II.ÚS 370/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 370/22 ze dne 25. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky T.C.A. - v.o.s. Technik Control Assistance, se sídlem Dobšická 2295/2, Znojmo, zastoupené Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem Sobotín 270, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2019, č. j. 9 A 159/2018-29 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. prosince 2021, č. j. 5 As 91/2020-40, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních soudů s tím, že jimi podle ní mělo být porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo podnikat podle 26 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelka se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dle § 82 a násl. s. ř. s. domáhala ochrany proti tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného Ministerstva dopravy (vedlejší účastník), který měl spočívat v tom, že žalovaný stěžovatelce na základě žádosti ze dne 9. 5. 2018 nezřídil přístup do informačního systému stanic technické kontroly (dále jen "CIS"). Stěžovatelka navrhla, aby městský soud určil, že postup žalovaného spočívající v nezřízení přístupu do CIS je nezákonný, dále, aby žalovanému zakázal pokračovat v tomto nezákonném zásahu a aby mu uložil do 3 pracovních dnů od právní moci rozsudku zřídit žalobci přístup do CIS. 3. Žalovaný ve svém závěru o znepřístupnění CIS stěžovatelce vyšel z toho, že již není provozovatelkou dané stanice technické kontroly (dále jen "STK"), neboť její oprávnění zaniklo v důsledku rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011. Právě tímto rozhodnutím krajský úřad udělil oprávnění k provozu dané STK společnosti Smetana a Smetana s.r.o. Tento svůj postoj žalovaný akcentoval ve svých vyjádřeních před oběma správními soudy. II. Řízení před správními soudy 4. Městský soud stěžovatelce v záhlaví specifikovaným rozhodnutím nevyhověl a tzv. zásahovou žalobu zamítl. Za podstatné pro posouzení nyní projednávaného případu považoval okolnosti jemu známé z úřední činnosti. Mezi týmiž účastníky bylo totiž u téhož soudu pod sp. zn. 10 A 206/2017 vedeno související řízení, v němž se stěžovatelka domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nerozhodnutí o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011. S odkazem na spisovou dokumentaci a svůj rozsudek ze dne 12. 11. 2019, č. j. 10 A 206/2017-57, městský soud shrnul, že stěžovatelka podala dne 10. 6. 2011 u krajského úřadu žádost o změnu provozovatele STK evidenční číslo 37.17 v provozovně Znojmo, Dobšická 2. Tuto žádost za stěžovatelku podepsal Boris Beschorner, přičemž její součástí bylo rovněž prohlášení stěžovatelky, že "[s]polečnost T.C.A. - v.o.s. Technik Control Assistance, IČ: 25300342 si je plně vědoma důsledků podané žádosti o změnu provozovatele, již nebude uplatňovat žádné nároky směřující k jakémukoliv provozování stanice technické kontroly na základě výše uvedeného oprávnění a osvědčení". Na základě dané žádosti správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, udělil oprávnění k provozování STK podle § 54 odst. 4 a § 56 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., v relevantním znění (dále jen "zákon č. 56/2001 Sb."), společnosti Smetana a Smetana s.r.o. Současně také ve výrokové části rozhodnutí v rámci vymezení podmínek pro zahájení provozování STK ve smyslu § 56 odst. 1 písm. f) zákona č. 56/2001 Sb. uvedl, že dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí pozbývá platnost původní oprávnění k provozování STK udělené stěžovatelce rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr 623/96-Pa. 5. Dne 21. 4. 2017 uplatnila stěžovatelka u krajského úřadu podání označené jako odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, v němž uvedla, že jí bylo dané rozhodnutí doručeno až dne 6. 4. 2017 v rámci nahlížení do správního spisu. Krajský úřad uvedené podání i s jeho doplněním postoupil žalovanému jako nadřízenému správnímu orgánu. Žalovaný stěžovatelce přípisem sdělil, že dané podání není odvolání a že o doručení zmiňovaného rozhodnutí není pochyb, přičemž v dané věci již uplynula rovněž lhůta pro zahájení přezkumného řízení, které tedy nelze provést. Stěžovatelka následně dne 30. 