II.ÚS 414/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 414/23 ze dne 8. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., právně zastoupeného Mgr. Silvií Šrotíř Sofkovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 17, Olomouc, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 7. 11. 2022 č. j. 70 Co 189/2022-482 a výroku I. a II. rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2022 č. j. 38 Nc 53/2020-416, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a L. Š., právně zastoupené JUDr. Ing. Evou Fryšovou, advokátkou, sídlem 8. května 451/10, Olomouc, a nezletilých M. Š. a E. Š., zastoupených opatrovníkem statutárním městem Olomouc, sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jeho základních práv zaručených čl. 10 odst. 1, 2, čl. 26 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud" nebo "soud prvního stupně") uložil stěžovateli (dále též "otec") přispívat na výživu nezletilého syna částkou 13 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé dcery částkou 12 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2020 pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. Nedoplatek výživného činí za období od 1. 8. 2020 do 30. 4. 2022 částku 177 750 Kč pro nezletilého a částku 156 750 Kč pro nezletilou (výroky I. a II.). Současně okresní soud upravil styk otce s nezletilými dětmi, jak plyne z výroku III. rozsudku s tím, že úprava styku bude platit i pro dobu po rozvodu manželství rodičů (výrok IV.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok V.). Odvoláním rozsudek napadli oba rodiče, otec (stěžovatel) všechny výroky, matka výroky o výživném. Stěžovatel nesouhlasil se stanoveným výživným, výpočtem nedoplatku na výživném a rovněž s úpravou styku, neboť rozsudek okresního soudu považoval za nesprávný, vadný a nepřezkoumatelný. Namítal, že nalézací soud dospěl ke zcela mylnému závěru, že jeho příjmy jsou mnohonásobně vyšší, než řádně doložil. Polemizoval se závěry okresního soudu, pokud se jedná o jeho příjmy, výši okresním soudem uváděného potenciálního příjmu a pohybů na účtu u Fio banky, a. s. Nesouhlasil ani se závěry okresního soudu, které vyústily v určení výživného a stanovení nedoplatku. V této souvislosti poukazoval na jím hrazené výživné a jeho úhrady na bydlení placené do září 2021. Okresnímu soudu dále vytkl, že v rozporu s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 24. 9. 2021 č. j. 70 Co 252/2021-308 stanovil jeho styk s dětmi v ještě užším rozsahu, než shodně navrhovali oba rodiče, zejména pokud se jedná o rozsah styku v období hlavních letních prázdnin a rovněž v užším rozsahu, než se vyjádřil opatrovník dětí v rámci běžného styku. Podle stěžovatele okresní soud vyšel jen z částečného dokazování, neprovedl jím navržené důkazy, nijak o nich nerozhodl, přičemž byl překvapen i v kontextu toho, že důkazy svědčící ve prospěch jeho argumentace okresní soud opomenul. 3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud nebo "odvolací soud") rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. potvrdil, změnil jej ve výrocích III. a IV., kdy nově upravil styk otce s nezletilými dětmi v době před i po rozvodu manželství rodičů. V souvislosti s výživným krajský soud shodně s okresním soudem shledal podmínky pro posuzování poměrů otce na základě principu potenciality příjmů dle § 913 odst. 2 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"). Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 24. 9. 2021 č. j. 70 Co 252/2021-308, jímž zrušil první rozsudek okresního soudu, zdůraznil, že pokud otec soudu dostatečně prokáže své příjmy a poskytne součinnost při zjišťování rozhodných skutečností, v důsledku čehož bude vyloučena aplikace domněnky příjmů povinného dle § 916 občanského zákoníku, přičemž jím tvrzený příjem se bude přesto jevit nadále jako nevěrohodný, pak bude nutno při stanovení vyživovací povinnosti přihlédnout k jeho celkovým majetkovým poměrům a k potencialitě příjmů, tedy plně zohlednit jeho možnosti a schopnosti, když taková důkazní situace v daném případě jednoznačně nastala. Odvolací soud proto plně přisvědčil závěrům okresního soudu ohledně výše potenciálního příjmu otce nejméně ve výši 100 000 Kč, když takto definovaný potenciální příjem otce má plnou oporu v provedeném dokazování. Na správné skutkové a právní závěry okresního soudu v tomto směru krajský soud v odůvodnění svého rozsudku zcela odkazuje. 