II.ÚS 483/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 483/23 ze dne 10. 6. 2024 Nárok obviněného se zvoleným obhájcem na bezplatnou obhajobu a obhajobu za sníženou odměnu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti I. G., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem, se sídlem Masná 1324/1, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. srpna 2022 č. j. 0 Nt 1104/2022-31 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2022 č. j. 1 To 80/2022-48, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. srpna 2022 č. j. 0 Nt 1104/2022-31 a Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2022 č. j. 1 To 80/2022-48 byla porušena základní práva stěžovatele na bezplatnou pomoc obhájce a na soudní ochranu podle čl. 40 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. srpna 2022 č. j. 0 Nt 1104/2022-31 a Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2022 č. j. 1 To 80/2022-48 se proto zrušují. III. Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 20. února 2023, jehož vady byly odstraněny podáním ze dne 20. dubna 2023, navrhl stěžovatel postupem dle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi mělo být zasaženo do vícero jemu ústavně zaručených práv, a to především do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a do práva na bezplatnou právní pomoc dle čl. 40 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy. Stěžovatel v ústavní stížnosti zároveň navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy v rozsahu relevantním pro vypořádání ústavní stížnosti 2. Okresní soud napadeným usnesením zamítl stěžovatelův návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 trestního řádu v trestní věci, v níž byl stěžovatel vazebně stíhán, a nyní již shledán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Stěžovatel si bezprostředně po té, co byl policejním orgánem v dané trestní věci zadržen, zvolil obhájce na plnou moc. Posléze u vedlejšího účastníka podal návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Tento návrh odůvodnil především tím, že je nemajetný, bez příjmů a je proti němu vedeno několikero exekucí. Okresní soud shledal návrh nedůvodným. Přitom dospěl k závěru, že "lze očekávat", že stěžovatel bude schopen náklady obhajoby uhradit poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody (bude-li odsouzen), neboť je osobou "zcela zdravou" a v "produktivním věku", která bude schopna si zajistit zaměstnání a obstarat si tak odpovídající příjem, z kterého náklady obhajoby uhradí. Odpovídající příjem by si stěžovatel dle okresního soudu měl být schopen ostatně obstarat i ve výkonu trestu, pokud "vynaloží minimální úsilí". K namítaným exekucím okresní soud dovodil, že stěžovatel "může využít akce tzv. milostivého léta, přestože první etapa skončila" neboť má být "zřejmé, že tato akce se bude opakovat, jak vyplývá z mediálně dostupných opakovaných vyjádření vlády", tudíž jeho "reálná míra zadlužení" může být ve výsledku podstatně nižší (pokud by ale své dluhy vůbec zamýšlel řešit, například i prostřednictvím insolvenčního řízení). K majetkové situaci stěžovatele okresní soud konstatoval, že legální majetek zjištěn nebyl. Majetek stěžovatele dle okresního soudu nebylo možno "zcela přezkoumat", neboť se stěžovatel dlouhodobě pohybuje "na poli šedé ekonomiky". Okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení rovněž výslovně aproboval argumentaci vedlejšího účastníka, již označil za "správnou a odpovídající", a která spočívala v tom, že stěžovatel svou nemajetnost pouze účelově tvrdil, když s ohledem na charakter a rozsah trestné činnosti musel velmi pravděpodobně disponovat nemalou hotovostí, pročež tedy panují důvodné pochybnosti o tom, zdali ve skutečnosti nemajetnou osobou je či nikoli. Dále bylo dle okresního soudu nutné přihlédnout ke skutečnosti, že stěžovatel si zvolil obhájce na plnou moc jistě s vědomím, že jde o službu poskytovanou za úplatu, "čímž logicky demonstruje i to, že takovými prostředky musí nezbytně disponovat". Okresní soud v závěru napadeného usnesení shrnul a uzavřel, že za uvedených podmínek nelze než konstatovat, že stěžovatel při zohlednění jeho postupu, kdy si samostatně zvolil obhájce na plnou moc, musí mít nákladům na obhajobu odpovídající majetek či příjmy, byť tyto nejsou z hlediska legálních evidencí a obvyklých postupů soudem identifikovatelné. 