II.ÚS 3452/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3452/24 ze dne 15. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Svatoně o ústavní stížnosti obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem, sídlem Krátká 143, Uherské Hradiště, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2024 č. j. 10 Afs 249/2023-92, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2023 č. j. 31 Af 33/2022-296, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. června 2022 č. j. 23064/22/5300-22442-712448 a rozhodnutím Finančního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 22. března 2018 č. j. 493967/18/3309-51523-700240, č. j. 494377/18/3309-51523-700240, č. j. 503784/18/3309-51523-700240, č. j. 503864/18/3309-51523-700240, č. j. 503954/18/3309-51523-700240, č. j. 504067/18/3309-51523-700240, č. j. 504270/18/3309-51523-700240, č. j. 504338/18/3309-51523-700240, č. j. 504397/18/3309-51523-700240, č. j. 504452/18/3309-51523-700240, č. j. 504529/18/3309-51523-700240, č. j. 504568/18/3309-51523-700240, č. j. 504611/18/3309-51523-700240, č. j. 504670/18/3309-51523-700240, č. j. 504716/18/3309-51523-700240, č. j. 504752/18/3309-51523-700240, č. j. 504859/18/3309-51523-700240, č. j. 504893/18/3309-51523-700240, č. j. 504922/18/3309-51523-700240, č. j. 504947/18/3309-51523-700240, č. j. 505009/18/3309-51523-700240, č. j. 505054/18/3309-51523-700240, č. j. 505084/18/3309-51523-700240, č. j. 505169/18/3309-51523-700240, č. j. 505322/18/3309-51523-700240, č. j. 505365/18/3309-51523-700240, č. j. 505399/18/3309-51523-700240, č. j. 505428/18/3309-51523-700240, č. j. 505465/18/3309-51523-700240, č. j. 505511/18/3309-51523-700240, č. j. 505563/18/3309-51523-700240, č. j. 505633/18/3309-51523-700240, č. j. 505716/18/3309-51523-700240, č. j. 505750/18/3309-51523-700240, č. j. 505812/18/3309-51523-700240, č. j. 505879/18/3309-51523-700240, č. j. 506033/18/3309-51523-700240, č. j. 506442/18/3309-51523-700240, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, a Finančního úřadu pro Zlínský kraj, sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svého práva na soudní ochranu. Z týchž důvodů se domáhá odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Finanční úřad pro Zlínský kraj jako správce daně napadenými rozhodnutími (38 dodatečnými platebními výměry) stěžovatelce doměřil daň z přidané hodnoty za období od června 2012 až července 2015 (celkem téměř 184 milionů Kč) a stanovil jí povinnost uhradit penále. Tyto platební výměry částečně změnilo a ve zbytku odvolání stěžovatelky zamítlo a platební výměry potvrdilo Odvolací finanční ředitelství napadeným rozhodnutím. Doměřená daň představovala neuznaný odpočet na uvedené dani pro vědomou účast na daňovém podvodu. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti uvedeným rozhodnutím. Zprvu odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Soudního dvora a Nejvyššího správního soudu k dané problematice. Podle krajského soudu daňové orgány prokázaly požadované předpoklady. Zatížení transakcí daňovým podvodem svědčí chybějící daň v řetězci, existence tzv. missing traders a tzv. bílých koní, obchodování s těmito subjekty, přestože stěžovatelka své koncové odběratele znala, faktické nepřebírání obchodovaného zboží u těchto (nekontaktních) odběratelů, úhrada cen za zboží tzv. pozpátku, snižování cen při následném prodeji v řetězci, zastupování všech odběratelů totožnou osobou - Š., a jeho doznání a sdělení detailů podvodného jednání v trestním řízení. Vědomosti stěžovatelky o její účasti na podvodu svědčí, že její jednatel znal koncové odběratele zboží, přímí odběratelé stěžovatelky nebyli veřejně propagovaní a v krátké době měnili své statutární orgány a že rámcové smlouvy byly uzavírány nestandardně, včetně zastupování všech subjektů Š., který ani nedisponoval písemnou plnou mocí. Těchto nestandardních okolností si měli být zástupci stěžovatelky vědomi. Nepodnikli-li za této situace žádná opatření k zabránění své účasti na daňovém podvodu, nemá stěžovatelka oprávněně nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. 