4. K odvolacím námitkám stěžovatele, pokud se týká výživného, se krajský soud vyjádřil pouze obecně. Zdůraznil, že prvořadým hlediskem, ovlivňujícím jeho úvahy o nejvhodnějším řešení specifické rodinné situace nezletilých dětí, byl jejich zájem, kterému nelze nadřadit zájem žádného z rodičů. Odvolací soud podle svého tvrzení rozhodnutí založil na pečlivém a komplexním posouzení zájmu dětí, přičemž všechny důkazy hodnotil způsobem předvídaným v § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a důvody pro jakékoli doplnění dokazování, a to ani ve smyslu § 120 odst. 2 a § 21 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), neshledal. S většinou odvolacích argumentů otce se prý řádně a správně vypořádal již okresní soud. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecnými soudy učiněná skutková zjištění ve vztahu k jeho příjmové a majetkové situaci jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Obecné soudy tak vydaly rozhodnutí o výživném, které neodpovídá skutečným příjmům stěžovatele a tímto zasáhly do jeho majetkové sféry a do práva na soukromý a rodinný život. Rovněž neupravily výši výživného s ohledem na rozšířený styk v rozsahu faktické nerovnoměrné střídavé péče. 6. Krajský soud posoudil odvolání stěžovatele jako důvodné v části týkající se úpravy styku. Shledal v zájmu nezletilých dětí vhodný širší rozsah styku, a to tak, aby tento styk byl kompaktnější, v prodloužených blocích s přespáním, aby úprava styku byla co nejméně roztříštěná, umožňovala stěžovateli plnohodnotně s dětmi trávit čas a vytvořila adekvátní prostor pro společné zážitky, a to včetně času letních prázdnin. V současné době tedy styk dětí se stěžovatelem probíhá v lichém týdnu 2,5 dne a v sudém týdnu 4 dny, celkem je realizován v rozsahu cca 13 dnů v měsíci. Podle stěžovatele se již podobá nerovnoměrné střídavé péči, neboť podíl péče, který připadá na stěžovatele, je téměř totožný s podílem péče, který připadá na matku. Stěžovatel souhlasil s rozšířenou úpravou styku, kdy i v rámci řízení před odvolacím soudem uvedl, že by měl zájem o střídavou péči, která by ještě lépe vyhovovala stěžovateli i dětem a zcela jistě by v rámci takovéto péče odpadly problémy s předáváním a zajišťováním věcí pro nezletilé děti, které účastníci i nadále řeší. Přestože odvolací soud vyhověl návrhu otce a styk upravil v širším rozsahu, nikterak se již nezabýval otázkou výživného a výživné stanovené nalézacím soudem potvrdil. 7. Primárně stěžovatel namítá, že učiněná skutková zjištění ohledně jeho příjmu tak, jak jsou okresním soudem popsána v odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud v rámci svého odůvodnění pouze odkázal, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. K některým stěžovatelem doloženým důkazům okresní soud a následně ani odvolací soud nepřihlédl; při stanovení výše výživného okresní soud vyšel pouze z částečného dokazování, o stěžovatelem navržených důkazech nijak nerozhodl, ani neprovedení těchto důkazů nijak neodůvodnil, přestože tyto důkazy byly zásadní pro vyhodnocení majetkové a příjmové situace stěžovatele. Stěžovatel již v rámci odvolacího řízení namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně, i samotné řízení, tento soud zatížil zásadními vadami; v rámci odvolacího řízení pak tyto vady nebyly zhojeny. 8. Okresní soud si v rámci zjištění potenciálních příjmů stěžovatele s přihlédnutím k jeho schopnostem a možnostem opatřil nabídky volných vhodných pozic. Stěžovatel mu vytýká, stejně jako soudu odvolacímu, který se s odůvodněním okresního soudu zcela ztotožnil a ve svém rozhodnutí na ně pouze odkázal, že v rámci hodnocení potenciality příjmu stěžovatele vycházel z neadekvátních nabídek, když zaměstnavatel stěžovatele sdělil, že pracuje na pozici programátora, přičemž jeho pracovní náplň této pozi