3. Krajský soud v reakci na stížnost stěžovatele usnesení okresního soudu zrušil a postupem dle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu nově rozhodl tak, že stěžovatel nárok na bezplatnou obhajobu ani obhajobu za sníženou odměnu nemá. Za důvod zrušení usnesení okresního soudu krajský soud výslovně označil formální vadu spočívající v jeho nesouladu se zákonnými charakteristikami pro dané rozhodnutí plynoucími z § 33 odst. 2 trestního řádu, a to konkrétně nesprávný obsah výroku (jímž byla nesprávně "zamítnuta žádost" stěžovatele, oproti zákonem požadovanému rozhodnutí o tom, zdali obviněný má či nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu; k tomu viz zejm. body 10 a 11 napadeného usnesení krajského soudu). Dále se krajský soud nesouhlasně vymezil vůči některým spekulativním úvahám a závěrům okresního soudu co do možnosti využití programu tzv. "milostivého léta" a existence výnosů z údajné trestné činnosti spočívající v distribuci drog, o něž dle krajského soudu negativní rozhodnutí o nároku na bezplatnou obhajobu nebo za sníženou "rozhodně nelze opřít" (bod 12). Ačkoli dále krajský soud okresnímu soudu vytkl i nedostatek pečlivějšího vyhodnocení a odůvodnění některých jeho úvah, celkově argumentaci okresního soudu přisvědčil, "věcně" ji seznal správnou a stížnostní námitky za nedůvodné (body 13 a 14). Po citaci zákonné úpravy obsažené v § 33 trestní řádu (bod 15) krajský soud vyslovil závěr, že stěžovatelem předložené dokumenty (tj. zejm. prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, další čestná prohlášení, policejním orgánem zpracovaný majetkový profil stěžovatele) nelze považovat za dostatečně relevantní podklady pro pozitivní rozhodnutí o jeho návrhu bez toho, aby dále byly podepřeny dalšími důkazními prostředky (bod 16). Dále krajský soud (shodně s okresním soudem) uvedl, že stěžovateli jeho nemajetnost a nulové příjmy neuvěřil, neboť ten přinejmenším "dostatečně nevysvětlil", kde si "opatřuje elementární hmotné prostředky k pouhému fyzickému přežití" (bod 17). Následně krajský soud citoval z vybrané judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zdůraznil skutkovou jedinečnost každého posuzovaného případu a vyslovil přesvědčení, že judikatorní závěry nelze v praxi aplikovat dogmaticky (body 18 a 19). Poté krajský soud v napadeném usnesení předestřel vlastní výklad závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu, přičemž uvedl, že český soudní systém není "striktně založen" na tzv. precedenčním principu a proto obecné právní závaznosti (tzv. judikatorní) požívají toliko rozhodnutí pléna Ústavního soudu, nikoli rozhodnutí (nálezy) v jednotlivých věcech, tj. obdobně např. u rozhodnutí Nejvyššího soudu mají obecnou závaznost pouze rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí (bod 20). V následujícím bodě napadeného usnesení krajský soud (spíše povšechně) komentoval dle všeho dobrý zdravotní stav stěžovatele, jeho práceschopnost, nekonformní životní styl a "případné nestandardní aktivity", které mohly vést k jeho dluhům (bod 21). V závěrečných pasážích napadeného usnesení (body 22 až 26) se krajský soud věnoval úvahám na téma svobodné volby obhájce obviněným. V této souvislosti se předně pozastavil nad tím, že stěžovatel si jako osoba údajně zcela nemajetná zvolil obhájce na plnou moc, který obhajobu navíc převzal. Přitom krajský soud uvedl, že "režim neomezené volby obhájce lze uplatnit v případech, v nichž je zmocnitel rovněž srozuměn s tím, že bude hradit rovněž důsledky této volby, jimiž jsou její náklady. V případě, že by tak učinit nemohl (např. práv