II.ÚS 474/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 474/25 ze dne 2. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Růženy Pilné, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2024 č. j. 29 Co 445/2024-203 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2024 č. j. 29 Co 446/2024-212, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Heleny Horstové a Jaroslava Pilného, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyžádaného soudního spisu se podává, že první vedlejší účastnice jako žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") proti stěžovatelce a druhému vedlejšímu účastníkovi jako žalovaným žalobu na ochranu rušené držby a současně v předmětné věci podala i návrh na nařízení předběžného opatření, oba návrhy přitom mají shodný obsah. Vedlejší účastnice se jimi domáhala uložení povinnosti stěžovatelce a druhému vedlejšímu účastníkovi jako žalovaným zdržet se odstraňování stavby plného betonového oplocení a sloupku, stavby oplocení kari sítě, odstraňování stavby parkovacích stání a dále uložení povinnosti zdržet se provádění jakýchkoli stavebních nebo terénních prací na pozemcích p. č. X1 a p. č. X2. 3. Usnesením ze dne 16. 4. 2024 č. j. 26 C 193/2024-83 obvodní soud návrh první vedlejší účastnice na vydání předběžného opatření zamítl (výrok I.) a uložil první vedlejší účastnici povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok II.). 4. Proti usnesení obvodního soudu podala první vedlejší účastnice odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením ze dne 18. 11. 2024 č. j. 29 Co 445/203-203 usnesení obvodního soudu ve výroku I. změnil tak, že nařídil předběžné opatření, kterým uložil stěžovatelce a druhému vedlejšímu účastníkovi povinnost zdržet se odstraňování stavby plného betonového oplocení na části pozemku č. X1 v k. ú Zbraslav, odstraňování stavby (parkovacích stání) na p. č. X2 a na části p. č. X1 v k. ú. Zbraslav, částečně tvořené opěrnými stěnami, které jsou umístěny na p. č. X2 a p. č. X1 v k. ú. Zbraslav nebo odstraňování stavby oplocení (kari sítě) na p. č. X1 v k. ú. Zbraslav a částečně na pozemku p. č. X3 v k. ú. Lipence nebo jejich částí a zdržet se provádění jakýchkoli stavebních prací na části pozemku p. č. X1, na níž jsou nebo byly tyto stavby, jež jsou vymezeny v zaměření stávajícího plotu na p. č. X1 a p. č. X2. k. ú. Zbraslav, č. zakázky 55/2024 vyhotoveném Martinem Luňákem jako prostor mezi zbytky sloupků drátěného plotu (včetně zbytků sloupků) a hranicí pozemku mezi p. č. X1 a p. č. X2. První vedlejší účastnici dále uložil, aby podala určovací žalobu na určení jejího vlastnického práva k těmto částem pozemku p. č. X1 v k. ú. Zbraslav, které fakticky užívá a o kterých tvrdí, že je vydržela z důvodu, že tyto části pozemku p. č. X1 byly historicky připloceny k pozemku p. č. X2. 5. Usnesením obvodního soudu ze dne 9. 5. 2024 č. j. 26 C 193/2024-155 byla zamítnuta žaloba první vedlejší účastnice na ochranu rušené držby (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II.). 6. Proti uvedenému usnesení obvodního soudu podala první vedlejší účastnice odvolání. Městský soud napadeným usnesením ze dne 12. 12. 2024 č. j. 29 Co 446/2024-212 usnesení obvodního soudu změnil tak, že stěžovatelce a druhému vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zdržet se rušení držby první vedlejší účastnice: odstraňováním stavby plného betonového oplocení (z betonových desek a betonových sloupků) na p. č. X2 a části pozemku č. X1 v k. ú. Zbraslav, odstraňováním stavby (parkovacích stání), která je umístěna do svahu, částečně zapuštěná v terénu na p. č. X2 a části p. č. X1 v k. ú. Zbraslav a částečně tvořená opěrnými stěnami, které jsou umístěny na p. č. X2 a p. č. X1 v k. ú. Zbraslav, odstraňováním stavby oplocení (kari sítě) na p. č. X1 v k. ú. Zbraslav a částečně na pozemku p. č. X3 v k. ú. Lipence nebo jejich částí, prováděním jakýchkoli stavebních prací nebo terénních prací na části pozemku p. č. X1, na níž jsou nebo byly tyto stavby a jež jsou vymezeny v zaměření stávajícího plotu na p. č. X1 a p. č. X2 k. ú. Zbraslav, č. zakázky 55/2024 vyhotoveném Martinem Luňákem jako prostor mezi zbytky sloupků drátěného plotu (včetně zbytků sloupků) a hranicí pozemku mezi p. č. X1 a p. č. X2 (výrok I.). Dále městský soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že svým jednáním nezavdala důvod, aby jí soud uložil povinnost. Všech jednání, v nichž městský soud spatřoval narušení pokojného stavu, se dopustil druhý vedlejší účastník. V žalobě na ochranu rušené držby podané první vedlejší účastnicí chybí tvrzení o tom, že by stěžovatelka její držbu rušila. Uvedené městský soud dovodil ze skutečnosti, že stěžovatelka je vlastnicí okupovaného pozemku. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že první vedlejší účastnice dostatečně prokázala, že stěžovatelka a druhý vedlejší účastník její držbu ruší. Tento závěr městského soudu nemá oporu v žalobních tvrzeních ani v provedených důkazech. Držbu rušil pouze druhý vedlejší účastník. Městský soud vyslovil závěr, že do pokojného stavu zasáhl pouze druhý vedlejší účastník a stěžovatelka o tom jen věděla. To je v rozporu s jinými skutkovými závěry městského soudu, podle kterých rušili držbu oba žalovaní - stěžovatelka i druhý vedlejší účastník. Stěžovatelka proto považuje rozhodnutí městského soudu o nařízení předběžného opatření, kterým jí byly uloženy povinnosti, za řádně neodůvodněné a tedy svévolné. 8. Stěžovatelka poukazuje na to, že městský soud ve svém rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nepřihlédl ke skutečnosti, že v době, kdy rozhodoval o odvolání ve věci nařízení předběžného opatření, již vedlejší účastnice podala žalobu ve věci samé. Tato skutečnost má za následek, že usnesením městského soudu byla první vedlejší účastnici uložena povinnost podat žalobu v meritu věci, ačkoli taková žaloba již byla podána. Splněním povinnosti uložené městským soudem a podáním další žaloby v meritu věci lze dosáhnout jedině toho, že obvodní soud bude nucen řízení o žalobě podané při plnění povinnosti uložené městským soudem zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (v tomto případě překážky litispendence, případně překážky věci pravomocně rozhodnuté). 9. Stěžovatelka dále uvádí, že v řízení o meritorní žalobě je zastoupena zmocněncem JUDr. Petrem Jantačem. Plná moc, kterou udělila svému zmocněnci, se vztahuje i na řízení o předběžném opatření. Městský soud však tomuto zmocněnci usnesení o nařízení předběžného opatření nedoručil. Obecný zmocněnec stěžovatelky se tak o rozhodnutí městského soudu o nařízení předběžného opatření dozvěděl až při ústním jednání v řízení o žalobě na ochranu rušené držby konaném u městského soudu dne 12. 12. 2024, na kterém městský soud o této skutečnosti účastníky řízení informoval. Od 12. 12. 2024 proto podle názoru stěžovatelky běží lhůta pro podání ústavní stížnosti. Městský soud byl o tom, že již dne 31. 5. 2024 byla podána žaloba v meritu věci a o tom, že je stěžovatelka v řízení zastoupena JUDr. Petrem Jantačem, informován na ústním jednání konaném dne 12. 12. 2024. Ani potom však městský soud zástupci stěžovatelky rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nedoručil. 10. Stěžovatelka poukazuje na to, že ve výroku rozhodnutí městského soudu o nařízení předběžného opatření a ve výroku rozhodnutí městského soudu o žalobě z rušené držby, soud uložil stěžovatelce stejné povinnosti. Popsaná situace vznikla v důsledku procesního postupu městského soudu. Městský soud rozdělil věci nařízení předběžného opatření a žaloby na ochranu rušené držby, do té doby spojené v jednom řízení, do dvou řízení. Obě napadená rozhodnutí byla vydána v řízení se stejnými účastníky a týkala se stejné věci. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení mělo stejné účastníky, a identické byly i petity obou návrhů ohledně uložení povinností stěžovatelce, vznikla u později podaného návrhu překážka litispendence, a soud proto měl odvolací řízení zastavit. Je nepřípustné, aby soud vedl proti stěžovatelce jako žalované dvě řízení ve stejné věci a tím jí způsobil stres spojený s účastí na soudním řízení a riziko placení nákladů řízení za dvě řízení v případě, že bude stěžovatelka neúspěšná. 11. Ho