II.ÚS 447/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 447/26 ze dne 15. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CIBULKASTAV s. r. o., sídlem Roháčova 145/14, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Romanem Sulánským, advokátem, sídlem Pod Tratí 275, Hrádek, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2025 č. j. 1 KZN 368/2025-19, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 23. června 2025 č. j. ZN 8020/2025-9 a vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, územního odboru Litoměřice, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 30. září 2024 č. j. KRPU-88504-8/TČ-2024-040681, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, územního odboru Litoměřice, oddělení hospodářské kriminality, sídlem Eliášova 913/7, Litoměřice, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelkou bylo oznámeno jednání, v němž spatřovala podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měla dopustit obchodní společnost X a její jednatelé M. W. a L. S. Za danou obchodní společnost aktivně jednal M. W., jenž byl zároveň menšinovým vlastníkem obchodního podílu společnosti. Spolupráce mezi stěžovatelkou a obchodní společností probíhala na základě objednávek adresovaných obchodní společností stěžovatelce, jimiž společnost objednávala zapůjčení vozidla s řidičem. Tento model fungoval bezproblémově několik let (cca od roku 2019 do roku 2021), přičemž k potížím při placení faktur za poskytnutou službu docházelo kontinuálně od září 2021 do března 2022, kdy již stěžovatelka přestala akceptovat neuhrazené faktury a jednatel M. W. dne 21. 4. 2022 podepsal dohodu o uznání dluhu, ve které uznal závazek společnosti v rozsahu neuhrazených faktur, tedy v částce 615.677 Kč. 3. Policejní orgán Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, územního odboru Litoměřice, oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), v záhlaví specifikovaným vyrozuměním stěžovatelce sdělil, že její trestní oznámení směřující proti obchodní společnosti X (dále jen "obchodní společnost"), respektive jejím jednatelům M. W. a L. S. "založil ad acta", neboť neshledal naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku ani jiného trestného činu. 4. K žádosti stěžovatelky věc přezkoumal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích (dále jen "okresní státní zastupitelství") a shora označeným vyrozuměním stěžovatelce sdělil, že neshledal zákonné podmínky pro zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, proto vůči policejnímu orgánu nepřijal žádná opatření. 5. K podnětu stěžovatelky přezkoumala věc v rámci výkonu dohledu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství") a napadeným vyrozuměním stěžovatelce sdělila, že její námitky vyhodnotila jako nedůvodné. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnost opětovně namítá, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně zjistily skutkový stav věci, dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení. Zdůrazňuje, že policejní orgán provedl ve věci šetření podle § 158 odst. 1 trestního řádu (konkrétně vyslechl čtyři osoby a převzal přehled plateb adresovaných stěžovateli od obchodní společnosti). Vzhledem k rozsahu prováděného šetření podle stěžovatelky nelze konstatovat, že její trestní oznámení bylo zjevně nedůvodné. K tomu odkazuje na článek bývalého místopředsedy Ústavního soudu profesora Jaroslava Fenyka z internetového portálu ceska-justice.cz, publikovaný dne 21. 8. 2025 pod názvem "Postup policie ad acta obchází trestní řád a zbavuje poškozené práv, varuje profesor Fenyk". Stěžovatel tvrdí, že nelze přisvědčit úvahám příslušných státních zastupitelství, které legitimizují obcházení trestního řádu, když rozsáhlé prověřování označují za šetření podle zákona o policii. Znovu poukazuje na to, že ač podezřelým osobám byla známa problematická finanční situace obchodní společnosti, uzavírali coby jednatelé za uvedenou společnost další smlouvy. Podle stěžovatelky bylo třeba náležitě prověřit účetnictví dané společnosti, což orgány činné v trestním řízení neučinily. 7. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka doslovně cituje jednotlivé pasáže vyrozumění státního zástupce okresního státního zastupitelství a státní zástupkyně krajského státního zastupitelství a podotýká, že jednatelé obchodní společnosti porušili insolvenční zákon, když na danou společnost nepodali insolvenční návrh poté, co se dozvěděli o jejím úpadku. Odpovídají proto podle ní za škodu, kterou jí způsobili. Tvrdí, že kdyby věděla, že je společnost v úpadku, žádné smlouvy by s ní neuzavírala. Dále stěžovatelka opakovaně vyjmenovává "problematické" aktivity M. W. a L. S., ke kterým se podle jejího mínění orgány činné v trestním řízení staví nesprávně a nedostatečně. Je přesvědčena, že orgány činné v trestním řízení by se měly zabývat jednak insolvenčním řízením M. W., kterým podle ní není sledován poctivý záměr a jedinou jeho snahou je ukrátit věřitele o plnění a zbavit se protiprávně všech dluhů, jednak tím, proč L. S. namísto splácení dluhu obchodní společnosti posílá peníze do insolvence M. W. Za nesprávné označuje konstatování státní zástupkyně krajského státního zastupitelství, že pro posuzovanou věc není významná informace o okamžiku vzniku úpadku dané společnosti, neboť ke každé poptávce byla uzavřena konkrétní smlouva se specifickým zadáním. Problematické jsou podle ní také obchodní aktivity M. W. se společnostmi Y a Z. Vysvětlení podezřelých osob nepovažuje za důvěryhodné. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele. 10. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Jeho kasační intervence je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele. 11. K námitce stěžovatelky, že příslušná státní zastupitelství legitimizují obcházení trestního řádu, když rozsáhlé prověřování označují za šetření podle zákona č. 273/2008 Sb., o Polici