4. Nejvyšší správní soud poté napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou. Stěžovatelka v kasační stížnosti podle Nejvyššího správního soudu zpochybňovala jednotlivá zjištění krajského soudu a soustředila se méně na jeho argumentaci jako celek. Nebylo rozhodné tvrzení stěžovatelky, že se o podvodu dozvěděla až při zveřejnění těchto informací z tisku, protože pro dřívější vědomost stěžovatelky svědčí mnoho skutečností. Věrohodnými shledal Nejvyšší správní soud výpovědi jednatelů některých odběratelů, tzv. bílých koní, protože odpovídaly dalším zjištěním a rovněž se vzájemně shodovaly. Naopak neuvěřil některým částem výpovědí obchodního zástupce stěžovatelky a jednatele jednoho z odběratelů o tom, že stěžovatelka nemohla vědět o snižování cen v řetězci. Vycházel-li krajský soud z některých indicií o nestandardních skutečnostech u dotčených obchodů, je skutečně pravdou, že tyto prvky samy o sobě nemohou představovat důvod pro odepření nároku na odpočet daně, avšak šlo o soubor jednotlivostí hodnocených v celkovém souhrnu. Vliv na vyhodnocení těchto okolností nemá skutečnost, že stěžovatelka jinak řádně plnila své daňové a jiné veřejnoprávní povinnosti. Samo o sobě v kontextu dalších skutečností rovněž neobstojí zpochybnění doznání Š. s tím, že později odmítl vypovídat. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí obsahují extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. V jednotlivostech stěžovatelka namítá zaprvé, že samo o sobě nesvědčí závěru o jejím zapojení do podvodného jednání, že s každým odběratelem probíhala spolupráce jen krátce. Šlo vždy o několik měsíců, což je běžné. Stěžovatelka nadto všechny své informační povinnosti plnila. Zadruhé neobstojí argumentace o propojení odběratelů s Š. Obdobná praxe, tedy že za odběratele nejedná přímo jejich statuární zástupce a že jich více zastupuje jedna osoba, je běžná i u jiných partnerů. Že někteří jednatelé odběratelů vykazovaly znaky tzv. bílých koní, stěžovatelka nevěděla. Zatřetí stěžovatelka zpochybňuje věrohodnost doznání Š. v trestním řízení s tím, že později odmítl vypovídat. Tuto skutečnost nelze interpretovat tak, že se Š. snažil pro stěžovatelku zajistit důkazy pro toto řízení. Z ničeho nevyplývá, že by stěžovatelka jakkoli motivovala Š. k popření doznání. Změnu jeho postoje lze vysvětlit přípravou jeho obhajoby pro potenciální pozdější fáze trestního řízení. 6. Začtvrté nelze souhlasit s tím, že stěžovatelka měla či mohla odhalit, že odběratelé vždy po ukončení spolupráce měnili své jednatele, potažmo ukončili svoji činnost. Z obchodního rejstříku vyplývá, že k likvidaci těchto společností došlo vždy až po několika měsících či letech. Zapáté daňové orgány a správní soudy chybně vychází z argumentace, že předání zboží nikdy nebyl přítomen zástupce přímého odběratele. S ohledem na charakter zboží (mražené maso) je běžnou praxí, že se zboží předává jen mezi jednotlivými mrazírenskými sklady. Zašesté nemohlo být z téhož důvodu podezřelé, že někteří odběratelé neměli zázemí a historii a byli zastoupeni Š. Zasedmé stěžovatelka brojí proti zjištěním o své vědomosti o snižování cen v řetězci; obchodní zástupce stěžovatelky je bezúhonnou osobou, není důvod jeho výpovědi nevěřit. To jiné provedené svědecké výpovědi jsou nevěrohodné. Daňové orgány a správní soudy nemohly pro srovnání vycházet z cen sjednaných stěžovatelkou s jedním z velkých obchodních řetězců, protože nejde o srovnatelné situace a tento řetězec je na dotčeném trhu v dominantním postavení, což výši sjednané ceny nutně ovlivňuje. Konečně stěžovatelka navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí s tím, že s ohledem na probíhající exekuce je její finanční situace neúnosná. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého prá