6. 2017 požádala žalovaného o zpřístupnění CIS pro stanici ev. č. 37.17, přičemž k žádosti připojila zmiňované rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr 623/96-Pa. Žalovaný stěžovatelce přípisem sdělil, že jí nelze přístup do CIS zřídit, neboť jím předložené rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění technických prohlídek pozbylo platnosti na základě výše uvedeného rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, kterým bylo vyhověno žádosti žalobce o změnu provozovatele. Dne 9. 5. 2018 podala stěžovatelka novou žádost, ve které opětovně požadovala zpřístupnění CIS pro uvedenou STK. Žalovaný stěžovatelce přípisem ze dne 11. 5. 2018, č. j. 67/2017-150-STK3/9, opět sdělil, že jí nelze zřídit přístup do CIS, neboť není provozovatelem dané STK. 6. Městský soud s ohledem na výše uvedené závěry konstatoval, že v posuzované věci je klíčové zodpovězení otázky, zda je stěžovatelka provozovatelem stanice technické kontroly ev. č. 37.17. Shledal, že tomu tak není, a proto žalovaný postupuje v souladu s § 48a odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., když stěžovatelce sdělil, že jí nelze zřídit přístup do CIS. Již v době vydání rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, bylo možné oprávnění k provozování STK udělit toliko na základě žádosti o takové oprávnění. Stěžovatelka byla v době podání žádosti o změnu provozovatele jedinou osobou oprávněnou provozovat danou STK. Žádost o změnu oprávnění spočívající ve změně provozovatele stanice z materiálního hlediska znamená kombinaci projevu vůle stávajícího provozovatele pozbýt oprávnění a projevu vůle nového provozovatele nabýt oprávnění k provozu totožné stanice. Uvedené rozhodnutí těmto projevům vůle odpovídá. Soud dále uvedl, že v již zmiňovaném rozsudku městského soudu ze dne 12. 11. 2019, č. j. 10 A 206/2017-57, byla vyřešena rovněž otázka včasnosti podání stěžovatelky označeného jako "odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011". Stěžovatelka dle městského soudu věrohodně nezpochybnila ze správního spisu patrnou skutečnost, že jí rozhodnutí bylo předáno prostřednictvím jejího jednatele (přesněji řečeno prostřednictvím jednatele jejího společníka, společnosti TEZO - recy, s.r.o.) nejpozději dne 28. 6. 2011, odvolání podané až dne 21. 4. 2017 tedy zjevně bylo opožděné. S ohledem na uvedené dospěl městský soud k závěru, že stěžovatelka není provozovatelem STK ev. č. 37.17, neboť oprávnění k provozování této STK bylo na základě stěžovatelčiny žádosti rozhodnutím krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, uděleno novému provozovateli. Žalovaný tedy postupuje v souladu se zákonem (§ 48a odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.), když stěžovatelce sdělil, že jí nelze zřídit přístup do CIS, neboť není provozovatelem STK. 7. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelky zamítl jako nedůvodnou. V záhlaví uvedeného rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Za stěžejní označil otázku nicotnosti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011. Byť v této věci by nebyl Nejvyšší správní soud oprávněn vyslovit ve výroku svého rozsudku ve smyslu § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. nicotnost namítaného rozhodnutí krajského úřadu, musel by z úřední povinnosti k nicotnosti správního rozhodnutí přihlížet, závisí-li na něm posouzení věci. Pakliže by dospěl kasační soud k závěru o nicotnosti tohoto rozhodnutí, dle linie argumentace stěžovatelky by jí nadále svědčilo oprávnění k provozování STK založené rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr. 623/96-Pa, což by mělo zásadní vliv na posouzení zásahové žaloby. Nejvyšší správní soud však s odkazem na § 77 odst. 1 správního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2017, jakož i relevantní judikaturu správních soudů (zejm. rozsudku rozšířeného senátu ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006-74, publ. pod č. 1629/2008 Sb. NSS), dospěl k závěru, že nikoliv. Za nicotná lze