II.ÚS 432/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 432/25 ze dne 21. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele D. R., zastoupeného Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou, sídlem Školská 694/32, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I. d), v části určení vyživovací povinnosti za období od 2. 5. 2019 do 1. 5. 2022, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2024 č. j. 26 Co 232/2024-669 a proti výroku I., v části určení vyživovací povinnosti za období od 2. 5. 2019 do 1. 5. 2022, rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. května 2024 č. j. 38 C 42/2022-611, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a S. J. Z., zastoupeného Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, sídlem Panská 891/5, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se vedlejšímu účastníku nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisu se podává, že vedlejší účastník se svým návrhem ze dne 2. 5. 2022, krom jiného, domáhal po stěžovateli zaplacení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby, a dále úhrady nedoplatku výživného za období od května 2019 do dubna 2022. Ústavní stížností napadeným výrokem I. v záhlaví specifikovaného rozsudku Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen s účinností od 2. 5. 2019 do 31. 8. 2023 přispívat na výživu vedlejšího účastníka částkou 7 000 Kč měsíčně. 3. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud k uvedenému výroku konstatoval, že matka udržovala v době rozhodné pro početí vedlejšího účastníka intimní poměr se dvěma muži, a to s M. V. a se stěžovatelem. M. V. byl na základě souhlasného prohlášení zapsán do rodného listu jako otec vedlejšího účastníka. V roce 2005 bylo na základě svépomocně provedených testů DNA vyloučeno otcovství M. V. a potvrzeno otcovství stěžovatele. Po rozchodu matky s M. V. se matka za stěžovatele provdala a situace měla být vyřešena osvojením, avšak pro zhoršení osobních vztahů mezi manželi k osvojení nedošlo a manželé se rozvedli (manželství trvalo od roku 2006 do roku 2009). Z důvodu přání vedlejšího účastníka mít v rodném listě svého biologického otce bylo v roce 2019 zahájeno řízení o popření otcovství M. V., které bylo pravomocně ukončeno v květnu roku 2020. Následně bylo zahájeno řízení o určení otcovství stěžovatele k vedlejšímu účastníku, které bylo určeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023 č. j. 29 C 297/2021-85. K odůvodnění vyživovací povinnosti stěžovatele okresní soud zdůraznil, že v řízení vyšlo najevo, že M. V. se v rozhodném období na výživě vedlejšího účastníka nepodílel a že všem zúčastněným bylo prokazatelně známo, že otcem vedlejšího účastníka je stěžovatel, byť nebyl zapsán v rodném listě jako otec. Z uvedených důvodů okresní soud shledal, že požadavek vedlejšího účastníka na přiznání výživného, a to i zpětně, není v rozporu s dobrými mravy. 4. K odvolání stěžovatele i vedlejšího účastníka byl rozsudek okresního soudu napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ve výroku I. potvrzen [výrok I. d), část věty za středníkem]. Po přezkoumání věci krajský soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že nárok vedlejšího účastníka na určení výživného, a to i zpětně, je dán. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že řízení o určení vyživovací povinnosti předcházelo řízení o popření otcovství otce zapsaného v rodném listě vedlejšího účastníka, ve kterém on (stěžovatel) nebyl účastníkem řízení a neměl tak možnost jakkoli do řízení zasahovat. Již dne 2. 5. 2022, tj. v době, kdy ještě nebylo skončeno řízení o určení otcovství stěžovatele, byl podán návrh na určení vyživovací povinnosti stěžovatele k vedlejšímu účastníku včetně uplatnění nároku na určení vyživovací povinnosti tři roky před podáním návrhu. Stěžovatel zdůrazňuje, že návrh na popření otcovství byl podán matkou vedlejšího účastníka až ve věku sedmnácti let vedlejšího účastníka, a to za situace, kdy matka i vedlejší účastník opakovaně tvrdili, že věděly o tom, že matrikový otec vedlejšího účastníka, se kterým matka ukončila soužití ve věku dvou let vedlejšího účastníka, není biologickým otcem vedlejšího účastníka a nikdy k němu neplnil vyživovací povinnost. 6. Stěžovatel podotýká, že ústavní stížností nebrojí proti určení otcovství a s tím spojenou povinností výživy k vedlejšímu účastníku, nesouhlasí však s tím, že mu byla uložena povinnost k úhradě vyživovací povinnosti i za dobu před podáním žaloby na určení vyživovací povinnosti, tj. již od 2. 5. 2019, aniž by v té době věděl, že by měl jakoukoli vyživovací povinnost plnit. Tvrdí, že vedlejší účastník i jeho matka nejméně od roku 2005 prokazatelně věděli, že je biologickým otcem vedlejšího účastníka, byli s ním v kontaktu, ale úhradu výživného ani plnění jiných práv či povinností po něm nepožadovali. Vzhledem k tomu, mu bylo znemožněno, aby se mohl podílet na výchově a péči o syna, resp. mu byla odepřena veškerá rodičovská práva. Je přesvědčen, že obecnými soudy aplikovaná judikatura Ústavního soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. II. ÚS 3628/14 a ze dne 20. 12. 2011 sp. zn. I. ÚS 2503/11; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) na jeho případ nedopadá, neboť Ústavní soud vyjádřil své závazné stanovisko ke zpětnému zvýšení výživného při prokázané změně poměrů, tedy v situaci, kdy povinný rodič věděl, že má vyživovací povinnosti k dítěti, což není jeho případ. On v době podání žaloby na určení vyživovací povinnosti nevěděl, že by měl mít jakoukoli vyživovací povinnost. III. Vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení 7. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 8. Krajský soud ve vyjádření uvádí, že považuje ústavní stížnost za nedůvodnou, přičemž odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí. 9. Okresní soud ve svém vyjádření konstatuje, že s ohledem na zjištěný skutkový stav věci neměl pochybnosti o tom, že stěžovatel si byl nejméně od prosince roku 2018 vědom toho, že je vůči němu (coby skutečnému otci vedlejšího účastníka) uplatňován nárok na výživné (byť zatím nebylo zahájeno řízení o určení jeho otcovství ani řízení o určení vyživovací povinnosti). O existenci řízení o popření otcovství vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 121 Nc 603/2019 stěžovatel prokazatelně věděl, neboť byl v jeho rámci vyslechnut jako svědek. Okresní soud dále zdůrazňuje, že na základě provedeného dokazování, při němž k důkazu provedl mimo jiné podrobné výpovědi stěžovatele, vedlejšího účastníka i matky vedlejšího účastníka, nepovažoval přiznání výživného i za dobu předcházející podání návrhu (3 roky před zahájením řízení o určení výživného) za zneužití práva či dokonce rozporné s dobrými mravy. 10. Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že jej postoj stěžovatele (jeho otce) dlouhodobě velmi mrzí a je pro něj silně stresující, stejně jako fakt, že je nucen s otcem vést soudní při. Poukazuje na to, že stěžovatel účelově zastírá skutkový stav, který vyplynul z provedeného dokazování, když tvrdí, že v květnu 2019 nevěděl, že by měl plnit jakoukoli vyživovací povinnost. Zdůrazňuje, že z komunikace obou rodičů z května 2018 založené ve spise se podává, že stěžovatel byl informován matkou vedlejšího účastníka o celé situaci a že se své vyživovací povinnosti a výkonu rodičovských práv vyhýbal. Nadto stěžovatel při výpovědi v rozvodovém řízení s matkou vedlejšího účastníka (manželství bylo rozvedenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 6. 2009 sp. zn. 18 C 294/2009) mimo jiné uvedl: "Krátce po našem seznámení manželka otěhotněla a narodil se náš syn, i když je pravdou, že jako otec v rodném listě je uveden jiný muž ...". S přihlédnutím k tomu jsou dány důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti. Současně navrhuje, aby Ústavní soud uložil stěžovateli povinnost nahradit mu náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 4 719 Kč. 11. Stěžovatel následně využil svého práva repliky, v níž uvádí, že není zřejmé, z jakých skutečností soudy dovodily, že již v roce 2018 si měl být věd