II.ÚS 362/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 362/24 ze dne 21. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Ladislavem Zvolským, advokátem, sídlem Křeslická 301/1, Praha 10 - Vršovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2023 č. j. 54 Co 233/2023-809 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. května 2023 č. j. 60 P 81/2018-728, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a I. K. a nezletilého J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 8 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ve věci návrhu stěžovatele (dále též "otec") na změnu péče o nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") byl v záhlaví specifikovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů, byl podrobně stanoven režim péče o nezletilého o školních prázdninách, dále bylo stanoveno výživné oběma rodičům a otci byla stanovena povinnost splácet k rukám vedlejší účastnice (dále jen "matka") dlužné výživné ve výši 69 300 Kč. Tímto rozhodnutím došlo ke změně výroku III. rozsudku obvodního soudu ze dne 25. 4. 2017 č. j. 20 Nc 25002/2016-427 a výroku I. usnesení obvodního soudu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 60 P 81/2018-584, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2022 č. j. 60 P 81/2018-596, kterými byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilého do péče matky. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 3. K odvolání otce i matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku o změně péče o nezletilého a v souvisejících výrocích o výživném změnil tak, že návrh otce na změnu péče o nezletilého zamítl, výživné otce, naposledy stanovené rozsudkem obvodního soudu ze dne 25. 4. 2017 č. j. 20 Nc 25002/2016-427 na částku 4 200 Kč, zvýšil s účinností od 1. 9. 2021 na částku 8 000 Kč měsíčně, otci uložil povinnost k rukám matky zaplatit dlužné výživné ve výši 98 800 Kč, upravil styk otce s nezletilým v době školních prázdnin a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (Ústavní soud pro úplnost dodává, že dotazem u obvodního soudu zjistil, že městský soud v záhlaví napadeného rozsudku patrně omylem uvedl nesprávné odvoláním napadené rozhodnutí obvodního soudu, kdy namísto shora označeného rozsudku uvedl usnesení ze dne 10. 5. 2022 č. j. 60 P 81/2018-584, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2022 č. j. 60 P 81/2018-596). 4. Městský soud dospěl po přezkoumání věci k závěru, že ve věci nedošlo k žádné změně poměrů, která by odůvodňovala změnu péče o nezletilého. Poukázal na to, že matka prokazatelně o nezletilého řádně pečuje a otci umožňuje široký styk s nezletilým, nezletilý je u matky spokojený a má silný vztah ke svému polorodému bratrovi, otce navštěvuje rád. Naopak otec neustále matku kritizuje, že není schopna zajistit péči o syna, a to jak po zdravotní stránce, tak z hlediska plnění školních povinností, což však bylo v řízení vyvráceno. K stanovení výše výživného městský soud doplnil dokazování o aktuální příjmy obou rodičů a zvýšil výživné hrazené otcem na 8 000 Kč měsíčně. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opětovně namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Znovu poukazuje na údajnou mentální zaostalost matky s tím, že v její péči je nezletilý v ohrožení zdraví. Zejména jde podle něj o nedostatečnou péči matky o chrup nezletilého. Jde-li o zjišťování názoru nezletilého, má za to, že nezletilý byl předem připraven, jak vypovídat. Poukazuje na to, že navrhoval, aby výslech nezletilého byl proveden za účasti stomatologa MUDr. Řezáče, což bylo odmítnuto. Má za to, že soud dostatečně nehodnotil vazby nezletilého na jeho příbuzné ani skutečnost, že oproti matce má vhodnější bytové podmínky. Nesouhlasí s tím, aby si nezletilého vyzvedával u matky. Namítá i nesprávný postup při stanovení výživného. Soud podle něj nekladl důraz na to, co o matce uvedl - násilí vůči němu, výhrůžky, vulgarismy, nedostatečná péče o zdraví nezletilého, prostituce, trestná činnost. Je přesvědčen, že jeho bezproblémový předpoklad k rodičovské péči je prokázán skutečností, že má z předchozího vztahu dvě dospělé děti, které mají vysokoškolské vzdělání. Postupem obecných soudů došlo podle něj ke zlovolnému zkrácení jeho styku s nezletilým. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou návrhu na zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku obvodního soudu. Toto rozhodnutí bylo již změněno shora označeným rozsudkem městského soudu, přičemž z logiky věci plyne, že Ústavní soud nemůže zrušit již změněné (zrušené) rozhodnutí. Ústavní soud se může zabývat až konečným pravomocným výsledkem řízení. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinně právních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své prá