II.ÚS 368/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 368/20 ze dne 17. 2. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2019 č. j. 27 Cdo 679/2019-163, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo zastaveno dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Olomouci - pobočka v Ostravě ze dne 28. dubna 2017, č.j. 69 Co 200/2017-99. 2. Ústavní soud nejdříve přezkoumá, zda podaný návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, neb stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 4. Z vnitřní evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, nebudou-li vady podání odstraněny (poprvé již v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 269/95). Nelze tedy mít pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení [srov. stanovisko pléna ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 (ST 1/9 SbNU 471)]. Lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli princip, podle kterého se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na poučení stěžovatele v každém konkrétním případě nesplnění zákonných předpokladů pro řádné podání ústavní stížnosti se v nyní projednávané věci již jeví jako neefektivní a formalistické (srov. též obdobně věci stěžovatele vedené např. pod sp. zn. III. ÚS 2579/14, IV. ÚS 3758/14, IV. ÚS 1324/16, III. ÚS 2788/16 nebo III. ÚS 4115/18). 5. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. února 2020 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj