerušení řízení na návrh žadatele podle § 64 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, z povahy věci neuplatní. Krajský úřad Plzeňského kraje (dále jen "KÚ Plzeňského kraje") napadeným rozhodnutím odvolání stěžovatelky zamítl a usnesení MÚ Tachov potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle § 23 odst. 1 ZoV přeruší vyvlastňovací úřad vyvlastňovací řízení, jestliže o stejném pozemku, stavbě nebo věcném břemenu již probíhá jiné vyvlastňovací řízení, a to až do doby, než bude dříve zahájené řízení pravomocně skončeno. V tomto ustanovení ovšem není uvedeno, že toto je jediným možným důvodem pro přerušení vyvlastňovacího řízení, a vyvlastňovací úřad může za splnění daných podmínek postupovat i podle obecné úpravy správního řádu, který v § 64 a 65 stanovuje možné důvody pro přerušení řízení o žádosti. Tento výklad je v souladu s ustanovením § 29 ZoV, podle kterého ustanovení správního řádu o doručování veřejnou vyhláškou nelze použít v řízení podle tohoto zákona, s výjimkou doručování neznámým účastníkům nebo účastníkům neznámého pobytu či sídla. ZoV tedy stanovuje, které postupy upravené správním řádem se na řízení o vyvlastnění nepoužijí. Lhůty stanovené v ZoV pro jednotlivé úkony vyvlastňovacího úřadu jsou lhůty pořádkové, jejich překročení nemá žádné právní důsledky a je možné tuto situaci řešit prostřednictvím opatření proti nečinnosti správního orgánu. Vzhledem k tomu, že vyvlastňovací řízení je v současné době přerušeno, není vyvlastňovací úřad nečinný. 6. Stěžovatelka, vědoma si právní úpravy, podle níž rozhodnutí o přerušení správního řízení je úkon správního orgánu, kterým se upravuje vedení řízení a který je na základě § 70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen "s. ř. s.") vyloučen ze soudního přezkumu, podala dne 21. 12. 2022 proti rozhodnutí KÚ Plzeňského kraje správní žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2023 č. j. 77 A 75/2022-42 byla tato správní žaloba odmítnuta jako nepřípustná právě s odkazem na kompetenční výluku podle § 70 písm. c) s. ř. s. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka z procesní opatrnosti kasační stížnost, o níž zatím nebylo rozhodnuto. 7. Stěžovatelka také podala dne 21. 12. 2022 ke KÚ Plzeňského kraje žádost o vydání opatření proti nečinnosti, o které bylo podle § 80 odst. 3 správního řádu rozhodnuto tak, že se jí nevyhovuje. Proto stěžovatelka využila možnosti podat u Krajského soudu v Plzni také žalobu na ochranu proti nečinnosti vyvlastňovacího úřadu podle § 79 a násl. s. ř. s. Řízení o této žalobě bylo ukončeno vydáním rozsudku sp. zn. 57 A 1/2023-105 ze dne 7. 2. 2023, jímž bylo uloženo MÚ Tachov vydat ve věci rozhodnutí, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. 8. Krajský soud v této věci posuzoval, zda ke dni rozhodnutí soudu byl, či nebyl MÚ Tachov v prodlení s vydáním rozhodnutí. Podle soudu se ústní jednání v posuzovaném řízení konalo dne 28. 4. 2022, MÚ Tachov byl tedy povinen podle § 24 odst. 1 a 2 ZoV vydat ve věci rozhodnutí do 30. 5. 2022 (30 dnů od ústního jednání konaného dne 28. 4. 2022). Lhůta pro vydání rozhodnutí tedy již nepochybně uplynula, přičemž na závěru o prodlení s vydáním rozhodnutí nemohlo nic změnit přerušení řízení. Podle ustálené judikatury správních soudů nemá totiž přerušení správního řízení žádný vliv na běh lhůty pro vydání rozhodnutí, pokud je správní řízení přerušeno až poté, kdy lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu již uplynula. Následné přerušení řízení tak nemá za následek obnovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu, protože přerušení nemohlo běh lhůty pro vydání správního rozhodnutí jakkoli ovlivnit, neboť lhůtu lze přerušit pouze za jejího běhu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2013 č. j. 5 Ans 4/2012-20, publ. ve Sb. NSS pod č. 2871/2013, nebo ze dne 19. 8. 2020 č. j. 2 Azs 156/2020-37, bod 23, nebo ze dne 14. 11. 2022 č. j. 3 As 182/2020-78, bod 10). 9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v důsledku rozhodnutí KÚ Plzeňského kraje, jakož i předchozího rozhodnutí MÚ Tachov je omezena v dispozici se svým nemovitým majetkem podle § 19 odst. 3 ZoV, ačkoliv toto omezení mělo již dávno zaniknout, pokud by vyvlastňovací úřad namísto vydání nezákonného usnesení o přerušení řízení rozhodl o vyvlastňovací žádosti ŘSD, jak mu ukládá ZoV. V případě, že by vyvlastňovací žádosti ŘSD bylo vyhověno, měla by stěžovatelka možnost bránit se proti vyvlastnění opravným prostředkem podle § 25 odst. 2 ZoV, případně i následným soudním přezkumem. II. Procesní p