II.ÚS 396/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 396/23 ze dne 28. 11. 2023 N 172/121 SbNU 186 Nevypořádání námitky vadného doručení v trestním řízení a v důsledku nesprávné odmítnutí opravného prostředku pro opožděnost   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele M. F., právně zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 15, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 67 Tmo 23/2022-1462, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1) Z. F., právně zastoupeného Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, se sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2, a 2) J. S., právně zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem, se sídlem Poláškova 2, Valašské Meziříčí, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 67 Tmo 23/2022-1462 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 67 Tmo 23/2022-1462 se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí městského soudu. Stěžovatel tvrdí, že městský soud svým postupem porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a z napadeného usnesení městského soudu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Stěžovatel byl Obvodním soudem pro Prahu 9 uznán vinným ze spáchání trestného činu. Obvodní soud poté usnesením ze dne 21. 9. 2022 č. j. 70 Tm 6/2020-1434 uložil stěžovateli povinnost společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem 1) uhradit poškozenému vedlejšímu účastníkovi 2) náhradu nákladů spojených s uplatněním náhrady škody a nemajetkové újmy zmocněncem ve výši 125 102 Kč. Stěžovatel podal proti usnesení obvodního soudu stížnost, kterou Městský soud v Praze nyní napadeným usnesením ze dne 29. 11. 2022 č. j. 67 Tmo 23/2022-1462 odmítl jako opožděnou. Ze shodného důvodu odmítl i stížnost vedlejšího účastníka 1). V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že stěžovateli i vedlejšímu účastníkovi 1) bylo usnesení obvodního soudu doručeno do vlastních rukou dne 7. 10. 2022, jak vyplývá z doručenky založené v soudním spise. Současně konstatoval, že lhůtu pro podání stížnosti nelze v tomto případě počítat až od doručení usnesení obvodního soudu obhájci, neboť podle § 40 odst. 5 trestního řádu zaniká zmocnění obhájce skončením trestního stíhání (nebylo-li vymezeno jinak). I po zániku zmocnění je obhájce oprávněn podat za obžalovaného taxativně vymezená podání. Stížnost proti usnesení, kterým byla obžalovanému uložena povinnost uhradit náklady řízení poškozenému, mezi ně však nepatří. II. Argumentace účastníků řízení 3. Stěžovatel má za to, že městský soud tím, že odmítl jeho stížnost jako opožděnou, porušil jeho ústavně zaručené právo na přístup k soudu. Stěžovatel uvádí, že mu dotčené usnesení obvodního soudu bylo doručeno na adresu bydliště jeho rodičů X, kde se však stěžovatel již v tu dobu řadu měsíců nezdržoval, ani zde neměl evidovaný trvalý pobyt. Stěžovatel má za to, že usnesení, které mělo být doručováno do vlastních rukou, převzal jeho otec bez jeho vědomí a souhlasu. Otec stěžovatele má shodné jméno i příjmení a byl v trestním řízení rovněž odsouzen. Stěžovatel se tedy o usnesení dozvěděl až poté, co je převzala jiná osoba (nejspíš jeho otec), a to dne 10. 10. 2022 od své matky. Z procesní opatrnosti podal proti usnesení dne 11. 10. 2022 blanketní stížnost, kterou odůvodnil dne 12. 10. 2022. Opětovně podal stížnost dne 2. 11. 2022 poté, co bylo dotčené usnesení doručeno jeho obhájci. Ve svých stížnostech uváděl, že mu usnesení nebylo řádně doručeno a požadoval jeho doručení na adresu, na které má trvalý pobyt a skutečně se na ní zdržuje (Y). Vedle toho ve stížnostech uváděl i věcnou argumentaci vztahující se k odůvodnění usnesení obvodního soudu, které napadal stížností. 4. V ústavní stížnosti pak nad rámec již uvedeného stěžovatel upozorňuje na to, že podpis na doručence údajně prokazující, že usnesení obvodního soudu osobně převzal, není jeho podpis. To dokládá fotografií svého občanského průkazu, kde je jeho podpis zjevně odlišný. Stěžovatel namítá, že ač ve svých stížnostech na chybné doručení upozorňoval, městský soud se touto jeho procesní námitkou, ani jeho věcnými námitkami vůbec nezabýval. Stěžovatel má proto za to, že městský soud porušil jeho ústavně zaručená práva, když mu fakticky odňal právo podat opravný prostředek. 5. Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze, vyjádření obou vedlejších účastníků řízení a soudní spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 70 Tm 6/2020. 6. Městský soud v Praze ve vyjádření uvedl, že jelikož nemá k dispozici soudní spis, nemá možnost vyjádřit se k ústavní stížnosti příliš podrobně. Obecně však uvedl, že pokud stížnost stěžovatele odmítl jako opožděnou, museli tento postup kontrolovat tři členové senátu a pravděpodobně i jeden asistent. 7. Vedlejší účastník 1) ve svém vyjádření uvedl, že s ústavní stížností souhlasí. Souhlasí i s věcnými námitkami stěžovatele směřujícími proti usnesení obvodního soudu, to však není pro posouzení ústavní stížnosti relevantní. Vedlejší účastník 2) naopak s argumentací uvedenou v ústavní stížnosti nesouhlasí. Podle jeho názoru je ústavní stížnost účelová. Vedlejší účastník stěžovateli sám zasílal dvě podání (výzvy) na adresu X a tyto byly doručeny. Uvedl, že v průběhu řízení bylo stěžovateli více písemností zasíláno na tuto adresu. 8. Z obsahu vyžádaného soudního spisu se Ústavní soud zabýval pouze tou částí spisového materiálu, která se týkala doručování dotčeného usnesení obvodního soudu. Z relevantních listin je zde kromě usnesení obvodního soudu založena doručenka ze dne 7. 10. 2022, č. l. 1434, ze které vyplývá, že usnesení bylo doručeno dne 7. 10. 2022 na adresu X, osobě M. F. Doručenka je podepsána celým jménem "M. F.". Součástí spisu jsou dále tři stížnosti stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 70 Tm 6/2020-1434, jejichž obsah bude podrobněji popsán níže. 9. Ústavní soud zaslal stěžovateli všechna vyjádření k replice. Stěžovatel v replice namítl, že skutečnost, že podle tvrzení městského soudu kontrolovali doručenku tři členové senátu a jeden asistent, není věrohodná, neboť názor referujícího člena senátu o včasnosti podání se standardně nepřezkoumává. I za předpokladu, že by doručenku skutečně kontrolovali všichni členové senátu, by nepovažoval takovou kontrolu za relevantní, neboť by nezaručovala, že bylo doručováno v souladu s právními přepisy. K tvrzení vedlejšího účastníka 2) uvedl, že vedlejší účastník 2) nespecifikuje, kdy mu na adresu X, písemnosti zasílal, tedy zda to bylo v rozhodném období. Současně namítl, že i pokud by bylo tvrzení vedlejšího účastníka 2) pravdivé (což nedoložil), zasílání soukromé korespondence mezi účastníky řízení nelze jakkoli srovnávat se zasíláním rozhodnutí soudu do vlastních rukou obžalovaného, u kterého je nutné dodržet zákonné požadavky tak, aby mohl obžalovaný využít svých ústavně zaručených práv. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost podal včas oprávněný stěžovatel a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 11. Ústavní soud k projednání a rozhodnutí o ústavní stížnosti nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). 12. Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. IV. Vlastní posouzení ústavní stížnosti 13. Podstatou projednávané stížnosti je otázka řádného doručení usnesení v trestním řízení, resp. otázka, zda se městský soud dostatečně vypořádal s námitkami týkajícími se nesprávného doručení, které stěžovatel předestřel ve své stížnosti. Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že městský soud tím, že se v napadeném usnesení nijak nevypořádal s námitkami stěžovatele ohledně nesprávného doručení a jeho stížnost odmítl jako opožděnou, porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny. 14. Z obsahu soudního spisu i napadeného usnesení městského soudu vyplývají následující relevantní skutkové okolnosti. Obvodní soud pro Prahu 9 vydal dne 21. 9. 2022 usnesení č. j. 70 Tm 6/2020-1434, kterým uložil stěž