II.ÚS 3679/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3679/25 ze dne 11. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2025, č. j. 5 Tdo 709/2025-548, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2025, č. j. 5 To 123/2025-490, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne ze dne 19. 2. 2025, č. j. 13 T 144/2024-455, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") uznán vinným pod body 1) až 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pod bodem 2) jednak pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Skutku pod bodem 2), jehož se týká stávající řízení, se stěžovatel dopustil tím, že přestože mu byl dne 1. 11. 2023 uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců, dne 25. 3. 2024 na pozemní komunikaci v okrese Jihlava pod vlivem blíže nezjištěného množství alkoholu řídil osobní motorové vozidlo, se kterým dojel před ním jedoucí osobní motorové vozidlo, které řídil poškozený M. K., přičemž nedodržoval bezpečnou vzdálenost a opakovaně přejížděl do protisměru a zpět a rovněž opakovaně zezadu najížděl do bezprostřední blízkosti vozidla poškozeného. Poškozený reagoval nejprve zpomalením a jízdou blíže k pravé krajnici, aby stěžovateli umožnil bezpečné předjetí. To však stěžovatel neučinil a stále najížděl na vozidlo poškozeného a obdobnými manévry ho ohrožoval svou agresivní jízdou. Stěžovateli nakonec vytlačil vozidlo poškozeného z pozemní komunikace, takže skončilo havarované v příkopu. Tímto jednáním stěžovatel způsobil na vozidle poškozeného M. K. škodu 130.200 Kč. Poškozenému rovněž způsobil pohmoždění zad, pro které vyhledal jednorázové lékařské ošetření. 3. Stěžovatel však svou výše popsanou agresivní a nebezpečnou jízdou mohl způsobit dopravní nehodu s daleko těžšími následky nejen v majetkové rovině, ale především na zdraví, a to v podobě poranění životně důležitých orgánů v oblasti hlavy, krku, hrudníku, břicha a horních i dolních končetin. Ta by poškozeného podstatně a dlouhodobě omezovala v obvyklém způsobu života nebo mu způsobila zmrzačení, zohyzdění, ochromení horních či dolních končetin, vážné a trvalé poškození důležitých orgánů či zranění mající za následek ztrátu nebo snížení pracovní způsobilosti. Mohla ho dokonce vážně ohrozit na životě, přičemž k takovým následkům, s jejichž možným způsobením byl stěžovatel přinejmenším srozuměn, nedošlo pouze díky na vůli stěžovatele nezávisejícím skutečnostem, mimo jiné i díky řidičským schopnostem poškozeného. Za to a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 13 T 11/2024, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovateli byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 10 let a ochranné léčení v ambulantní formě. 4. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel odvoláním, o kterém Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") nyní napadeným rozsudkem rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu sám znovu rozhodl tak, že stěžovateli za projednávané trestné činy a za sbíhající se trestné činy, jimiž byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 13 T 11/2024, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 roku, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Stěžovateli dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výroku o uložení ochranného protialkoholního léčení v ambulantní formě). 5. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu dovoláním, které Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel zpochybňuje právní posouzení skutku kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu, kdy údajně není naplněna subjektivní stránka trestného činu, což dle stěžovatele zakládá porušení čl. 39 Listiny. Nebylo totiž prokázáno, že by stěžovatel měl v úmyslu svým jednáním poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Ze znění skutkové věty rozsudku okresního soudu není možné tento úmysl dovodit. Soudy dovozovaly úmysl stěžovatele směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví pouze ze zranění, která mohl poškozený utrpět (avšak neutrpěl). Stěžovatel takto uvádí, že nejednal v nepřímém úmyslu, nýbrž že mohl jednat v nevědomé nedbalosti, tudíž právní kvalifikace je zjevně nepřiléhavá. 7. Stěžovatel dále uvádí, že podle skutkové věty spáchal skutek pod bodem 2) pod vlivem blíže nezjištěného množství alkoholu. Provedeným dokazováním se nepodařilo zjistit, jak velké množství alkoholu stěžovatel požil. Podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, však nelze vyloučit, že stěžovatel v době spáchání činu trpěl tzv. kombinovanou opilostí, při níž může dojít k podstatnému snížení ovládacích schopností. Soudy tak nepřihlédly ke skutečnosti, že stěžovatel mohl předmětný skutek spáchat ve stavu tzv. zmenšené příčetnosti. Neměl-li tedy stěžovatel svou vůli zcela pod kontrolou v důsledku zmenšené příčetnosti, nemohl se dopustit úmyslného trestného činu. 8. Stěžovatel namítá porušení legitimního očekávání v důsledku toho, že soudy rozhodly v rozporu se stávající judikaturou k otázce subjektivní stránky trestného činu, ačkoliv stěžovatel legitimně předpokládal, že tuto soudy budou respektovat. 9. Stěžovatel uzavírá, že napadená rozhodnutí zakládají tzv. extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními z něj vyvozenými, což značí porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Touto vadou je stižen především skutkový závěr soudů, že v případě posledního střetu vozidel jel stěžovatel vysokou rychlostí. Ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Z. Mrázka, Ph.D. však vyplývá, že v okamžiku posledního střetu činila rychlost vozidla stěžovatele kolem 40km/h. Podle stěžovatele rozhodně nelze takovou rychlost považovat za vysokou. Další rozpor spočívá údajně v tom, že nebylo dostatečně prokázáno, zda v poslední fázi útoku stěžovatel do vozidla poškozeného opět narazil, pouze je postrkoval nebo ho pouze psychologicky tlačil. Soudní znalec totiž neuvádí, že by v poslední fázi střetu mělo dojít k delšímu střetu či popostrkování vozidla. Stěžovatel se domnívá, že přesný popis skutkového děje je v tomto ohledu důležitý pro zjištění subjektivní stránky trestného činu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl.