II.ÚS 424/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 424/25 ze dne 26. 8. 2025 Subjektivní promlčecí lhůta u náhrady nemajetkové újmy způsobené porušením práva na účinné vyšetřování   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Y. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Danielem Bartoněm, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Ječná 505/2, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2632/2024-110 ze dne 19. 11. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 378/2023-52 ze dne 24. 1. 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 45 C 200/2022-38 ze dne 5. 9. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto: Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2632/2024-110 ze dne 19. 11. 2024, rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 378/2023-52 ze dne 24. 1. 2024 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 45 C 200/2022-38 ze dne 5. 9. 2023, bylo porušeno právo stěžovatelky na náhradu škody způsobené vadným výkonem veřejné moci podle článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedená rozhodnutí ruší. Odůvodnění: I. Podstata nálezu 1. Ústavní soud v tomto nálezu řešil otázku, kdy začíná běžet subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu újmy podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. při porušení práva na účinné vyšetřování; dospěl k závěru, že začne běžet nejdříve okamžikem, kdy porušení tohoto práva s konečnou platností posoudí orgány, které jsou k takovému hodnocení primárně pověřeny. II. Shrnutí procesního vývoje II. 1 Trestněprávní větev 2. Na základě trestního oznámení začala v květnu 2014 Policie ČR vyšetřovat sexuální zneužívání stěžovatelky, kterého se měl vůči ní mezi roky 2002-2014 (kdy jí bylo 17 až 30 let) dopustit kněz římskokatolické církve. 3. Po provedení vyšetřovacích úkonů policie v prosinci 2015 věc (poprvé) odložila. Policejní orgán dospěl k závěru, že jednání podezřelého nenaplnilo skutkovou podstatu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, jelikož stěžovatelka sice vnímala intimní styky s ním jako nepříjemné, ale dobrovolně je strpěla výměnou za hmotné a finanční zabezpečení sebe a své rodiny. Toto usnesení zrušilo ke stížnosti stěžovatelky Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9 ("OSZ"), které policejnímu orgánu nařídilo doplnit vyšetřování. 4. Po zadání doplňujícího znaleckého posudku vydal policejní orgán v lednu 2017 druhé usnesení o odložení věci, v němž dospěl k závěru, že nebyla naplněna skutková podstata znásilnění, neboť stěžovatelka po dobu 12 let nikomu nic neřekla, fyzicky se stykům nebránila a raději je strpěla výměnou za zajištění sebe a své rodiny, což bylo její dobrovolné rozhodnutí. Policejní orgán se mimo jiné vyjádřil, že nic nenasvědčuje tomu, že by stěžovatelka utrpěla újmu na zdraví nebo že by vyhledala lékaře. Rovněž toto usnesení ke stížnosti stěžovatelky OSZ zrušilo, neboť policejní orgán celé prověřování vedl jen ohledně trestného činu znásilnění, aniž by uvažoval, zda nebyla naplněna skutková podstata jiného trestného činu. 5. Dne 25. 7. 2017 vydal policejní orgán v pořadí třetí usnesení o odložení věci, ve kterém z obdobných důvodů jako v předchozích usneseních shledal, že jednání kněze v příslušném období nenaplňovalo skutkovou podstatu trestného činu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Proti tomuto usnesení již další stížnost stěžovatelka nepodala. 6. V listopadu 2020 stěžovatelka, poprvé zastoupená advokátem, podala podnět k Městskému státnímu zastupitelství v Praze ("MSZ") k výkonu dohledu nad činností policie a OSZ. Vyrozuměním ze dne 20. 1. 2021 MSZ stěžovatelce sdělilo, že vyšetřování nebylo provedeno dostatečně důkladně a rozhodnutí o odložení věci bylo předčasné. Jednání kněze podle MSZ naplňovalo znaky trestného činu sexuálního nátlaku, neboť stěžovatelka nejednala svobodně a kněz zneužil své postavení a stěžovatelčinu závislost na něm. Nicméně MSZ uzavřelo, že věc nebude vrácena OSZ, jelikož pětiletá promlčecí doba stanovená u trestného činu sexuálního nátlaku již uplynula. 7. Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 707/21 ze dne 12. 10. 