II.ÚS 390/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 390/23 ze dne 7. 5. 2024 Nevypořádání se s námitkami účastníka řízení Nejvyšším soudem v dovolání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Šišmy, zastoupeného JUDr. Radkem Rozmánkem, advokátem, sídlem Krapkova 280/7, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2022 č. j. 30 Cdo 152/2022-95, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, jako vedlejšího účastníka, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2022 č. j. 30 Cdo 152/2022-95, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání. Obecné soudy stěžovateli nepřiznaly nárok na náhradu škody, která měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že Nejvyšší soud porušil jeho práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, přiložených rozhodnutí a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 18 C 187/2019 Ústavní soud zjistil především následující skutečnosti. 3. Stěžovatel se žalobou domáhal, aby mu Česká republika - Ministerstvo dopravy (vedlejší účastník) uhradila částku 178 737 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím Městského úřadu Dobruška ze dne 2. 6. 2010 č. j. MUD 2997/2010 OD/RA-2. Tímto rozhodnutím byla schválena technická způsobilost vozidla, které stěžovatel koupil dne 23. 7. 2010 od společnosti JS Autocentrum s.r.o. V roce 2016 bylo řízení obnoveno, neboť technická způsobilost byla schválena v souvislosti s trestnou činností úřední osoby. Následně bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 9. 8. 2018 č. j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-27. Stěžovatelovo odvolání Krajský úřad Královehradeckého kraje zamítl rozhodnutím ze dne 3. 1. 2019 č. j. KUKHK-28632/DS/2018/Er. Usnesením ze dne 1. 2. 2019 č. j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-33, Městský úřad Dobruška zrušil zápis vozidla do registru vozidel. V žalobě stěžovatel uvedl, že škoda vznikla výlučně v důsledku pochybení orgánu veřejné moci, a to v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jelikož zrušením nezákonného rozhodnutí a následným výmazem vozidla z registru přišel stěžovatel o možnost vozidlo užívat, čímž mu vznikla škoda v zůstatkové hodnotě vozidla. Ve stanovisku ze dne 8. 1. 2021 stěžovatel upřesnil, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jelikož kdyby nebylo tohoto rozhodnutí, vozidlo by nikdy nezakoupil. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 řízení co do částky 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení zastavil výrokem I rozsudku ze dne 13. 1. 2021 č. j. 18 C 187/2019-55. Obvodní soud dále výrokem II žalobu na zaplacení 156 737 Kč s úrokem z prodlení zamítl. Dle názoru obvodního soudu stát odpovídá pouze za škodu vzniklou následkem nezákonného rozhodnutí, nikoliv následkem jeho zrušení. Nezákonným rozhodnutím přitom stěžovateli žádná újma nevznikla, protože díky němu vozidlo mohl devět let provozovat. Újma mu tak fakticky vznikla až v důsledku nedodání řádných dokladů k vozidlu, což je skrytá právní vada, která nebyla včas odhalena. 5. Městský soud v Praze prvoinstanční rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 10. 6. 2021 č. j. 36 Co 131/2021-72. Odvolací soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu. Příčinná souvislost dle odvolacího soudu byla přerušena minimálně dvěma skutečnostmi, a to převodem předmětného vozidla na stěžovatele, ke kterému došlo až po vydání nezákonného rozhodnutí, a skutečností, že stěžovatel nebyl v obnoveném řízení schopen předložit požadované doklady a tyto doklady (osvědčení o registraci vozidla v zahraničí) současně ve spolupráci se zahraničními úřady nebyl schopen obstarat ani správní orgán. Stěžovatel navíc dle městského soudu nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, neboť nebyl účastníkem původního řízení, které skončilo vydáním nezákonného rozhodnutí. 6. Proti rozsudku městského soudu stěžovatel podal dovolání, v němž namítal, že byl aktivně legitimován k podání žaloby, neboť původní a obnovené řízení tvoří jeden celek, a stěžovatel tedy byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Dále stěžovatel namítal pochybení obecných soudů při posuzování příčinné souvislosti. Stěžovatel mj. uvedl, že pokud by nezákonné rozhodnutí neexistovalo a v rozporu se zákonem nebyla schválena technická způsobilost vozidla, tak by vozidlo nemohlo být prodáno za původně ujednanou částku a škoda by stěžovateli nevznikla, protože "neprovozuschopné" vozidlo by nezakoupil. 7. Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením označeným v záhlaví. Nejvyšší soud uvedl, že městský soud rozhodl v souladu s dřívější judikaturou dovolacího soudu, podle níž stát neodpovídá v režimu zákona č. 82/1998 Sb. za újmu způsobenou zrušením nezákonného rozhodnutí. Dalšími vymezenými otázkami se Nejvyšší soud nezabýval, neboť nemohly založit přípustnost dovolání, když obstál jeden z důvodů, na kterých odvolací soud založil zamítnutí žaloby. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel zásah do ústavně garantovaných práv spatřuje v nesprávném posouzení jeho práva na náhradu škody. Namítá, že újma mu nevznikla v důsledku zrušení nezákonného rozhodnutí, ale v důsledku jeho vydání, a to již okamžikem, kdy stěžovatel důvěřuje ve správnost a zákonnost správního aktu, zakoupil vozidlo, jehož technická způsobilost k provozu byla schválena v rozporu se zákonem. Nezákonné rozhodnutí pro stěžovatele bylo nepříznivé, neboť kvůli němu vozidlo mohl užívat pouze dočasně. 9. Stěžovatel dále namítá, že se Nejvyšší soud nevypořádal s argumentací obsaženou v dovolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je založeno pouze na odkazu na dřívější rozsudek, jehož závěry však argumentaci v dovolání neodpovídají. III. Splnění podmínek řízení 10. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona o Ústavním soudu), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje i ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud vyzval účastníka řízení a vedlejšího účastníka, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 12. Nejvyšší soud vysvětlil, že vycházel z toho, jak stěžovatel vymezil vznik škody v žalobě. "V ní tvrdil vznik škody jako následek zrušení nezákonného rozhodnutí v okamžiku jeho zrušení, kdy se z pojízdného vozidla stalo vozidlo nepojízdné, zatímco v dovolání přichází s konstrukcí škody jako újmy způsobené tím, že nenabyl do vlastnictví vozidlo v ceně, kterou za něj zaplatil (...). K takovému tvrzení nemohl Nejvyšší soud přihlédnout (...)." Nejvyšší soud doplnil, že sice není vyloučeno poskytnout ochranu osobě, které byla újma způsobena vydáním nezákonného rozhodnutí v její prospěch. Podmínkou však je existence příčinné souvislosti mezi vydaným rozhodnutím a vznikem újmy. Ta v případě stěžovatele chybí. Ze samotné žalobní konstrukce je totiž zřejmé, že ke vzniku škody mělo dojít až ve chvíli, kdy bylo vozidlu odebráno povolení k provozu na pozemních komunikacích. V tom okamžiku klesla obvyklá cena vozidla, které se stalo z právního hlediska nepojízdným. "Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem v tom, že mu škoda (jak ji stěžovatel v žalobě konstruoval) vznikla již v okamžiku koupě vozidla. Tehdy totiž bylo vozidlo právně pojízdné." Nejvyšší soud dále uvedl, že je sice zřejmé, že se stěžovateli stala nespravedlnost, ochrana mu však měla být poskytnuta primárně ve správním soudnictví. 13. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti nevyjádřil. 14. Ústavní soud dal možnost vyjádřit se též soudům první a druhé instance, s jejichž závěry stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž polemizuje, byť se zrušení jejich rozhodnutí nedomáhá. Oba soudy však pouze zopakovaly argumentaci uvedenou již v odůvodněních svých rozhodnutí. 15. Ústavní soud vyjádření zaslal k replice stěžovateli, který uvedl, že již v řízení před obvodním soudem v podání ze dne 8. 1. 2021 uváděl, že škoda vznikla již zakoupením vozidla, zjistitelná však byla až zrušením původního nezákonného rozhodnutí. Dle názoru stěžovatele se tedy Nejvyšší soud nevypořádal s existencí příčinné souvislosti. V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu 16. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu nelze řízení před ním považovat za další instanční přezkum v systému obecné justice. Jeho cílem v řízení o ústavní stížnosti je přezkoumat výhradně ústavnost s