II.ÚS 433/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 433/23 ze dne 3. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Nevluda, právně zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., sídlem Optátova 46, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-258, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava - Poruba, a obchodní společnosti CREDITEX HOLDING, a. s., sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatele 1. Prostřednictvím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Napadeným usnesením insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), rozhodl výrokem I., že stěžovatel jako věřitel č. 14 nesložil jistotu 10 000 Kč na náklady řízení incidenčního sporu k žádné z jím popřených pohledávek u přezkumného jednání konaného dne 25. 8. 2022. Výrokem II. rozhodl, že se mu vrací částka 40 000 Kč. 3. V odůvodnění soud uvedl, že stěžovatel popřel pohledávky evidované v oddílech P1, P2, P4, P5, P6, P8 a P11. Dne 9. 9. 2022 vložil na účet soudu částku 40 000 Kč jako složení jistoty. Nastala tak situace, kdy stěžovatel sice popřel sedm pohledávek, ale složil jistotu odpovídající popření čtyř pohledávek. Již u přezkumného jednání konaného 25. 8. 2022 soud vyzval přítomné věřitele, mezi něž patřil i stěžovatel, aby v případě, že budou skládat jistoty jen k některým svým popěrným úkonům, konkretizovali, ke kterému popření pohledávky jiného věřitele jistotu skládají. Stěžovatel tak neučinil, a to ani na základě další výzvy doručené mu soudem dne 22. 9. 2022. Podle názoru soudu je ve výše popsané situaci povinností popírajícího věřitele konkretizovat, ke kterým svým popřením skládá jistotu. Jestliže tak stěžovatel přes dvě výzvy neučinil, nelze tento deficit překlenout rozhodnutím či jiným postupem soudu, který by dle své úvahy určil, ke kterým popřením jistoty přiřadí a ke kterým nikoli. Jediným možným závěrem je, že bez konkretizace stěžovatel nesložil jistotu k žádnému svému popření. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že insolvenční soud přehlédl, nevzal v potaz či opomenul vyhodnotit, že stěžovatel popřel pohledávku obchodní společnosti CREDITEX HOLDING, a. s., a že dne 8. 9. 2022 zaslal na účet soudu částku 10 000 Kč s uvedením zprávy pro příjemce k této platbě ve znění "Jistota - popření pohl. CREDITEX Holding a.s. IC 16193938". Insolvenční soud tedy rozhodl zcela nesprávně, a tímto nezákonně odepřel stěžovateli právo popírat pohledávku jiného věřitele a domáhat se zákonem stanoveným způsobem u příslušného soudu svého práva na přezkum pohledávky jiného věřitele. 5. Stěžovatel dále namítá, že napadené usnesení bylo vydáno soudcem, který je soudem nezákonným a kterému napadla předmětná insolvenční věci v rozporu s ústavními principy pro přidělování věcí. V označené insolvenční věci rozhodoval výše napadeným usnesením soudce Mgr. Rostislav Krhut. Původně však tato věc napadla do senátu 31 INS, který byl od počátku, a dle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě účinného v roce 2021 a 2022, přidělen soudkyni JUDr. Kateřině Holešovské, přičemž tato soudkyně ve věci od zahájení insolvenčního řízení rozhodovala. Stěžovatel namítá, že změna č. 7 rozvrhu práce na rok 2022 Krajského soudu v Ostravě odporuje ústavním pravidlům a že soudce Mgr. Rostislav Krhut byl zařazen do senátu 31 INS namísto soudkyně JUDr. Kateřiny Holešovské v rozporu s ústavními principy vztahujícími se k požadavkům na způsob určení osoby, která bude nezávisle a nestranně soudní moc v konkrétní věci vykonávat. Způsob, kterým došlo v této věci ke změně soudce, nesplňuje požadavky vylučující účelové zneužití pravidel při obsazování soudů, resp. jednotlivých senátů a nenaplňuje principy založené na tom, že ke změně soudce může dojít na základě předem daných, známých a transparentních pravidel vylučujících libovůli. II. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 6. Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k obsahu ústavní stížnosti uvedl, že pokud jde o článek III., bod 7 ústavní stížnosti, tak připouští, že poznámka uvedená v platebním příkaze ve znění: "Jistota - popření pohl. CREDITEX Holding a. s., IČ 16193938", se může v kontextu jednotlivých popěrných úkonů stěžovatele jevit jako dostatečná k identifikaci složené jistoty. Správnost rozhodnutí vydaného v rámci dohlédací činnosti se pak prověřuje prostřednictvím opravného prostředku směřujícího proti rozhodnutí, jehož vydání zákon v průběhu insolvenčního řízení "ukládá" nebo "předpokládá". To platí také pro závěry o řádném a včasném zaplacení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu popírajícím věřitelem podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona, který se s konečnou platností řeší až při rozhodování o případném odmítnutí žaloby popírajícího věřitele podle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona. Proti odmítnutí žaloby jsou pak přípustné opravné prostředky, kterými může popírající věřitel brojit proti závěru soudu o nezaplacení jistoty (včetně závěrů o nedostatečné identifikaci provedené platby). 7. Tak tomu bylo také v předmětném insolvenčním řízení, kdy soud sice nejprve usnesením ze dne 12. 1. 2023 č. j. 11 ICm 2634/2022-44 (KSOS 31 INS 4184/2021) odmítl žalobu (popěrný úkon) stěžovatele vůči žalovanému věřiteli podle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona pro nezaplacení jistoty (incidenční soudce se podle odůvodnění usnesení cítil vázán touto ústavní stížností napadeným usnesením), ale Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 4. 2023 č. j. 11 ICm 2634/2022, 12 VSOL 91/2023-74 (KSOS 31 INS 4184/2021) změnil usnesení o odmítnutí žaloby tak, že se žaloba stěžovatele neodmítá. Usnesení odůvodnil tím, že stěžovatel v návaznosti na svůj popěrný úkon složil v zákonné lhůtě 15 dnů od skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce jistotu 10 000 Kč. Odvolací soud také vysvětlil, že insolvenční (incidenční) soud je při rozhodování v rámci incidenčního sporu (který je součástí insolvenčního řízení) povinen procedurální otázky podstatné pro rozhodnutí přezkoumat a posoudit znovu a není vázán sporným usnesením. 8. K dalším námitkám zaměřeným na nesprávné obsazení oddělení 31 INS Mgr. Rostislavem Krhutem odkazuje účastník na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 2906/22, ve kterém se již Ústavní soud touto problematikou zabýval. 9. K ústavní stížnosti se vyjádřila rovněž vedlejší účastnice řízení - obchodní společnost CREDITEX HOLDING, a. s. Ta především zpochybnila přípustnost ústavní stížnosti, neboť je podána proti procesnímu rozhodnutí. Stěžovateli nebyl odepřen přístup k soudu. Materiálně totiž nebylo napadeným usnesením nijak zasaženo do práva stěžovatele popírat pohledávky jiných věřitelů. Stěžovatel zcela bez ohledu na vydané procesní usnesení mohl podat (a také podal) incidenční žalobu (uplatnil popěrný úkon ve vztahu k pravomocné a vykonatelné pohledávce vedlejší účastnice). V současné době přitom probíhá na základě stěžovatelem realizovaného popěrného úkonu incidenční spor mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí. Tento zásadní fakt stěžovatel opomněl v ústavní stížnosti zmínit. Bez ohledu na existenci napadeného usnesení totiž platí, že insolvenční soud zásadně posuzuje podmínky řízení (podmínky, za kterých lze pojednat incidenční žalobu na popření pohledávky jiného věřitele) v rámci každého incidenčního sporu samostatně a nezávisle. 10. Vedlejší účastnice zastává názor, že stěžovatelem kritizovanou změnou rozvrhu práce Krajský soud v Ostravě řádně a přiměřeně reagoval na dočasné přidělení předsedkyně senátu 31 INS JUDr. Kateřiny Holešovské k jinému soudu tak, aby zajistil řádné vyřizování případů napadlých tomuto soudnímu oddělení. Jedná se o situaci (přidělení soudce na jiný soud), která není v justiční praxi neobvyklá. 11. Stěžovatel v replice k oběma citovaným vyjádřením pouze uvedl, že z nich vyplývá nesprávnost rozhodnutí krajského soudu, protože kauci zaplatil. Tím bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví i právo na soudní ochranu. K nápravě došlo jinak, než zrušením napadeného rozhodnutí Ústavním soudem, a proto stěžovatel trvá na tom, že v době podání ústavní stížnosti byla je