II.ÚS 457/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 457/22 ze dne 12. 7. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti 1) V. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, zastoupeného Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou, sídlem Kaprova 15/11, Praha 1 - Josefov a 2) P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Brno - Bohunice, zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2021 č. j. 3 To 94/2021-182 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2021 č. j. 1 T 2/2016-150, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí o návrhu stěžovatelů na obnovu řízení s tvrzením, že jimi došlo k porušení základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatelům bylo v trestním řízení kladeno za vinu, že jako jednatelé obchodní společnosti X (dále jen "X") podepsali a podali u Energetického regulačního úřadu (dále jen "ERÚ") žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro společnost X, k níž jako přílohy postupně předložili v rozsudku blíže specifikované dokumenty (mj. předávací protokoly, revizní zprávy zpracované třetím spoluobžalovaným) s vědomím, že osvědčují nepravdivě a realitě postupu výstavby fotovoltaické elektrárny (dále jen "FVE") neodpovídající skutečnosti. Spoluobžalovanému reviznímu technikovi bylo kladeno za vinu, že vědomě poskytl vypracováním nepravdivých revizních zpráv pomoc k tomu, aby stěžovatelé uvedli v omyl pracovníky ERÚ tím, že prokázali vědomě nepravdivě technické předpoklady společnosti X k zajištění výkonu licencované činnosti k podnikání v energetickém odvětví, v důsledku čehož vydal ERÚ pro společnost X rozhodnutí o udělení licence. Tím vznikl společnosti X neoprávněně akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5 500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let. Společnost X se tak měla za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 na úkor společnosti E.ON Distribuce obohatit o cca 123 milionů Kč, za období od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2015 na úkor společnosti E.ON Energie o cca 135 milionů Kč, přičemž za období 20 let, na které licence byla vystavena, by se společnost X obohatila celkově minimálně o 909 milionů Kč. 3. Stěžovatelé byli rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 4. května 2018 č. j. 1 T 2/2016-2678 odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody za spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonaného a z části ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a to stěžovatel 1 na sedm a půl roku a stěžovatel 2 na osm a půl roku. Byl jim dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, jakož i trest propadnutí části majetku. Třetí spoluobviněný (revizní technik) byl shledán vinným pomocí ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonanému a z části ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Dále soud uložil ochranné opatření spočívající v zabrání věci společnosti X, jakožto zúčastněné osobě, a to v rozsudku specifikovaných peněžních prostředků. 4. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 9. října 2019 č. j. 3 To 110/2018-2795 rozsudek krajského soudu zrušil ve výroku o trestu ohledně všech tří obviněných a ve výroku o zabrání věci zúčastněné osobě. Oběma stěžovatelům byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, dále trest zákazu činnosti a trest propadnutí části majetku, a to v rozsudku specifikovaných nemovitostí. Ve vztahu ke zrušenému výroku o zabrání věci společnosti X, byla věc vrácena soudu prvého stupně. 5. Stěžovatelé (jakož i třetí spoluobžalovaný) podali dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. listopadu 2020 č. j. 3 Tdo 664/2020-3249 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. 6. Ústavní stížnosti obou stěžovatelů vedené pod sp. zn. I. ÚS 686/21 a sp. zn. I. ÚS 747/21 směřující proti odsuzujícímu rozsudku krajského, resp. vrchního soudu, jakož i proti usnesení Nejvyššího soudu, byly spojeny ke společnému řízení a poté odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost usnesením sp. zn. I. ÚS 686/21 ze dne 22. 2. 2022. 7. Oba stěžovatelé podali u Krajského soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení spolu s návrhem na přerušení výkonu trestu odnětí svobody s obdobnou argumentací spočívající v tom, že v mezidobí od odsouzení do podání návrhu na povolení obnovy řízení vyšly najevo nové skutečnosti předvídané ustanovením § 278 odst. 1 trestního řádu, které spočívají v závěrech znaleckých posudků znalecké kanceláře Kreston A&CE Consulting, s. r. o. z oboru ekonomika, odvětví účetnictví, znalecké kanceláře APELEN Valuation a.s., z oboru obor ekonomika, odvětví ceny a odhady a znalce Ing. Jiřího Táborského na posouzení splnění technických podmínek pro výrobu a dodávku elektrické energie do elektrizační soustavy předmětné FVE, včetně posouzení revizních zpráv. 8. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením návrh na povolení obnovy řízení ve vztahu k oběma stěžovatelům zamítl. 9. Následnou stížnost obou stěžovatelů směřující proti usnesení krajského soudu zamítl vrchní soud v záhlaví označeným usnesením a dále rozhodl, že se oběma stěžovatelům nepřerušuje výkon trestů pravomocně uložených v původním řízení. 10. Oba stěžovatelé podali proti v záhlaví označeným rozhodnutím ústavní stížnosti původně vedené pod sp. zn. II. ÚS 457/22 (stěžovatel 1) a IV. ÚS 662/22 (stěžovatel 2). Ústavní soud usnesením sp. zn. II. ÚS 457/22 ze dne 22. 3. 2022 spojil řízení o obou ústavních stížnostech ke společnému řízení nadále vedenému pod sp. zn II. ÚS 457/22. II. Argumentace stěžovatelů 11. Stěžovatel 1 tvrdí, že v návrhu na obnovu řízení uvedli nové skutečnosti týkající podkladů k výpočtu údajně vzniklé škody jakožto obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu a ohledně subjektu, který by případně mohl být v rámci trestního řízení identifikován jako osoba poškozená. Nové skutečnosti stěžovatel dovozoval z nově vypracovaného znaleckého posudku znalecké kanceláře Kreston A&CE Consulting, s.r.o. a znaleckého posudku vypracovaného společností APELEN Valuation a.s., a dále ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Jiřím Táborským, který hodnotil revizní zprávy FVE vypracované spoluodsouzeným revizním technikem v roce 2010 se závěrem, že "splnily technické požadavky dle zákonů i dle ČSN pro zpracování revizních zpráv a plně osvědčily bezpečnost FVE". 12. Stěžovatel 1 uvádí, že soudy k hodnocení nových skutečností, které jsou důvodným podkladem pro výpočet škody vzniklé v důsledku trestné činnosti a skutečnosti prokazující spornou otázku tzv. dokončenosti a bezpečnosti fotovoltaické elektrárny jakožto skutečnosti důležité pro získání licence, přistupovaly předpojatě a nezohlednily tyto nové skutečnosti a jejich dopad na skutkové závěry soudů v původním řízení. Dále nesprávně provedly důkaz znaleckými posudky, když nevyslechly navržené znalce, kteří byli přítomni na veřejném zasedání nalézacího soudu a neumožnily tak odstranit rozpory předložených odborných názorů, čímž porušily zásadu kontradiktornosti řízení a zásadu in dubio pro reo. Stěžovatel 1 dále argumentuje, že podmínky pro obnovu řízení byly dány a odkazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu. Má za to, že novými skutečnostmi bylo zjištění skutečné výše odvedené tzv. solární daně, daně z příjmů právnické osoby a daně z přidané hodnoty společností X do státního rozpočtu jakožto částek mající vliv na stanovení výše škody, a dále také skutečnosti obsažené z poskytnuté informace Ministerstvem průmyslu a obchodu o zjištěných údajích o vyúčtovaných podporách vyplacených distributory (do 31. 12. 2012) nebo OTE, a.s. (od 1. 1. 2013), a to pro fotovoltaick