II.ÚS 3666/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3666/25 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t. č. ve vazbě, zastoupeného Mgr. Davidem Heydukem, advokátem, sídlem Jaselská 206/27, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2025, č. j. 9 To 178/2025-205, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 1 a odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatel zároveň žádá o přednostní projednání jeho věci, neboť se nachází ve vazbě a každým dalším dnem dochází k intenzivnějšímu porušování jeho ústavně zaručených práv. 3. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 70 Nt 3580/2025, z něhož se podávají následující skutečnosti. Proti stěžovateli a dalším čtrnácti obviněným bylo dne 4. 6. 2025 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství a ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měl stěžovatel dopouštět nejméně v období od července 2019 do dubna 2020, a to tím, že vystupoval jako jednatel obchodních společností, zahrnutých (spolu s dalšími obchodními společnostmi) s jeho vědomím do fiktivních fakturačních řetězců. Celkově tato skupina měla zkrátit daň ve výši 29 573 311,77 Kč. Sám stěžovatel měl podle usnesení o zahájení trestního stíhání inkasovat odměnu ve výši řádově jednotek procent z objemu fiktivní fakturace. 4. Městský soud vzal stěžovatele usnesením ze dne 6. 6. 2025 do vazby, a to z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Dospěl k závěru, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a současně jsou zřejmé důvody k podezření, že se na trestné činnosti podílel obviněný. Důvod vazby útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu shledal městský soud v tom, že obviněný je ohrožen vysokým trestem odnětí svobody pro páchání rozsáhlé zvlášť závažné trestné činnosti, navíc v rámci organizované zločinecké skupiny. V rámci vazebního zasedání bylo navíc zjištěno, že obviněný sice bydlí s přítelkyní v nájemním bytě, avšak k užívání tohoto bytu nemá žádnou písemnou smlouvu. K bytu ho tedy neváže žádný právní titul, a má tak možnost kdykoliv jej opustit, ale také ho majitel bytu může kdykoliv požádat o vystěhování z bytu. S ohledem na tyto skutečnosti je dána důvodná obava, že by obviněný po propuštění na svobodu utekl nebo by se skrýval na neznámém místě. Důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu shledal městský soud zejména v rozsahu a závažnosti trestné činnosti, pro kterou je obviněný stíhán. Současně lze předpokládat, že v páchání obdobné trestné činnosti obviněný pokračoval i po spáchání trestné činnosti prověřované v nyní projednávané věci, protože je proti němu souběžně vedeno další trestní řízení. K této trestné činnosti mělo navíc dojít z popudu samotného obviněného, jak přiznal v rámci vazebního zasedání. Je proto dána velmi důvodná obava, že by se obviněný na svobodě uchýlil k páchání obdobné trestné činnosti, a to za účelem získání majetkového prospěchu. Intenzita vazebních důvodů podle městského soudu vylučovala použití jiného alternativního prostředku. Nahrazení vazby jinými opatřeními je v případě obviněného navíc vyloučeno zákonem, a to z důvodu, že u něj byly shledány důvody vazby koluzní podle § 67 písm. b) trestního řádu. 5. Stěžovatel napadl usnesení městského soudu stížností. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") stížnost stěžovatele zamítl. Nejprve citoval či parafrázoval závěry, ke kterým dospěl městský soud, a následně uzavřel, že pokud za této situace soudce městského soudu dospěl k závěru, že v případě obviněného je dána zcela konkrétní obava z toho, že při ponechání obviněného na svobodě by obviněný mohl se vyhýbat trestnímu stíhání či trestu, který mu hrozí, popřípadě, že by mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, pak takovémuto závěru soudce nelze nic vytknout, neboť se jedná o závěr logický správný. Krajský soud uzavřel, že vazební důvody dle ustanovení § 67 písm. a), c) trestního řádu jsou u obviněného dány v takové intenzitě, že je nelze nahradit jiným institutem dle trestního řádu. 6. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu ze dne 3. 7. 2025, č. j. 9 To 178/2025-170, a usnesení městského soudu ze dne 6. 6. 2025, sp. zn. 70 Nt 3580/2025, ústavní stížností. Této stížnosti Ústavní soud vyhověl nálezem ze dne 15. 9. 2025, sp. zn. I. ÚS 2438/25, kterým zrušil toliko napadené usnesení krajského soudu, a vyslovil porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 7. V uvedeném kasačním nálezu Ústavní soud krajskému soudu vytknul přílišný formalismus, který ještě prohloubil vady usnesení městského soudu. Městský soud shledal důvody útěkové vazby v tom, že je stěžovatel ohrožen vysokým trestem odnětí svobody a současně nemá žádnou písemnou smlouvu k užívání bytu. Podle městského soudu to znamená, že stěžovatele neváže k bytu žádný právní titul, může jej kdykoli opustit, nemá vybudováno stabilní zázemí, a proto je dána důvodná obava, že by se skrýval nebo utekl. Soudy neuvedly kromě absence písemné nájemní smlouvy žádný jiný důkaz či alespoň tvrzení na podporu toho, že stěžovatel nemá stabilní zázemí, čímž by mohla být podpořena důvodná obava z útěku nebo skrývání se. Rozhodnutí krajského soudu pak sestává z pouhého překopírování závěrů městského soudu, následné citace stížnostních námitek stěžovatele a nakonec konstatování, že závěrům městského soudu není co vytknout. 8. Ve vztahu k vazbě předstižné shledal městský soud důvody zejména v rozsahu a závažnosti trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán, přičemž mělo jít o daňovou trestnou činnost s celkovou škodou kolem 30 milionů Kč, týkající se období mezi lety 2019 a 2020, z níž stěžovatel údajně (i dle jeho tvrzení) inkasoval kolem 1 milionu Kč. Současně lze podle městského soudu předpokládat, že v páchání obdobné trestné činnosti stěžovatel pokračoval i poté, zejména v druhé polovině roku 2024, za což je stíhán v souběžně vedeném trestním řízení. Ústavní soud v tomto řízení pod sp. zn. I. ÚS 2438/25 nezpochybnil, že v některých případech skutečně lze ze samotného druhu, rozsahu či závažnosti stíhané trestné činnosti usuzovat na sklony pachatele k opakování trestné činnosti, čímž může být naplněn vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu. Zdůraznil však, že trestní soudy se musí zabývat také aktuálním postojem obviněného a dalšími relevantními okolnostmi, zejména tvrzeními stěžovatele, kterými se snažil vyvracet obavu z opakování trestné činnosti. Městský soud rovněž nereflektoval, že stěžovatel prokázal své legální příjmy ve výši 45 000 Kč měsíčně a současně tvrdil, že nad rámec toho má i další drobnější příjmy z individuální trenérské činnosti. Navzdory těmto tvrzením uvedl městský soud, že obava z opakování trestné činnosti je dána proto, že stěžovatel by se na svobodě uchýlil k páchání trestné činnosti za účelem majetkového prospěchu. Stěžovatel přitom opakovaně tvrdil, že jeho legální doložené příjmy by mu k pokrytí životních potřeb zcela postačovaly, a proto není získáním majetkového prospěchu motivován k opakování trestné činnosti. Soudy se dále nevěnovaly ani tomu, zda je obava z opakování trestné činnosti zesílena, či naopak zeslabena s ohledem na to, o jakou trestnou činnost má jít, a zda je vzhledem k průběhu trestního stíhání opakování této trestné činnosti vůbec reálné. Soudy rovněž nezvážily možnost nahrazení vazby jiným opatřením. 9. V návaznosti na shora citovaný kasační nález sp. zn. I. ÚS 2438/25 krajský soud ve věci znovu rozhodl nyní napadeným usnesením ze dne 3. 10. 2025, č. j. 9 To 178/2025-205. Tímto usnesením krajský soud zrušil podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené usnesení městského soudu ze dne 6. 6. 2025, č. j. 70 Nt 3580/2025-97, a podle § 68 odst. 1 trestního řádu vzal stěžovatele do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu. Podle § 73 odst. 1 písm. b) trestn