II.ÚS 452/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 452/23 ze dne 26. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ V. H., 2/ V. H. a 3/ L. K., všech právně zastoupených JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022 č. j. 25 Cdo 1944/2021-203, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021 č. j. 25 Co 296/2020-183 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 8. 2020 č. j. 7 C 34/2019-158, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení a Mělnické zdravotní, a. s., sídlem Pražská 528/29, Mělník, právně zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, sídlem Platnéřská 191/2, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jejich práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 2. 2021 č. j. 25 Co 296/2020-183 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 8. 2020 č. j. 7 C 34/2019-158, kterým tento soud zamítl žalobu, aby vedlejší účastnice byla povinna zaplatit každému ze stěžovatelů částku 500 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu, přičemž ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky změnil lhůtu k plnění; odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Stěžovatelé se žalobou jako pozůstalí domáhali odškodnění podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), za úmrtí poškozené, tedy manželky stěžovatele 1/, matky stěžovatele 2/ a sestry stěžovatele 3/, která zemřela dne 10. 7. 2018 na pracovišti Mělnické zdravotní, a. s. (nemocnice v Mělníku). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 9. 7. 2018 ve večerních hodinách byla poškozená na základě indikace praktického lékaře přivezena do nemocnice pro akutní závrativý stav. Během převozu dvakrát zvracela, stále byla při vědomí a opakovaně uvedla, že po delší době uklízení v předklonu měla závrať. Při neurologickém vyšetření měla problém zaostřit obraz, jiné potíže neuváděla, jako například bolest hlavy, břicha, zad nebo dušnost. Přijímající lékař u poškozené diagnostikoval periferní vestibulární syndrom. Bylo provedeno CT vyšetření mozku, které bylo negativní. Rovněž ostatní fyzikální vyšetření, jejichž součástí bylo i vyšetření palpace a poslech karotid, vyšetření břicha, zad, dušnosti a dolních končetin pro otoky, byla bez patologie. Během pobytu na centrálním příjmu byla poškozené podána protizávraťová léčba (injekce a infuze). Při ranním hlášení dne 10. 7. 2018 bylo poškozené indikováno sonografické vyšetření karotid, které mělo zjistit průchodnost jejích cév. Poškozená byla ráno také vyšetřena lékařkou, které sdělila, že je jí podstatně lépe než předchozí den. Za necelé dvě hodiny po ranním vyšetření však poškozená zemřela, bezprostřední příčinou jejího úmrtí bylo akutní srdeční selhání. Příčinou smrti bylo disekující hrudní aneurysma. Soudem ustanovený soudní znalec MUDr. Svojmil Petránek shledal léčbu poškozené za odpovídající stanovené diagnóze (posouzeno ex ante). Teprve dne 10. 7. 2018 v 9:15 hodin bylo lékařem zachycené bezvědomí, pěna u úst a promodrání, což svědčilo jiné diagnóze. Při resuscitaci poškozené postupovali zaměstnanci nemocnice správně. Dle závěru znalce tak šlo u poškozené o dvě diagnózy, z nichž druhá, disekující hrudní aneurysma, byla jen minimálně vyjádřena. Bylo zjištěno, že vedlejší účastnice při vyšetření poškozené postupovala s péčí řádného odborníka a v souladu s profesními standardy. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považoval znalecký posudek soudem ustanoveného znalce za přesvědčivý, logický, věrohodný, se všemi náležitostmi a jeho závěry byly obhájeny při výslechu znalce. 4. Odvolací soud se též ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který s odkazem na koncentraci řízení zamítl návrh stěžovatelů na provedení důkazu znaleckým posudkem MUDr. Jiřího Svobody, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie. Soudem prvního stupně byla při jednání dne 29. 5. 