II.ÚS 481/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 481/25 ze dne 30. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) A. G., 2) L. P. a 3) V. B., zastoupených Mgr. Marií Strakošovou, advokátkou, sídlem Fügnerovo nám. 2809, Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 216/2024-1065 ze dne 27. listopadu 2024 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 3 T 138/2023-1053 ze dne 30. srpna 2024, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a) J. K., b) X, zastoupených Mgr. Eliškou Čmelákovou, advokátkou, sídlem Nábřeží 455, Zlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Zlíně ("okresní soud") uložil vedlejším účastníkům povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným stěžovatelům náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy: poškozenému ve výši 26 222 Kč, poškozené 2) ve výši 26 222 Kč a poškozené 3) 21 222 Kč. Ohledně zbývajících požadovaných nákladů okresní soud jejich návrhy zamítl. Ke stížnosti stěžovatelů Krajský soud v Brně ("krajský soud") zrušil výrok pouze ve vztahu k poškozené 2) a znovu rozhodl tak, že vedlejším účastníkům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit jí náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, ve výši 28 020,92 Kč; ve zbytku, ohledně požadovaných 121 876,60 Kč, návrh zamítl; ostatní stížnosti rovněž zamítl. 2. Řádně zastoupení stěžovatelé ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), spatřují v napadených usneseních porušení svých práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 3. Okresní soud rozsudkem ve věci samé (č. j. 3 T 138/2023-972 ze dne 20. března 2024) přiznal stěžovatelům na náhradu nemajetkové újmy 159 733 Kč, 401 576,83 Kč a 127 030 Kč. Z těchto částek zmocněnkyně určila hodnotu úkonů za právní služby, a to za pět samostatných úkonů pro každého a za dalších pět úkonů vykonaných pro všechny stěžovatele společně. Za zastupování tak vyúčtovala 95 305 Kč, 121 876,60 Kč a 76 365,80 Kč. Okresní soud některé úkony vyloučil a nepřiznal za ně náhradu vůbec, u ostatních určil hodnotu úkonu s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. května 2021) a Ústavního soudu [např. nález sp. zn. IV. ÚS 2334/23 ze dne 10. ledna 2024 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2616/24 ze dne 16. října 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)], z tarifní hodnoty 50 000 Kč [§ 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024]. Krajský soud uvedený postup vyhodnotil jako správný. 4. Stěžovatelé nesouhlasí s vyloučením některých úkonů, především učiněných před sepisem plné moci, kterou považují pouze za projev vůči třetím osobám, nikoli za zahájení závazkového vztahu. Dále mají za to, že hodnota úkonu měla být vypočtena z přiznané náhrady nemajetkové újmy, nikoli bez odůvodnění z částky 50 000 Kč. K tomu odkazují na nález sp. zn. I. ÚS 3362/22 ze dne 7. srpna 2024, podle kterého musí náhrada nákladů ve sporech o nemajetkovou újmu odpovídat skutečné náročnosti těchto sporů. Jde-li o úkony, které zmocněnkyně vykonávala pro všechny stěžovatele, měl být aplikován § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a nikoli odměna moderována, jako by byl vykonán jen jeden úkon (viz nález sp. zn. IV. ÚS 158/24 ze dne 17. dubna 2024). S ohledem na uvedené navrhují zrušit napadená usnesení. 5. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky k vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud se nevyjádřil. Předseda senátu okresního soudu zcela odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Vedlejší účastníci se ve svém vyjádření ztotožnili s napadenými usneseními, podrobně se vyjádřili k argumentaci stěžovatelů a odmítli ji. Současně poukázali na svůj proaktivní přístup (návrh na mimosoudní vyrovnání, snaha o urychlené dokončení řízení, prohlášení viny a vyslovení lítosti aj.) - s tím, že vyhovění ústavní stížnosti by považovali za další trest; proto navrhli ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost. 6. Stěžovatelé v replice svoji argumentaci přiměřeně zopakovali. 7. Ústavní soud připojil spis okresního soudu, a poté, co se seznámil s jeho obsahem a s napadenými usneseními dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů ani jim není instančně nadřazen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, nejsou-li současně porušena základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. 9. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do něj zásadně nepřísluší zasahovat. Z ústavněprávního hlediska obstojí takový postup obecných soudů, který není svévolný a respektuje principy ústavního pořádku a ustálené judikatury. 10. Zmocněnec poškozeného má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů. Právní úprava není samoúčelná a zajišťuje, že ústavní právo na právní pomoc bude účinné. Aby advokáti mohli poskytovat kvalitní právní služby, musí být jejich práce uspokojivě ohodnocena. Postavení poškozeného v trestním řízení nespočívá jen v tom, že je důležitým pramenem důkazů, ale umožňuje mu zde uplatnit svá ústavně zaručená práva (viz nález sp. zn. II. ÚS 297/22 ze dne 26. června 2023). Zmocněnec je poškozenému oporou v situaci, do níž se dostal proti vlastní vůli (viz nález sp. zn. II. ÚS 357/22 ze dne 1. března 2023, bod 25), a proto je důležité neodepřít kvalifikovanou právní pomoc. 11. Současně je nezbytné, aby obecné soudy hodnotily pomoc zmocněnce podle obsahu jednotlivých úkonů, zohlednily průběh trestního řízení, posoudily, které úkony byly účelné, a zvážily, zda zjištěná odměna je přiměřená konkrétním okolnostem [například nález sp. zn. III. ÚS 1033/21 ze dne 16. listopadu 2021 (N 199/109 SbNU 153), bod 20]. Obecné soudy hodnotí účelnost každého jednotlivého úkonu, přiměřenost výše sazby za jeden úkon právní služby a celkové výše náhrady nákladů v porovnání s celkovou částkou náhrady újmy přiznané poškozenému (nálezy sp. zn. III. ÚS 1033/21, bod 25, či sp. zn. III. ÚS 2835/23 ze dne 13. listopadu 2024, bod 33 a násl.). 12. Z napadeného usnesení okresního soudu se podává, že některé úkony zmocněnkyně provedla v době, kdy zastupovala pouze jednu stěžovatelku, a proto nebyly dva úkony posouzeny jako společné a byly přiznány pouze stěžovatelce 2); za společné úkony byla uznána účast na hlavním líčení ve dnech 18. října, 13. listopadu 2023 a 20. března 2024. Každému poškozenému pak byly přiznány tři samostatné úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), c) a d) advokátního tarifu. Okresní soud neuznal porady učiněné v krátkém časovém úseku před poskytnutím plné moci a písemná nenároková podání [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] nedoložená ve spisu. Z tarifní hodnoty 50 000 Kč určil hodnotu jednoho úkonu právní služby 3 100 Kč, rozlišil úkony samostatné a společné, pro které vypočetl odměnu společného zmocněnce bez aplikace § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Každému z poškozených pak přiznal jednu třetinu paušální náhrady a DPH a k výsledku připočetl náklady na znalecké posudky. 13. Krajský soud opravil pouze náhradu u stěžovatelky 2), v ostatním, s odkazem na roztříštěnost judikatury Ústavního soudu, vyhodnotil postup okresního soudu jako správný. Nadto poukázal, že ne všechny úkony je možné ocenit podle výše stanovené tarifní hodnoty, neboť u některých, které nejsou přímo spojeny s uplatněním adhezního nároku, je tarifní hodnota 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu) a hodnota úkonu je pak 1 500 Kč. Výčet úkonů uvedl v bodě 22 napadeného usnesení. 14. V projednávané věci závisel způsob určení odměny na více faktorech: a) vyloučení některých úkonů, b) určení tarifní hodnoty, c) rozdělení úkonů na adhezní a neadhezní (jiné) a d) ocenění společných úkonů. 15. Ad a) - Úkolem obecných soudů je prověřit, které úkony byly vykonány účelně (§ 154 odst. 1 trestního řádu), a proto Ústavní soud nespatřuje ve vyloučení některých úkonů jako neúčelných namítané pochybení. Není-li třetím osobám patrný vztah poškozený - zmocněnec, nelze se domáhat náhrady za úkony za ně vyúčtované, což vedlo k vyloučení úkonů ze dne 20. července a 2. srpna 2023. Správně byly vyloučeny i úkony neprokazatelné. Na základě uvedeného toho bylo stěžovatelce 2) uznáno osm úkonů, zbylým stěžovatelům jen šest. 16. Ad b) - Stěžovatelé při určení hodnoty úkonu vycházeli z