II.ÚS 458/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 458/24 ze dne 3. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Karolíny Kubiskové, zastoupené Ing. arch. Mgr. Markem Dolejšem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 828/23, Praha 1, proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v nepřiznání dávky státní sociální podpory rodičovského příspěvku v nové maximální výši, spojené s návrhem na zrušení části zákona č. 407/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v části čl. II bodů 2 a 3, za účasti Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka v Jihlavě, sídlem Brtnická 2531/21, Jihlava, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci 1. Stěžovatelka ústavní stížnosti brojí proti jinému zásahu účastníka řízení, Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka v Jihlavě (dále jen "úřad práce"), jako orgánu veřejné moci s tvrzením, že zasáhl do jejích základních práv, a sice práva na rovné zacházení zaručeného čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva vlastnit majetek garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. Svou ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení části shora uvedeného právního předpisu a požádala o přijetí ústavní stížnosti na základě § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 2. Stěžovatelka přitom požaduje zrušení části zákona č. 407/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v části čl. II bodů 2 a 3, které zní: "2. Rodičovský příspěvek v celkové částce podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží, jde-li o nejmladší dítě v rodině narozené nebo převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů ode dne 1. ledna 2024" a "3. Věk nejmladšího dítěte v rodině, do kterého náleží rodičovský příspěvek podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na nejmladší dítě v rodině narozené nebo převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů ode dne 1. ledna 2024". 3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka je matkou dcery J. narozené dne X. V době podání ústavní stížnosti je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek v celkovém rozsahu 300 000,- Kč. 4. S účinností od 1. 1. 2024 byl rodičovský příspěvek z částky 300 000,- Kč zvýšen na částku 350 000,- Kč (§ 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o sociální podpoře, ve znění účinném od 1. 1. 2024). Toto navýšení, které bylo provedeno zákonem č. 407/2023 Sb., ovšem ve smyslu přechodných ustanovení čl. II body 2 téhož zákona "náleží, jde-li o nejmladší dítě v rodině narozené nebo převzaté do trvalé péče, nahrazující péči rodičů ode dne 1. ledna 2024." V případě stěžovatelky proto ke zvýšení rodičovského příspěvku na dceru narozenou již v roce X na částku 350 000,- Kč nedošlo. II. Argumentace stěžovatelky 5. Zásah orgánu veřejné moci do svých práv přitom stěžovatelka spatřuje v tom, že jí úřad práce od 1. 1. 2024 nezvýšil rodičovský příspěvek na celkovou částku 350 000,- Kč. Takový postup, třebaže je v souladu se zněním zákona, považuje za protiústavní a navrhuje, aby Ústavní soud jednak tento zásah úřadu práce do jejích základních práv zakázal, jednak aby zrušil v bodě 2 vymezené části ustanovení právního předpisu. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že si je vědoma znění § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a chápe proto, že přípustnost podání ústavní stížnosti je dána až po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Domnívá se ovšem, že v nynější věci, kdy došlo k jinému zásahu do jejích práv kombinací postupu úřadu práce a změny zákona o státní sociální podpoře, účinné od 1. 1. 2024, jednak nemá žádný jiný efektivní prostředek k ochraně svých práv než ústavní stížnost, jednak je naplněna podmínka uvedená v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v nynější věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není, a to z následujících důvodů. 8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto postupu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. 9. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, které upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořadí práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení sp. zn. III. ÚS 3507/10 ze dne 12. 9. 2012). Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele. K této nápravě však nemůže dojít, aniž by byly vyčerpány všechny opravné prostředky před správními soudy, které jsou stěžovatelce k dispozici. Namítá-li stěžovatelka nezákonný zásah, nabízí se, aby se za dané procesní situace obrátila se žalobou proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu obrátit na správní soudy (§ 82 a násl. soudního řádu správního). 10. Ústavní soud nicméně neodmítne přijetí ústavní stížnosti, třebaže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, za podmínek uvedených v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 11. Ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) téhož zákona Ústavní soud proto přezkoumá i takovou ústavní stížnost (bez ohledu na vyčerpání všech dostupných prostředků ke zjednání nápravy), která svým významem přesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. 12. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti mimo jiné tvrdí, že podle "důvodové zprávy k novele zákona o státní sociální podpoře čerpalo rodičovský příspěvek průměrně v roce 2022 měsíčně 284 tisíc domácností." A právě v tom, že se to týká tolika domácností (resp. rodičů, kteří rodičovský příspěvek čerpají) stěžovatelka spatřuje naplnění podmínky "podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele" ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Zároveň doplnila, že svou ústavní stížnost podala zjevně včas, a to do jednoho roku ode dne, kdy došlo k účinnosti sporné novely zákona o státní sociální podpoře. 13. Ústavní soud dále uvádí, že při posuzování, zda byly naplněny podmínky pro aplikaci § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zdejší soud vychází ze zásady, že jde o výjimku z obecného pravidla, což značí, že předmětné ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem (viz nález sp. zn. II. ÚS 193/94 ze dne 13. 3. 1996). Z obsáhlé judikatury Ústavního soudu se k tomu podává, že k aplikaci citovaného ustanovení dochází zejména tehdy, nelze-li od dalšího postupu ve věci, a to ani před obecnými soudy, očekávat efektivní ochranu ústavně zaručených práv stěžovatele, a také v případech, kdy je podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 16/96 ze dne 6. 1. 1997 či nález sp. zn. Pl. ÚS 1/98 ze dne 22. 9. 1998), anebo kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává výkladové potíže či aplikační nejednotnost (srov. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994), případně jde-li o věc, jež se týká mnoha obdobných věcí dalších a její řešení by zabránilo dalším soudním sporům (srov. nález sp. zn. I. ÚS 38/95 ze dne 24. 4. 1996), resp. je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy (srov. nález sp. zn. I. ÚS 322/96 ze dne 14. 10. 1997) či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 467/98 ze dne 25. 2. 1999). Na přesah vlastních zájmů stěžovatele je