2021 odmítl ústavní stížnost stěžovatelky v části směřující proti rozhodnutím o odložení věci jako nepřípustnou, jelikož proti poslednímu z nich nepodala stížnost. V části směřující proti vyrozumění MSZ odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud potvrdil názory MSZ, že v posuzovaném případě nešlo o násilí, ale o jinou formu nátlaku, že stěžovatelka podle svých tvrzení neprojevila intenzivní fyzický odpor vůči jednání vedlejšího účastníka a že případný trestný čin sexuálního nátlaku byl již promlčen. 8. V rozsudku ze dne 12. 12. 2024 ve věci č. 10145/22 Evropský soud pro lidská práva ("ESLP) dospěl k závěru, že Česká republika porušila své povinnosti vyplývající z čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), neboť české orgány při výkladu trestněprávních norem mimo jiné řádně nezohlednily stěžovatelčinu zranitelnost, psychický stav, průběh vztahu s knězem a její závislost na něm. Česká republika tak nedostála pozitivním povinnostem, které ji zavazovaly k tomu, aby účinně uplatňovala trestněprávní systém způsobilý kriminalizovat nekonsenzuální sexuální akty tvrzené stěžovatelkou. Zároveň ESLP uložil České republice povinnost nahradit stěžovatelce nemajetkovou újmu ve výši 25 000 EUR. 9. Dne 17. 6. 2025 podala stěžovatelka Ústavnímu soudu návrh na obnovu řízení, který je veden pod sp. zn. Pl. ÚS 27/25, o němž nebylo doposud rozhodnuto. II. 2 Kompenzační větev 10. Dne 11. 2. 2022 podala stěžovatelka u Ministerstva spravedlnosti návrh na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, která jí byla způsobena trojnásobným odložením trestní věci. Ministerstvo její žádosti nevyhovělo. Stěžovatelka proto dne 19. 9. 2022 podala u Obvodního soudu pro Prahu 2 ("nalézací soud") proti státu žalobu o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ("zákon č. 82/1998 Sb."). 11. Nalézací soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že v dané věci není dán odpovědnostní titul. Nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení se projevil ve vydání tří rozhodnutí policie, z nichž dvě byla zrušena v rámci řádného opravného prostředku (proti třetímu nepodala stěžovatelka stížnost), a nenaplňují tak podmínky nezákonného rozhodnutí. 12. Dále nalézací soud vyložil, že i kdyby odpovědnostní titul existoval, nebylo by možné pominout námitku promlčení - stěžovatelka se dozvěděla o tom, že policie nepostupovala správně z vyřízení podnětu MSZ v Praze dne 21. 1. 2021. Počínaje tímto dnem již mohla uvažovat, že jí vznikla nemajetková újma, od 22. 1. 2021 jí běžela šestiměsíční promlčecí lhůta; uplatnila-li svůj nárok u ministerstva až dne 11. 2. 2022, učinila tak opožděně. Nalézací soud se zabýval také tím, zda lze považovat námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. V této souvislosti vyložil, že stěžovatelka neuvedla jediný důvod, proč promlčení zavinil stát nebo že by námitka byla výrazem zneužití práva na úkor stěžovatelky, které by mělo být pro ni nepřiměřeně tvrdým postihem. Důvod, proč nárok nebyl uplatněn včas, leží výhradně na stěžovatelce. 13. Městský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu. Na rozdíl od nalézacího soudu dospěl k závěru, že policejní orgán porušil právo stěžovatelky na účinné vyšetřování, a proto byl jeho úřední postup nesprávný. Přesto podle odvolacího soudu nebylo možné žalobě vyhovět z důvodu promlčení práva. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4572/2018 ze dne 30. 4. 2020 odvolací soud vyložil, že subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. začala běžet již od okamžiku, kdy se stěžovatelka dozvěděla o vzniku nemajetkové újmy - konkrétně doručením rozhodnutí o odložení věci ze dne 25. 7. 2017, proti kterému se stěžovatelka rozhodla stížnost nepodat. Návrh na náhradu újmy podaný u ministerstva dne 11. 2. 2022 tedy byl opožděný. 14. Ohledně možného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy odvolací soud předně odkázal na argumentaci nalézacího soudu. K tomu doplnil, že i když stěžovatelka trpí zdravotními problémy, nedoložila žádné konkrétní okolnosti, které by jí bránily podnět k výkonu dohledu podat dříve než po uplynutí tří let po odložení věci. Nelze současně uzavřít, že by hlavním a přímým úmyslem státu při uplatnění námitky promlčení bylo stěžovatelku poškodit. 15. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. Ve vztahu k řešení otázky, od kdy ply