II.ÚS 3710/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3710/25 ze dne 21. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky I. M., zastoupené Mgr. Janem Šafránkem, advokátem, sídlem Slezská 1357/1, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2025 č. j. 13 Co 291/2025-512, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2025 č. j. 13 Co 313, 314/2025-62, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. srpna 2025 č. j. 50 P 247/2024-444, 12 P a Nc 202/2025, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. září 2025 č. j. 50 P 247/2024-492 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. září 2025 sp. zn. 50 P 247/2024, 12 P a Nc 277/2025, za účasti a Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a nezletilé L. N. a nezletilého M. N. a D. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále v čl. 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 20. 8. 2025 č. j. 50 P 247/2024-444, 12 P a Nc 202/2025 Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") zamítl návrh stěžovatelky - matky nezletilých (dále též jen "matka") na nahrazení souhlasu třetího vedlejšího účastníka - otce (dále též jen "otec") s přijetím první vedlejší účastnice a druhého vedlejšího účastníka - nezletilých dětí (dále též jen "nezletilí") k základnímu vzdělávání do Základní a mateřské školy X, Slovenská republika (výrok I.), a současně zamítl návrh matky na předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). 3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 8. 10. 2025 č. j. 13 Co 291/2025-512 rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 4. V záhlaví uvedeným usnesením ze dne 12. 9. 2025 č. j. 50 P 247/2024-492 obvodní soud výrokem I. nařídil předběžné opatření, kterým uložil matce povinnost, aby do rozhodnutí soudu ve věci samé strpěla výlučnou péči otce o nezletilé s tím, že předběžné opatření se nařizuje na dobu tří měsíců od jeho vykonatelnosti. Výrokem II. zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření, podle kterého je matka oprávněna stýkat se s nezletilými dětmi vždy každý sudý týden v roce od pátku 16 hodin do neděle 17 hodin. Dále rozhodl o povinnosti matky hradit na výživu každého nezletilého částku ve výši 120 EUR. Soud zahájil rovněž řízení o změně péče o nezletilé a jmenoval opatrovníka nezletilých dětí (výroky III. a IV.). 5. Usnesením ze dne 22. 9. 2025 sp. zn. 50 P 247/2024, 12 P a Nc 277/2025 obvodní soud zamítl návrh matky na zrušení předběžného opatření nařízeného výše uvedeným usnesením ze dne 12. 9. 2025 č. j. 50 P 247/2024-492 (výrok I.) a dále výrokem II. zamítl návrh matky na vydání předběžného opatření, kterým se matka domáhala uložení povinnosti otci, aby do rozhodnutí soudu ve věci samé strpěl výlučnou péči matky o nezletilé. 6. Proti oběma výše uvedeným usnesením obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným usnesením městského soudu ze dne 22. 10. 2025 č. j. 13 Co 313, 314/2025-62 byly první výše uvedené usnesení ve výroku I. a druhé výše uvedené o usnesení obvodního soudu potvrzeny (výroky I. a II.). II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí jsou neproporcionální a nezohledňují nejlepší zájem nezletilých dětí. Zamítnutím jejího návrhu na nahrazení souhlasu otce se zápisem dětí do slovenské školy bylo znemožněno zachovat mezistátní rovnoměrnou střídavou péči a funkční duální vzdělávání, ačkoliv tuto praxi děti bez potíží zvládaly již v mateřských školách. Soudy nezvážily méně omezující prostředky a zvolily vydání předběžného opatření, které vedlo k destrukci rodinného života stěžovatelky i jejích dětí. Soudy řádně nezdůvodnily, proč je nutné nezohlednit zájem dětí na duálním vzdělávání. Stěžovatelka i nezletilé děti byly vytrženy z dosavadního režimu mezistátního střídání, což představuje zásah do stability rodinného prostředí, a to zejména s ohledem na citové navázání nezletilých dětí na matku, mateřskou babičku i jejich kamarády na Slovensku z mateřské školy, se kterými měly pokračovat do základní školy. Zajištění osobní účasti dětí na výuce ve škole v České republice není důvodem pro nařízení výlučné péče otce. Stěžovatelka poukazuje na to, že napadená rozhodnutí nevedou k ochraně zájmu nezletilých, jak argumentují soudy, ale naopak jej ohrožují. 