II.ÚS 395/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 395/25 ze dne 14. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem, sídlem Rooseveltova 564/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 189/2024-21 ze dne 18. 12. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 33 Ad 6/2023-130 ze dne 30. 7. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že správní soudy porušily jeho základní práva zaručená především v čl. 30 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatel v lednu 2023 požádal o invalidní důchod, protože utrpěl pracovní úraz (zasypání zeminou), jehož následkem bylo vícečetné zranění v oblasti pánve. Česká správa sociálního zabezpečení ("ČSSZ") tuto žádost zamítla na základě posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav MUDr. Jaroslava Majerčíka. Stěžovatelova pracovní schopnost totiž nepoklesla alespoň o 35 %, jak to vyžaduje § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, nýbrž pouze o 30 %. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil stěžovatel námitkami, k nimž přiložil znalecký posudek z dubna 2023, který zpracoval znalec MUDr. Zdeněk Šmíd. Podle tohoto znalce postižení stěžovatele odpovídá středně těžké poruše uvedené v položce 6b, oddílu A, kapitoly XV přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity [tj. funkčně významná porucha funkce pánevního pletence a reziduální neurologické projevy na dolních končetinách]. Míra poklesu pracovní schopnosti je podle této položky 30-40 % a podle uvedeného znalce pracovní schopnost stěžovatele poklesla o 40 %. ČSSZ si ovšem v námitkovém řízení nechala vypracovat nový posudek o invaliditě, ve kterém posudková lékařka MUDr. Jaroslava Sochr Bojcúnová určila míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele na 30 %, což odůvodnila rozsahem postižení a schopností stěžovatele pracovat v původní profesi. ČSSZ následně námitky stěžovatele v červnu 2023 zamítla. 4. Proti rozhodnutí ČSSZ brojil stěžovatel správní žalobou a opatřil si další znalecký posudek MUDr. Vítězslava Lorence, podle kterého míra poklesu jeho pracovní schopnosti činila 40 %. Krajský soud v Brně ("krajský soud") nechal vypracovat posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ("PK MPSV") v Brně, která dospěla k závěru, že stěžovatel je schopen vykonávat původní zaměstnání s poklesem pracovní schopnosti o 30 %, a dále srovnávací posudek PK MPSV v Českých Budějovicích, podle kterého pracovní neschopnost stěžovatele klesla o 30 %. Krajský soud posudky posudkových komisí vyhodnotil jako přesvědčivější než znalecký posudek MUDr. Lorence, a proto žalobu stěžovatele zamítl jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně kasační stížnost stěžovatele odmítl jako nepřijatelnou (viz ústavní stížností napadená rozhodnutí). 5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že neměl možnost řádně prokázat svá tvrzení před soudy, které protiústavně posoudily jeho nárok na přiznání invalidního důchodu. Detailně popisuje své zdravotní potíže: tvrdí, že je pro trvalé následky úrazu nadále v péči neurologické a chirurgické ambulance, každodenně pociťuje křeče směřující do levého lýtka, má stálé pálení na hřbetu levé nohy a snížení citu na levé noze a dvou prstech. Stěžovatel od května roku 2021, tedy po roce od pracovního úrazu, nastoupil zpět do zaměstnání k totožnému zaměstnavateli na místo instalatéra, což je jeho původní profesí. ČSSZ podle stěžovatele řádně nezohlednila trvalé následky jeho úrazu. Posudková lékařka neprovedla klinické vyšetření stěžovatele a vycházela pouze z písemných podkladů zdravotní dokumentace. Lékařka určila míru poklesu pracovní schopnosti na 30 % pouze z důvodu, že stěžovatel dále pracuje na plný úvazek. Vykonávání profese instalatéra ovšem činí stěžovateli nemalé zdravotní obtíže, které musí každodenně překonávat, a tím zhoršovat svůj zdravotní stav; výkon práce závisí na vstřícnosti zaměstnavatele, jenž cítí morální odpovědnost. Byť stěžovatel nevyužívá institut dočasné pracovní neschopnosti, pravidelně čerpá dovolenou za účelem rehabilitací. Práci na plný úvazek musí stěžovatel vykonávat z