2019 řádně provedena koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. a stěžovatelé mimo uvedení toho, že znalecký posudek by měl být zadán "zřejmě z oboru interny, popřípadě chirurgie" z důvodu, že jde o obory, které mají s léčbou předmětného onemocnění největší zkušenosti, žádný návrh po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., o konkrétním oboru, z něhož má být znalec ustanoven, neučinili. Nevznesli též žádné námitky k ustanovení soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie. Znalecký posudek byl doručen soudu prvního stupně dne 2. 1. 2020 a rozeslán účastníkům dne 9. 1. 2020 spolu s usnesením o přiznání znalečného znalci ze dne 8. 1. 2020, které nabylo právní moci 28. 1. 2020. Stěžovatelé po rozeslání znaleckého posudku na žádost soudu o vyjádření, zda trvají na přítomnosti znalce u jednání, nereagovali. Při jednání dne 20. 5. 2020 pak soudu krátkou cestou předložili znalecký posudek MUDr. Svobody ze dne 16. 5. 2020. Stěžovatelé tedy teprve po doručení znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanoveným znalcem zadali vypracování jiného znaleckého posudku, ze kterého měl být zjištěn jiný skutkový stav. Stěžovatelům se však nepodařilo zpochybnit věrohodnost soudem ustanoveného znalce. Předložením jiného znaleckého posudku chtěli dosáhnout zjištění jiného skutkového stavu po koncentraci řízení, což je dle § 118b odst. 1 o. s. ř nepřípustné. Odvolací soud tak uzavřel, že vedlejší účastnice neporušila svoji smluvní povinnost postupovat při péči o poškozenou v souladu se stavem aktuálního poznání vědy a s příslušnými profesními standardy v oblasti péče o zdraví, tudíž není dána její odpovědnost za úmrtí poškozené ve smyslu § 2910 o. z. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu v části, kterou tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby, aby vedlejší účastnice byla povinna zaplatit každému ze stěžovatelů částku 500 000 Kč s příslušenstvím, podali všichni stěžovatelé dovolání, neboť měli za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu v otázce nedostatečného vypořádání se s námitkami stěžovatelů, čímž měl odvolací soud zasáhnout do jejich práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu. Namítali, že soud prvního stupně nesprávně nepřipustil k důkazu znalecký posudek MUDr. Svobody, přestože měl tento posudek všechny zákonem požadované náležitosti ve smyslu § 127a o. s. ř., a stěžovatelé navrhli důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví již v žalobě, tedy ještě před koncentrací řízení. Při prvním jednání ve věci navíc specifikovali, že za relevantní specializaci znalce považují internu nebo chirurgii, a vypracovaný znalecký posudek pak k důkazu předložili již při následujícím, druhém jednání ve věci. Tyto námitky vznesli již v odvolání a odvolací soud se s nimi podle dovolatelů nevypořádal a zatížil řízení vadou v podobě tzv. opomenutého důkazu. 6. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné. Po podrobné rekapitulaci procesního postupu soudu prvního stupně uzavřel, že pokud v projednávané věci odvolací soud potvrdil postup soudu prvního stupně, který s odkazem na provedenou koncentraci řízení zamítl návrh stěžovatelů na provedení důkazu znaleckým posudkem MUDr. Svobody, učinil tak v souladu s konstantní rozhodovací praxí dovolacího soudu. Stěžovatelé svým návrhem nezpochybňovali věrohodnost soudem ustanoveného znalce MUDr. Petránka, ani věrohodnost jeho znaleckého posudku, nýbrž v rozporu se zásadou koncentrace řízení se domáhali, aby s pomocí jiného znaleckého posudku byl skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak se podává z řádně a včas navržených důkazů. Je pravdou, že stěžovatelé navrhovali provedení znaleckého posudku již v žalobě, tedy před koncentrací řízení, avšak jak uvedl odvolací soud, tomuto jejich návrhu bylo soudem prvního stupně vyhověno právě ustanovením soudního znalce k provedení znaleckého posudku. Stěžovatelé mohli vznést vůči ustanovenému znalci a odvětví, ze kterého byl ustanoven, námitky nebo připomínky, což však neučinili. Správnost posudku MUDr. Petránka se pak nepodařilo zpochybnit ani při jeho provádění jako důkazu před soudem, ani při výslechu znalce. 7. Podrobnější rekapitulace napadených rozhodnutí není třeba, neboť jejich obsah je účastníkům znám, stejně jako průběh jim předcházejícího řízení. 8