8. Stěžovatelka namítá porušení práva nezletilých dětí na slyšení před soudem. Byť nezletilí byli nakonec pro opakované naléhání stěžovatelky soudem vyslechnuti, stalo se tak až po vydání napadených rozhodnutí. Poukazuje na to, že ze záznamu pohovoru s pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") ze dne 7. 1. 2025, jež je součástí spisu vedeného obvodním soudem pod sp. zn. 50 Nc 6286/2023, mají obecné soudy k dispozici informaci, že nezletilé děti si samy přejí trávit více času s matkou v jejím bydlišti, a s otcem trávit víkendy. Ze záznamu slovenského OSPODu ze dne 29. 7. 2025, který je také součástí spisu, vyplývá, že obě děti shodně před slovenským OSPODem prohlásily, že chtějí chodit pouze do školy na Slovensku. Tyto skutečnosti však obecné soudy při zamítnutí návrhu na nahrazení projevu vůle a na vydání předběžného opatření nezohlednily. Obecné soudy tak redukovaly posouzení nejlepšího zájmu dětí na zajištění řádné a pravidelné docházky do základní školy v P. Tím došlo k absolutizaci vzdělání v jedné konkrétní škole nad všechny ostatní a nerespektování zejména emoční a psychologické potřeby dětí. 9. Stěžovatelka dále namítá, že soudy porušily čl. 12 Úmluvy o právech dítěte zaručující právo dítěte vyjádřit názor a z něj plynoucí procesní práva tím, že ignorovaly opakovaně vyjádřená přání nezletilých a jejich psychický stav. Ze zpráv OSPODu a z výpovědi nezletilých se podává, že děti jsou dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, aby jejich přání měla být považována za "zásadní vodítko" při hledání jejich nejlepšího zájmu. Soudy se nevypořádaly s tvrzeními stěžovatelky, že děti jsou na ni silně emočně navázané a přejí si být více v její péči, nechtějí chodit k otci. Usnesení obvodního soudu ze dne 12. 9. 2025, včetně potvrzujícího usnesení městského soudu ze dne 22. 10. 2025, nařídilo předběžné opatření, kterým byly děti proti své vůli vytrženy z péče matky a svěřeny do péče otce, aniž by se soud zabýval možnými dopady odloučení na šestileté děti. Soudy tato rizika neprošetřily a rozhodly v rozporu s přáním a psychickým stavem dětí. Soudy ignorovaly ustálenou judikaturu Ústavního soudu a rozhodly pouze na základě subjektivního úsudku soudce obvodního soudu, což představuje projev libovůle a porušení práva na spravedlivý proces. Zamítnutím návrhu na nahrazení projevu vůle došlo k porušení práva nezletilých na vzdělání, i k nedostatečnému zohlednění jejich nejlepšího zájmu. Napadená rozhodnutí zasáhla do práv nezletilých dětí nejen v rovině logistiky a emoční vazby, ale i v rovině jejich identity, jazykové a kulturní příslušnosti, chráněných čl. 10 Listiny (ochrana soukromého života) a principem nediskriminace (čl. 3 Listiny, čl. 2 Úmluvy o právech dítěte). Rozhodnutí soudu, které se opírá o takto subjektivní a diskriminační přesvědčení, které navíc popírá část identity nezletilých dětí, je v přímém rozporu se zákazem svévole. 10. Stěžovatelka dále namítá, že napadená rozhodnutí porušují její právo na spravedlivý proces tím, že obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav a zneužily institut předběžného opatření. Obvodní soud při rozhodování o nahrazení projevu vůle rozsudkem ze dne 20. 8. 2025 použil jako argument své vlastní dříve vydané předběžné opatření ze dne 3. 7. 2025, kterým stěžovatelce uložil povinnost zajistit docházku do české školy. Předběžné opatření je institut dočasné úpravy poměrů (vydané na základě osvědčení, nikoliv plného dokazování) a nesmí předjímat konečné rozhodnutí ve věci samé. Použití tohoto prozatímního rozhodnutí jako nosného argumentu pro zamítnutí návrhu matky ve věci samé představuje zásadní porušení procesních pravidel. Vydané předběžné opatření navíc překračuje ráme