II.ÚS 357/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 357/22 ze dne 1. 3. 2023 N 33/117 SbNU 9 Náhrada nákladů poškozených spojených s jejich účastí v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Jitky B., 2. Aleny S., 3. Tomáše B., 4. Ivana S., 5. Soni S., 6. nezletilého Radka B., 7. nezletilé Pavlíny B., zastoupených zákonnými zástupci (stěžovatelem 3 a stěžovatelkou 8), 8. Dany B., 9. Antonína B., 10. Jiřího B., 11. Simony C. a 12. Libora B. (jedná se o pseudonymy), všech zastoupených JUDr. Petrem Šaštinským, advokátem, se sídlem Gogolova 228/8, Praha 1 - Hradčany, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 102/2021-1065, č. j. 5 To 103/2021-1072, č. j. 5 To 104/2021-1079, č. j. 5 To 105/2021-1086, č. j. 5 To 106/2021-1093, č. j. 5 To 107/2021-1100, č. j. 5 To 108/2021-1107, č. j. 5 To 109/2021-1114, č. j. 5 To 110/2021-1121, č. j. 5 To 111/2021-1128, č. j. 5 To 113/2021-1135 ze dne 11. října 2021 a č. j. 5 To 112/2021-1143 ze dne 10. listopadu 2021, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto: I. Postupem porušujícím čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky bylo usneseními Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 102/2021-1065, č. j. 5 To 103/2021-1072, č. j. 5 To 104/2021-1079, č. j. 5 To 105/2021-1086, č. j. 5 To 106/2021-1093, č. j. 5 To 107/2021-1100, č. j. 5 To 108/2021-1107, č. j. 5 To 109/2021-1114, č. j. 5 To 110/2021-1121, č. j. 5 To 111/2021-1128, č. j. 5 To 113/2021-1135 ze dne 11. října 2021 a č. j. 5 To 112/2021-1143 ze dne 10. listopadu 2021 porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Předmětem přezkumu Ústavního soudu je otázka hrazení nákladů poškozených spojených s jejich účastí v trestním řízení. Stěžovatelé namítají, že napadená rozhodnutí zamítající jejich žádost o adekvátní uhrazení nákladů jejich zmocněnce neodpovídají požadavkům kladeným předchozím nálezem Ústavního soudu v jejich věci a porušují jejich práva. Jmenovitě mají napadená usnesení porušovat jejich právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně mají porušovat princip právní jistoty a legitimního očekávání dle čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a také právo na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu se podává, že D. H. (dále "odsouzený") byl v roce 2017 uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. V nepovolené rychlosti narazil do automobilu, jehož řidič Pavel B. (jedná se o pseudonym) na následky havárie namístě zemřel, spolujezdec byl vážně zraněný. Okresní soud v Jihlavě (dále "okresní soud") uložil odsouzenému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 5 let. 3. Stěžovatelé jako poškození příbuzní zemřelého uplatnili v trestním řízení nároky na náhradu způsobené škody a újmy. Okresní soud uložil odsouzenému povinnost nahradit stěžovatelce 2 škodu ve výši 22 620,80 Kč jako náklady spojené s pohřbem. Stěžovatelka 2 byla stejně jako další poškození stěžovatelé se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud nároky poškozených v obecné rovině zcela uznal, ale zároveň upozornil, že fakticky má plnit pojišťovna, která však v trestním řízení nemá postavení účastníka a nemůže vysokým nárokům poškozených oponovat. Krajský soud v Brně (dále "krajský soud") v roce 2018 zamítl odvolání podané odsouzeným i stěžovateli. 4. Stěžovatelé následně podali žalobu o zaplacení částky 5 950 000 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy představující odškodnění duševních útrap spojených s úmrtím jejich příbuzného. Jako žalovanou označili Generali Českou pojišťovnu, a. s., u níž byl odsouzený pojištěn (dále "pojistitelka"). Rozsudkem ze dne 7. 3. 2019 č. j. 28 C 114/2018-152 uložil Obvodní soud pro Prahu 2 (dále "obvodní soud") pojistitelce zaplatit částku 150 000 Kč s příslušenstvím stěžovatelům 4 a 5, částku 100 000 Kč s příslušenstvím stěžovatelům 6 a 7, částku 50 000 Kč s příslušenstvím stěžovatelce 8 a povinnost jim zaplatit náklady řízení ve výši 100 067 Kč. Nároky ostatních stěžovatelů zamítl a neúspěšným stěžovatelům uložil zaplatit náklady řízení pojistitelky ve výši 2 100 Kč. Na základě tohoto rozsudku pojistitelka uhradila pojistné plnění. 