II.ÚS 470/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 470/22 ze dne 27. 3. 2024 N 58/123 SbNU 155 Odmítnutí projednání kasační stížnosti proti kasačnímu rozsudku krajského soudu, po kterém správní orgány rozhodly novým rozhodnutím   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Mgr. Michaely Horynové, 2) Roberta Horyny, zastoupených prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, se sídlem Revoluční 24, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. ledna 2022 č. j. 1 As 199/2021-58, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a 1) Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, 2) Jiřího Bělky, zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Sokolovská 49, Praha 8, 3) Statutárního města Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, a 4) Radky Bělkové Tučové jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022 č. j. 1 As 199/2021-58 bylo porušeno právo stěžovatelů na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Toto usnesení se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022 č. j. 1 As 199/2021-58, kterým byla odmítnuta jejich kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen "s. ř. s.") pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, resp. že předmět řízení odpadl. Stěžovatelé mají za to, že je napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud nezákonně zbavil práva na projednání jejich věci před soudem a v rozporu s čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Krajský soud v Hradci Králové nejprve rozsudkem ze dne 20. 5. 2021 č. j. 30 A 34/2020-108 zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje [vedlejšího účastníka 1)] ze dne 27. 1. 2020 č. j. KUKHK-36175/UP/2019 (Bk) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím krajský úřad zamítl odvolání žalobce [vedlejšího účastníka 2)] proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (stavebního úřadu) ze dne 16. 9. 2019 č. j. MMHK/140869/2019 ST1/ZB (tj. prvostupňové rozhodnutí), jímž tento stavební úřad povolil změnu stavby před dokončením u novostavby rodinného domu v H. Stavebníky stavby rodinného domu byli stěžovatelé v řízení o ústavní stížnosti. 3. Kasační stížnost stěžovatelů však posléze Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl. V odůvodnění napadeného usnesení Nejvyšší správní soud předeslal, že vedlejší účastníci 2) a 4) upozornili ve svém společném vyjádření ke kasační stížnosti na skutečnost, že žalovaný krajský úřad již v návaznosti na kasační rozsudek krajského soudu vydal dne 21. 10. 2021 nové rozhodnutí ve věci č. j. KUKHK-21151/UP/2021 (SH), jímž zrušil prvostupňové rozhodnutí (tj. rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 9. 2019 č. j. MMHK/140869/2019 ST1/ZB o povolení změny stavby před dokončením) a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Dle Nejvyššího správního soudu tak odpadl předmět řízení, a nastal tak neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který kasační stížnost odmítl. 4. V odůvodnění Nejvyšší správní soud blíže odkázal na to, že jakkoliv podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. vychází při svém rozhodování ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění podmínek řízení zkoumá kdykoliv v průběhu řízení, a to z úřední povinnosti. V případě nesplnění podmínek řízení totiž nemůže o věci meritorně rozhodnout. Jednou z podmínek je také existence předmětu řízení. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016 č. j. 9 Ads 147/2015-24 totiž platí, že soudní přezkum a řízení o kasační stížnosti nemá sloužit k tomu, aby si kterýkoliv z účastníků řízení ověřoval správnost rozhodnutí správního orgánu či správního soudu, ale k domáhání se obrany před nezákonným rozhodnutím správního orgánu či správního soudu, a zejména k účinné nápravě takového stavu. Dle Nejvyššího správního soudu se totožné následky vztahují i na řízení o kasační stížnosti. II. Ústavní stížnost 5. Proti usnesení Nejvyššího správního soudu brojí stěžovatelé ústavní stížností. Namítají, že jeho závěry nemají oporu v zákoně ani v judikatuře. Odmítnutí kasační stížnosti z důvodů, které uvedl Nejvyšší správní soud ve svém usnesení, je dle stěžovatelů nezákonné a představuje neoprávněné porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu a práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, jak plyne z čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Judikatura, na kterou odkazuje soud v napadeném usnesení, řeší zcela odlišné případy a situace, než je věc stěžovatelů. V odkazované judikatuře totiž došlo ke zrušení "napadeného rozhodnutí" v jiném řízení, než v tom, ve kterém bylo původně vydáno (jak vyplývá např. z v napadeném usnesení uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 143/2006--95, č. j. 9 As 218/2018-72, ke zrušení napadených rozhodnutí došlo v přezkumném řízení, dle usnesení NSS č. j. 8 Azs 4/2019-36 ve zkráceném přezkumném řízení). V usnesení ze dne 14. 1. 2016 č. j. 9 Ads 147/2015-24, na které odkazuje Nejvyšší správní soud v usnesení napadeném touto ústavní stížností, se přitom výslovně uvádí: "Došlo-li v projednávané věci ke zrušení dosud existujícího prvostupňového rozhodnutí v jiném řízení než v důsledku zrušujícího rozhodnutí krajského soudu, odpadl dosavadní předmět soudního přezkumu. Proto v tomto případě v důsledku postupu prvostupňového orgánu odpadly podmínky řízení a je dán důvod k odmítnutí návrhu (kasační stížnosti) dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s." Z uvedeného závěru jednoznačně vyplývá, že byla kasační stížnost stěžovatelů odmítnuta v rozporu se zákonem i v rozporu s judikaturou správních soudů. 7. V dané věci je dle stěžovatelů zcela nepochybné, že zrušujícím rozsudkem krajského soudu z 20. 5. 2021 byla věc vrácena zpět do odvolacího řízení, ve kterém byl krajský úřad vázán právním názorem krajského soudu. Pokud by ovšem krajský soud shledal důvody i pro zrušení rozhodnutí stavebního úřadu z 16. 9. 2019, pak svým rozsudkem z 20. 5. 2021 mohl zrušit dle § 78 odst. 3 s. ř. s. nejen rozhodnutí odvolacího správního orgánu, ale současně i prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu, což ale neučinil. A pokud by se tak stalo, zrušením prvostupňového rozhodnutí by ovšem "neodpadl" předmět řízení, jak zcela nedůvodně tvrdí Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení. Projednání kasační stížnosti a přezkoumání zákonnosti rozsudku krajského soudu z 20. 5. 2021 nic nebrání, předmět soudního přezkumu zrušením původních správních rozhodnutí, ke kterému došlo poté, co se předmětná věc vrátila na základě zrušujícího rozsudku krajského soudu správnímu orgánu k dalšímu řízení, nikterak neodpadl. Ostatně pokud by rozsudek krajského soudu z 20. 5. 2021, jehož zákonnost stěžovatelé napadli ve své kasační stížnosti, nebyl vydán, nebylo by zrušeno ani prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu z 16. 9. 2019. 8. Stěžovatelé závěrem odkázali na skutečnost, že je zcela běžnou praxí ve správním soudnictví, kdy Nevyšší správní soud ruší rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo správní rozhodnutí zrušeno, a věc krajskému soudu vrací k dalšímu řízení (teorie používá v takových případech označení správních rozhodnutí jakožto "oživlých mrtvol"). 9. Podle názoru stěžovatelů došlo v daném případě ze strany Nejvyššího správního soudu k porušení jejich základního práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které zahrnuje i právo účastníka soudního řízení na zákonem připuštěný přezkum soudních rozhodnutí soudem instančně nadřízeným, a to v případech stanovených zákonem i tam, kde má být přezkoumáno již pravomocné rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1237/15 ze dne 15. 3. 2016). Nejvyšší správní soud nezákonně zbavil stěžovatele práva na projednání jejich věci před soudem a v rozporu s čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod odepřel poskytnout stěžovatelům ústavním pořádkem zaručenou soudní ochranu jejich práv postupem stanoveným v § 102 a násl. s. ř. s., což je v demokratickém právním státě nepřípustné. III. Vyjádření účastníka a vedlejších úč