II.ÚS 3676/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3676/25 ze dne 14. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Liborem Hlavsou, advokátem, sídlem Guldenerova 510/5, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 11 Co 190/2025-1582 ze dne 12. září 2025 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 3 Nc 130/2022-1443, 23 P a Nc 337/2024 ze dne 25. dubna 2025, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, jako účastníků řízení, a B. B. (jedná se o pseudonym) a nezletilého B. A. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces. 2. Otec se domáhal určení styku s nezletilým vedlejším účastníkem (chlapec). Souběžně s tímto řízením bylo rozhodnuto o péči vedlejší účastnice (matka) o chlapce. Matka navrhovala co nejužší styk v asistované podobě vzhledem k obžalobě otce pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Otec navrhoval styk v týdenním rozsahu každý druhý týden vzhledem k přání chlapce a jejich velmi dobrému vztahu. V průběhu řízení probíhaly kontakty otce s chlapcem na základě nařízeného předběžného opatření asistovanou formou (buď asistovaný styk, nebo asistované předání). 3. Okresní soud Plzeň-jih napadeným rozsudkem upravil styk otce s chlapcem každé úterý půl hodiny telefonicky nebo videohovorem, osobně každý lichý čtvrtek tři hodiny a dále postupně se rozšiřující (vždy po dvou měsících) styk až na od pátku do neděle (v lichém týdnu). Jako místo předání upravil z části školské zařízení a z části upravil předáním chlapce před služebnou Policie České republiky. Dále upravil styk o jarních, letních a vánočních prázdninách (výrok I). Rozhodl o nákladech řízení (výrok II až IV). 4. Okresní soud měl za prokázané, že po kontaktu s otcem má chlapec výchovné problémy (agrese, nepřiměřené emoční reakce), jak plyne rovněž ze zpráv školy a střediska výchovné péče, v němž chlapec absolvoval takřka dvouměsíční internátní pobyt na doporučení své ošetřující psychiatričky. Dále soud zohlednil, že v průběhu trestního řízení vyšlo najevo, že otec je násilnické povahy a přihlédl k negativnímu vlivu otce na chlapce (ovlivňování, zhoršení chování chlapce). Okresní soud neměl přesto za souladné se zájmem chlapce dlouhodobě zafixovat asistované styky, jelikož chlapec má k otci kladný vztah a je v zájmu chlapce stýkat se s otcem v přirozených podmínkách. Riziko jednání, které je otci kladeno za vinu v trestním řízení, neměl při stanoveném rozsahu styku za výrazné. S ohledem na doporučení znalce přistoupil k pozvolnému navykacímu režimu směřujícímu k úpravě běžného styku ob týden o víkendu. 5. Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem k odvolání obou rodičů změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I tak, že běžný osobní styk zpočátku upravil na každý čtvrtek (3 hodiny odpoledne) a dále po uplynutí tří měsíců od právní moci rozsudku každý čtvrtek v lichém týdnu (3 hodiny odpoledne) a v sudém týdnu jako postupně (po dalších třech a znovu třech měsících) se rozšiřující styk na víkendový zprvu bez přespání, pak s jedním přespáním až po od pátku odpoledne do nedělního poledne; úterní distanční styk i prázdninový styk upravil jako soud okresní, stejně tak kombinoval obě místa předání - školské zařízení/před policejní služebnou) (výrok I). Výroky o nákladech řízení potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 6. Krajský soud doplnil dokazování o zprávy školy, střediska výchovné péče a centra pro rodinu. Z posledně jmenované zprávy vyplynulo, že je nezbytné, aby chlapec udržoval a rozvíjel vztah s oběma rodiči v bezpečném prostředí zbaveném rodičovských konfliktů, které od rozhodnutí okresního soudu narostly. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu ohledně rozsahu styku vyjma úpravy navykacího režimu. Dva měsíce navykacího období nepovažoval za dostatečné pro adaptaci chlapce a rodičů na nový rozsah styku, namísto toho měl za vhodnější tříměsíční interval. Za správné považoval, že okresní soud nevyšel zcela z přání chlapce, jelikož má pozitivní zážitky s otcem formované pouze během asistovaných styků a nemá konkrétní představu o úpravě kontaktu. Odvolací námitku otce, že rozhodovala vyloučená soudkyně, posoudil krajský soud jako nedůvodnou, jelikož se námitky týkaly nesouhlasu s procesním postupem soudkyně, hodnocením provedených důkazů a se závěry soudu. 