finančních důvodů, jelikož mu ČSSZ nepřiznala nárok na invalidní důchod. Přesvědčivé naopak byly závěry znalců MUDr. Šmída a MUDr. Lorence, kteří mimo jiné dovodili omezení hybnosti levé kyčle a přetrvávající nestability pánevního kruhu a varovali před rizikem zhoršení zdravotního stavu vlivem plného výkonu práce. Napadené rozhodnutí krajského soudu je podle stěžovatele založeno na nepřezkoumatelných posudcích posudkových komisí, ve kterých není řádně odůvodněn závěr o nižším stupni poklesu pracovní schopnosti. Posudkové komise nezjišťovaly poruchu pánevního prstence (při vyšetření neměly k dispozici příslušnou techniku) a nevzaly v úvahu značné úlevy ze strany zaměstnavatele. Provedené dokazování nebylo dostatečné a krajský soud posudky hodnotil v rozporu s judikaturou NSS (především s rozsudkem NSS č. j. 6 Ads 45/2013-25 ze dne 13. 11.2013, ze kterého vyplývá, že je-li zdravotní postižení žadatele o invalidní důchod posudkovou komisí vyhodnoceno jako hraniční mezi dvěma položkami (stupni), musí být konečný závěr o kvalifikaci zdravotního postižení podle nižšího stupně (oproti vyššímu stupni) náležitě a přesvědčivě odůvodněn. Nelze-li takové jednoznačnosti a přesvědčivosti dosáhnout, je nutné zvolit kvalifikaci pro žadatele příznivější, neboť jde o rozhodování o základním sociálním právu na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilostí k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny (analogická aplikace zásady in dubio pro libertate). 6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. 7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti znovu uplatňuje argumenty ohledně posouzení krajského soudu, které již v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal NSS. Ústavní soud nemá napadeným soudním rozhodnutí z ústavněprávního hlediska co vytknout. Správní soudy nejsou funkčně ani personálně způsobilé věcně posuzovat odborné otázky týkající se zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod; proto zákon výslovně stanoví, že pro účely soudního přezkumného řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů MPSV prostřednictvím posudkových komisí a jejich posudky jsou pro správní soudy obligatorním důkazem (viz § 77 odst. 2 soudního řádu správního ve spojení s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). 9. Byť posudky posudkových komisí představují nutný základ pro soudní přezkum ve věcech důchodového pojištění, neznamená to, že je správní soudy musí automaticky a nekriticky akceptovat (obdobně viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2854/23 ze dne 29. 8. 2024; či usnesení sp. zn. I. ÚS 2021/12 ze dne 23. 10. 2012) - je nutné je podle zásady volného hodnocení důkazů hodnotit stejně pečlivě jako důkazy jiné (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). V tomto smyslu je nutné klást důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost závěrů posudků posudkových komisí (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3545/20 ze dne 9. 3. 2021 nebo nález sp. zn. III. ÚS 4160/16). Stejně jako v jiných oblastech platí, že soudní rozhodnutí musí být rozhodnutím nezávislého soudu, který nemůže přenášet svoji odpovědnost na posudkové komise (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023; či nález sp. zn. II. ÚS 2630/07 ze dne 13. 12. 2007). 10. V nyní projednávané věci stěžovatele krajský soud obecným požadavkům na soudní přezkum rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod dostál. Krajský soud z důvodu rozporů ohledně rozsahu poklesu stěžovatelovy pracovní schopnosti zadal srovnávací posudek PK MPSV v Českých Budějovicích, v rámci jehož vypracování byl stěžovatel klinicky vyšetřen lékaři z oborů traumatologie a neurologie (bod 13 napadeného usnesení NSS). Krajský soud následně ústavně konformním způsobem odůvodnil, proč považoval závěry posudkových komisí za úplné a přesvědčivé: odkázal na jednotnost posudků ČSSZ a obou komisí ohledně snížení pracovní schopnosti o 30 %, zvážil přesvědčivost hodnocení neurologických symptomů, zdůraznil kolegiální (konziliární) charakter rozhodování odborníků z různých oblastí a odkázal na org