5. Dne 23. 5. 2019 uložil okresní soud odsouzenému v adhezním řízení povinnost nahradit poškozeným náklady vzniklé přibráním zmocněnce dle § 154 odst. 2 a § 155 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatelce 1 a stěžovateli 3 jednotlivě přiznal náklady ve výši 32 673 Kč; stěžovatelce 2 ve výši 40 478 Kč a zbylým stěžovatelům jednotlivě náklady ve výši 26 204 Kč. 6. Ke stížnosti odsouzeného krajský soud téhož roku tato usnesení zrušil a nově rozhodl. Stěžovatelce 2 přiznal náklady ve výši 9 273 Kč za snížený počet úkonů právní služby; zbylým stěžovatelům jednotlivě náklady ve výši 1 815 Kč za jeden úkon. Uvedl, že úkony právní služby zmocněnce k rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy nevedly, neboť nároky poškozených nebyly dostatečně prokázány. Vyúčtované úkony nebyly tedy potřebné k účelnému uplatnění nároků. 7. Zmíněná usnesení krajského soudu zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 3555/19 ze dne 28. 7. 2020 (N 156/101 SbNU 89). Dospěl k závěru, že se příčila § 154 trestního řádu a dále vykazovala znaky libovůle, neboť z nich nebyly patrné důvody přiznání náhrad v konkrétní výši. Stěžovatelce 2 byl nárok na náhradu újmy zčásti přiznán, a proto nepříslušelo krajskému soudu, aby posuzoval, zda složitost řízení nebo uplatnění nároku poškozeného vyžadovaly přibrání zmocněnce. Krajský soud měl povinnost jí přiznat náhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce zcela. Nesouhlasil-li s hodnocením okresního soudu, že zmocněnec požadované úkony skutečně provedl, měl svůj závěr pečlivě odůvodnit. Ani u zbývajících stěžovatelů krajský soud nijak blíže nevysvětlil, proč přiznal náhradu za požadované úkony právní služby jen zčásti, nebo zda ji přiměřeně snížil z důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 154 odst. 2 trestního řádu. Ústavní soud uzavřel, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy. 8. Krajský soud usneseními z roku 2020 vydanými v reakci na nález Ústavního soudu zrušil rozhodnutí okresního soudu z roku 2019 a uložil mu, aby ve věci nově rozhodl na základě doplněného dokazování. Okresní soud měl především objasnit, co bylo plněno pojistitelkou na základě rozsudku obvodního soudu. 9. Okresní soud usneseními ze dne 30. 3. 2021 č. j. 1 T 51/2016-948, č. j. 1 T 51/2016-954, č. j. 1 T 51/2016-960, č. j. 1 T 51/2016-966, č. j. 1 T 51/2016-972, č. j. 1 T 51/2016-978, č. j. 1 T 51/2016-984, č. j. 1 T 51/2016-990, č. j. 1 T 51/2016-996, č. j. 1 T 51/2016-1002, č. j. 1 T 51/2016-1009 a č. j. 1 T 51/2016-1016 nově rozhodl o povinnosti odsouzeného nahradit stěžovatelům náklady vzniklé přibráním zmocněnce. V případě stěžovatelů 3 až 12 je vyčíslil na 22 876 Kč, zatímco v případě stěžovatelky 2 dosahovaly výše 36 318 Kč a v případě stěžovatelů 1 a 3 výše 28 381 Kč. Okresní soud opětovně přezkoumal návrhy zmocněnce, porovnal je s obsahem trestního spisu a zprávy pojistitelky. Protože pojistitelka plnila až po právní moci rozhodnutí krajského soudu, byla už vina odsouzeného vyslovena soudem a nemohlo dojít ke dvojímu plnění. Vina byla dána zcela na straně odsouzeného, jednalo se o trestný čin v kvalifikované skutkové podstatě, není důvod pochybovat o tom, že by povaha věci či okolnosti případu představovaly překážku v uplatnění § 154 odst. 2 trestního řádu. 10. Napadenými usneseními krajský soud zrušil rozhodnutí okresního soudu a zamítl návrh stěžovatelů na úhradu nákladů souvisejících s jejich účastí v trestním řízení s výjimkou stěžovatelky 2, jíž přiznal náhradu ve výši 23 350,58 Kč. Okresní soud se podle něj nedostatečně zabýval otázkou, zda úkony právní služby vyúčtované zmocněncem sloužily poškozeným k účelnému uplatnění jejich nároků. O povinnosti odsouzeného zaplatit náhradu škody bylo pravomocně rozhodnuto pouze u stěžovatelky 2, ostatní byli odkázáni na občanskoprávní řízení. Krajský soud dále zpochybnil účelnost řady úkonů, neboť se mj. kryly s úkony už hrazenými pojistitelkou. Závěrem připomenul judikaturu Ústavního soudu oh