7. Otec v obsáhlé ústavní stížnosti namítá, že okresní soud založil rozhodnutí na nepravdivém znaleckém posudku, nepravdivých zprávách kolizního opatrovníka (OSPOD) a základní školy, nezákonně zahájeném trestním řízení proti otci a nezákonně podané obžalobě, jakož i nepravdivé výpovědi matky. Otec má za to, že chlapec nebyl v řízení řádně zastoupen, jelikož kolizní opatrovník byl podjatý, jednal proti zájmu chlapce a s jeho přáním manipuloval. Krajský soud následně provedl k důkazu nepravdivou zprávu centra pro rodinu DOMUS a založil rozhodnutí na úmyslně řádně nezjištěném skutkovém stavu, odlišném od reálného stavu. Rozhodnutí tak považuje za svévolné a krajskému soudu vytýká, že nijak neodůvodnil prodloužení doby pro postupné rozšiřování styku. Taktéž není přezkoumatelné, proč krajský soud umožnil během vánočních prázdnin přespání chlapce u otce, existuje-li riziko nevhodného chování vůči chlapci, zejména má-li v daném časovém úseku stanoven běžný styk pouze tři hodiny týdně. 8. Dále otec uvádí, že jak v řízení před okresním soudem, tak v řízení před krajským soudem rozhodovaly vyloučené soudkyně, které porušily své povinnosti tím, že zavdaly příčiny ke zpochybnění své nestrannosti (ať nevhodnou protokolací jednání nebo výmazem zvukového záznamu pohovoru s nezletilým zaznamenaným na diktafon samosoudkyně), ohrozily důstojnost jednání a předsedkyně senátu krajského soudu přehlédla zfalšované odůvodnění rozsudku okresního soudu a nepravdivost a neúplnost znaleckého posudku. 9. Ústavní stížnost je přípustná a i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny až na to, že Ústavní soud není příslušný k projednání stížnosti proti výroku I rozsudku okresního soudu, neboť nemůže rušit to, co již bylo změněno. Ve zbylém rozsahu Ústavní soud - po seznámení se s ústavní stížností a jejími přílohami včetně zvukových záznamů z jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně-právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte. 11. V dané věci směřuje otec většinově stížnostní námitky nikoli vůči rozhodnutí ve věci samé, ale vůči postupu obou soudů. Otec vyjadřuje nespokojenost a pochybnosti o podjatosti referujících soudců a opatrovníka opakovaně (srov. předchozí ústavní stížnost otce proti rozsudku o úpravu péče, sp. zn. III. ÚS 1992/24). Skutečnost, že rozhodoval vyloučený soudce, je mimo jiné důvodem zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních. Otcova námitka podjatosti soudkyň okresního a krajského soudu uplatněná v ústavní stížnosti je tudíž ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť otec nevyčerpal všechny procesní prostředky nápravy [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 15/06 ze dne 17. května 2006 (U 7/41 SbNU 609), sp. zn. III. ÚS 1888/25 ze dne 16. července 2025, bod 5 a 7]. 12. Ve vztahu ke zbylým námitkám Ústavní soud předně zdůrazňuje, že schopnost potlačení osobních výhrad vůči druhému rodiči a utlumení rodičovského konfliktu ve prospěch zdravého vývoje společného dítěte je důležitou součástí rodičovské odpovědnosti. Na to otce i matku upozorňují soustavně všechny orgány, které s rodinou pracují a pomáhají rodičům v emočním vývoji chlapce. 13. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění obecných soudů. To neplatí, pokud obecné soudy postupují při zjišťování a hodnocení skutkových okolností způsobem, který je z hlediska požadavků řádného procesu neudržitelný. Takovou situací je například extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Nic takového se v souzené věci nestalo. Skutečnost, že rozhodnutí opřel krajský soud o úvahy, s nimiž se otec neztotožňuje a veskrze vše zpochybňuje a nabízí vlastní alternativní skutkovou verzi celé věci, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá. 14. Námitky otce