II.ÚS 3464/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3464/23 ze dne 3. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky T- Mobile Czech Republic, a. s., sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, právně zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, sídlem Botičská 4, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2023 č. j. 33 Cdo 347/2023-136, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Jana Štěpána, právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Valou, advokátem, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatelky 1. Prostřednictvím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena její základní práva zaručená čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 11, čl. 13, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Bruntále (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 27. 1. 2022 č. j. 16 C 57/2021-53 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 6. 5. 2019 č. j. ČTÚ-7 193/2019-638/VII. vyř.-MaK, a rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22. 12. 2020 č. j. ČTÚ-49 224/2019-603, a uložil jí zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč. Podle soudu je ve správním řízení ovládaném projednací zásadou (zde spor s uživatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací o úhradu ceny za poskytnutou službu) stěžovatelka (podnikatelka), kterou tíží břemeno důkazní, povinna tvrdit a prokázat, že poskytla službu v rozsahu odpovídajícím ceně, kterou vyúčtovala a která byla platná v době poskytnutí služby [§ 141 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 64 odst. 1, 2 § 90 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákon"]. Výpis odchozích volání není s to prokázat propojení a uskutečnění odchozích telefonických hovorů. I když ze zákona nevyplývá povinnost pro vyúčtování služeb elektronických komunikací uchovávat výpisy příchozích hovorů, které jsou však potřebné pro vyúčtování poskytnutých služeb, je podnikatel povinen uchovávat po dobu vymezenou v § 90 odst. 3 zákon, tedy "po celou dobu řízení o námitce proti vyřízení reklamace podané účastníkem nebo uživatelem", provozní údaje podle § 90 odst. 1 zákona, tj. "jakékoliv údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy v sítí elektronických komunikací nebo pro její vyúčtování". 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") svým rozsudkem ze dne 9. 9. 2022 č. j. 71 Co 109/2022-111 potvrdil rozhodnutí okresního soudu a vedlejšímu účastníkovi přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 6 654 Kč. Krajský soud se ztotožnil s úvahou, že je na stěžovatelce, kterou tíží důkazní břemeno, aby v případě reklamace prokázala, že se ve dnech 15. 1. 2019 a 16. 1. 2019 uskutečnily hovory (§ 64 odst. 1 zákona). To, že došlo k propojení mobilních čísel volajícího a volaného a po jakou dobu trvalo, prokazuje mj. výpis příchozích hovorů, který je pro vyúčtování služeb provozním údajem (§ 90 odst. 1 zákona). Okolnost, že - až na výjimky - nejsou příchozí volání účtována, na tom nic nemění. Stěžovatelka je tedy povinna i oprávněna údaje o příchozích hovorech po dobu stanovenou v § 90 odst. 3 a 4 zákona uchovávat (zpracovávat), aniž by tím porušila nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES ("obecné nařízení o ochraně osobních údajů") a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2002/58/ES ze dne 12. 7. 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací ("směrnice o soukromí a elektronických komunikacích"). 4. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud shledal přípustným podle § 237 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky, zda podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen (oprávněn) pro účely vyúčtování poskytnuté služby uchovávat a zpracovávat údaje o příchozích hovorech (§ 90 zákona), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 5. V napadeném rozsudku Nejvyšší soud blíže vysvětlil skutkovou stránku věci, podle které vedlejší účastník reklamoval vyúčtování telefonních hovorů č. X za účtovací období od 6. 1. 2019 do 5. 2. 2019. Výhrady měl k odchozímu volání uskutečněnému dne 16. 1. 2019 v 18:07:08 hodin po dobu 7 200 sekund na jedno telefonní číslo a k odchozímu volání uskutečněnému dne 15. 1. 2019 v 14:56:48 hodin po dobu 1 578 sekund na jiné telefonní číslo. Český telekomunikační úřad, odbor pro severomoravskou oblast, shora citovaným rozhodnutím vyhověl námitce proti vyřízení reklamace (úhradu za služby snížil o 141,61 Kč bez daně z přidané hodnoty). Předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu rozklad stěžovatelky zamítla a rozhodnutí potvrdila. Stěžovatelka předložila jen výpis odchozího hovoru ze dne 16. 1. 2019, výpis odchozího hovoru ze dne 15. 1. 2019, jakož výpisy příchozích hovorů u obou uvedených telefonních čísel nedoložila. Skutečnost, že telefonní hovor se uskutečnil, tj. číslo volajícího bylo propojeno s číslem volaného, prokazuje výpis odchozích a příchozích volání. 6. Zpracování a uchovávání provozních údajů pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací a vyúčtování poskytnutých služeb včetně jejich likvidace (smazání) nebo anonymizace upravuje § 90 odst. 2, 3 a 4 zákona. Zpracované údaje o odchozích a příchozích hovorech prokazující, že volané číslo bylo propojeno a po jakou dobu propojení trvalo, je podnikatel povinen (oprávněn) bez ohledu na to, zda byly hovory uskutečněny v síti jednoho operátora nebo mezi sítěmi různých operátorů, uchovat po dobu vymezenou v § 90 odst. 3 a 4 zákona (v dané věci do právní moci rozsudku krajského soudu). Z toho vyplývá, že provozními údaji zpracovávanými pro potřeby vyúčtování poskytnutých služeb ve smyslu § 90 odst. 1 zákona jsou i údaje o příchozích hovorech. 7. S povinností (oprávněním) pro potřeby vyúčtování zpracovávat a uchovávat údaje o příchozích hovorech na volaná čísla jiných subjektů, než je reklamující, souvisí otázka, zda taková povinnost (výkon práva) není v rozporu s ochranou osobních údajů. Krajský soud se podle Nejvyššího soudu správně ztotožnil se stanoviskem Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 31. 8. 2022, dle kterého je údaj o příchozím hovoru osobním údajem, neboť dle něj lze identifikovat fyzickou osobu. Operátor (stěžovatelka) je podle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, oprávněn (po omezenou dobu) tyto osobní údaje v rozsahu, který je nezbytný pro poskytování služeb a pro potřeby účtování a plateb za spojení zpracovávat a uchovávat, i když se vztahují k jiné než reklamující osobě (čl. 6 odst. 1 písm. c), f) obecného nařízení o ochraně osobních údajů, čl. 6 směrnice o soukromí a elektronických komunikacích). 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti s argumentací dovolacího soudu nesouhlasí. Problematika ochrany osobních údajů fyzických osob jako účastníků elektronické komunikace byla podle jejího přesvědčení Nejvyšším soudem příliš zjednodušena a jeho posouzení věci ústavně konformní není. Stěžovatelka je přesvědčena, že v důsledku rozsudku Nejvyššího soudu je povinna zpracovávat osobní údaje jednotlivých fyzických osob, aniž by pro to byl dostatečný zákonný důvod, v důsledku čehož je nucena zasahovat do sféry ústavní ochrany údajů vztahujících k jednotlivým osobám způsobem neústavním. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 45/17 (N 76/94 SbNU 19), v němž měl Ústavní soud dovodit souvislost mezi základním právem na ochranu listovního tajemství dle čl. 13 Listiny a uchováváním údajů o telekomunikačním provozu. Je podle ní nepochybné, že konsekvencí napadeného rozsudku Nejvyššího soudu je možnost a současně nezbytnost zpracovávat osobní údaje fyzických osob na straně stěžovatelky, chce-li prokázat správnost vystaveného vyúčtování. Pokud Nejvyšší soud dovozuje, že takovým postupem nedochází k porušování práva na ochranu osobních úda