II.ÚS 3455/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3455/22 ze dne 17. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Bolt Technology OÜ, se sídlem Vana-Louna 15, Tallinn, Estonsko, reg. č. 124 17 834, zastoupeného JUDr. Ing. Michalem Matějkou, advokátem, se sídlem Jáchymova 2, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2022 č. j. 23 Cdo 2169/2021-464, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2021 č. j. 3 Cmo 71/2019-431 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2018 č. j. 15 Cm 17/2017-153 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. února 2019 č. j. 15 Cm 17/2017-175, spojené s návrhem na zrušení § 21e odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské Unie, takto: I. Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. II. Návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU se zamítá. III. Návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2021 č. j. 3 Cmo 71/2019-431 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2018 č. j. 15 Cm 17/2017-153 se zamítá. Odůvodnění: 1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 16. prosince 2022 navrhl stěžovatel postupem dle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi mělo být porušeno stěžovateli ústavně garantované právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na tlumočníka dle čl. 37 Listiny, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle čl. 26 odst. 1 Listiny a právo činit vše, co není zákonem zakázáno dle čl. 2 odst. 3 Listiny. 2. Průběh řízení předcházejícího ústavní stížnosti a obsahy napadených rozhodnutí jsou stěžovateli dobře známy, Ústavní soud se proto omezí jen na takové jejich shrnutí, které pro vypořádání ústavní stížnosti považuje za dostatečné pro účely jeho stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). 3. Stěžovatel byl v postavení žalovaného účastníkem civilního soudního řízení o uložení povinnosti zdržet se nekalosoutěžního jednání, které proti němu zahájilo Sdružení pražských provozovatelů TAXIslužby z.s., IČ: 024 47 657 (dále jen "vedlejší účastník"), jakožto právnická osoba oprávněná hájit zájmy jiných soutěžitelů ve smyslu § 2989 odst. 1 občanského zákoníku. 4. Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení uložil stěžovateli povinnost zdržet se na území hl. m. Prahy, prostřednictvím mobilní aplikace Taxify, provozování a zprostředkování osobní dopravy pro cizí potřeby, kterou se zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče a která není linkovou osobní dopravou, mezinárodní kyvadlovou dopravou nebo příležitostnou osobní silniční dopravou, osobami, které nejsou držiteli oprávnění řidiče taxislužby a neprokázaly znalosti místopisu, znalosti právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a znalosti obsluhy taxametru řidiči taxislužby ve smyslu obecně závazné vyhlášky č. 23/1998 Sb. hl. m. Prahy, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů, a provádějí přepravu osob vozidlem, které není viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně a jménem a příjmením, popřípadě obchodní firmou nebo názvem dopravce umístěným na vozidle tak, aby měl cestující možnost seznámit se s tímto údajem před jednáním o přepravě s řidičem vozidla, které není vybaveno měřicí sestavou taxametru a není zapsáno v evidenci vozidel taxislužby (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 5. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeném rozsudkem zamítl návrh na nařízení prvního setkání se zapsaným mediátorem (první výrok) a návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (druhý výrok), v reakci na částečné zpětvzetí žaloby zastavil řízení v rozsahu uložení povinnosti stěžovateli zdržet se na území hl. m. Prahy, prostřednictvím mobilní aplikace Taxify, provozování a zprostředkování osobní dopravy pro cizí potřeby, kterou se zajišťuje přeprava osob včetně zavazadel vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče a která není linkovou osobní dopravou, mezinárodní kyvadlovou dopravou nebo příležitostnou osobní silniční dopravou, osobami, které neprokázaly znalosti místopisu, znalosti právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a znalosti obsluhy taxametru řidiči taxislužby ve smyslu obecně závazné vyhlášky č. 23/1998 Sb. hl. m. Prahy, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů, a provádějí přepravu osob vozidlem, které není viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně a jménem a příjmením, popřípadě obchodní firmou nebo názvem dopravce umístěným na vozidle tak, aby měl cestující možnost seznámit se s tímto údajem před jednáním o přepravě s řidičem vozidla, které není vybaveno měřící sestavou taxametru, a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil (třetí výrok). Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil v rozsahu povinnosti stěžovatele zdržet se na území hl. města Prahy, prostřednictvím mobilní aplikace Bolt, provozování a zprostředkování osobní dopravy pro cizí potřeby, kterou se zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče a která není linkovou osobní dopravou, mezinárodní kyvadlovou dopravou nebo příležitostnou osobní silniční dopravou, řidiči, kteří nejsou držiteli oprávnění řidiče taxislužby a provádějí přepravu osob vozidlem, které není zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, a zároveň jsou uživateli mobilní aplikace Bolt (čtvrtý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (pátý výrok). 6. Proti napadenému rozsudku odvolacího soudu si stěžovatel podal dovolání, které Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") odmítl jako nepřípustné podle § 237 o. s. ř. 7. Stěžovatel v rozsáhlé ústavní stížnosti na více než 20 stranách textu namítá celou řadu pochybení obecných soudů, a to především (i) extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními u soudu prvního stupně, (ii) hrubě nesprávné vyhodnocení povahy služeb stěžovatele soudem prvního stupně a odvolacím soudem a s tím přímo související nesprávnou aplikaci závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen "SDEU") ze dne 20. prosince 2017 ve věci C-434/15 Asociación Profesional Elite Taxi v. Uber Systems Spain SL (dále jen "případ Uber"), (iii) libovůli při výkladu některých ustanovení zákona č. 111/1994 o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZoSD") soudem prvního stupně rezultující v neústavní porušení principu dělby moci a nedovolený zásah orgánu soudní moci do legislativní pravomoci zákonodárce, (iv) odepření spravedlnosti ze strany dovolacího soudu z důvodu hrubě nesprávného vyhodnocení stěžovatelova dovolání jakožto dovolání nepřípustného při současné dezinterpretaci napadeného rozsudku odvolacího soudu, (v) vícero procesních vad spočívajících v nepoložení stěžovatelem navržené předběžné otázky SDEU ani jedním z obecných soudů, nevyslechnutí některých stěžovatelem navržených svědků soudem prvního stupně, neustanovení tlumočníka stěžovateli v řízení před soudem prvního stupně a aprobaci jinak nepřípustného vedlejšího účastenství hl. m. Prahy v části řízení před soudem prvního stupně. 8. V ústavní stížnosti stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud položil SDEU tutéž předběžnou otázku, jejíž položení již navrhoval obecným soudům, dle které by (stručně řečeno) měl SDEU posoudit, zdali je zprostředkovatelská služba poskytovaná prostřednictvím stěžovatelovy aplikace Bolt službou v oblasti dopravy nebo službou informační společnosti, jelikož právní kvalifikace služby stěžovatele jakožto služby informační společnosti by měla významný dopad do (zúženého) oprávnění České republiky činnost stěžovatele vůbec regulovat. Na rozdíl od obecných soudů, které dospěly k názoru, že služby stěžovatele jsou srovnatelné se službami společnosti Uber a jsou proto službami v oblasti dopravy, přičemž znaky a podmínky služeb umožňující takovou právní kvalifikaci považovaly případem Uber za již vyřešené (acte éclairé), stěžovatel tvrdí, že jeho služby se od služeb společnosti Uber podstatně liší a jsou službami informační společnosti (a domáhá se proto použitelnosti závěrů vyslovených SDEU v roz