II.ÚS 486/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 486/21 ze dne 21. 3. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., právně zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou se sídlem Stroupežnického 20, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 163/2020-918 ze dne 16. 11. 2020, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, M. B., právně zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, a nezl. M. B. a B. B., obou zastoupených opatrovníkem - městskou částí Praha 4, právně zastoupeným Mgr. Barborou Velázquezovou, advokátkou se sídlem Na Kozačce 1212/4, Praha 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Dne 22. 2. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu v opatrovnické věci, neboť mají za to, že jím byla porušena jejich práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 3, čl. 5 a čl. 7 Úmluvy o právech dítěte. 2. Stěžovatel ke skutkovým okolnostem věci v ústavní stížnosti uvedl, že rodiče nezletilých se rozešli, přičemž matka bránila stěžovateli v péči. Stěžovatel proto dne 27. 11. 2018 požádal opatrovnický soud, kterým je Obvodní soud pro Prahu 4, o vydání předběžného opatření, kterým by byl zaručen stejný podíl péče obou rodičů o nezletilé. Tento návrh byl zamítnut s odkazem, že by jím bylo prejudikováno rozhodnutí ve věci samé. Dne 19. 12. 2018 stěžovatel podruhé požádal o vydání předběžného opatření, a to o úpravu zajišťující stejný podíl v péči o nezletilé a rovněž úpravu na vánoční prázdniny. Ani tomuto návrhu nebylo soudem vyhověno. Následně podala návrh na předběžnou úpravu matka, která navrhovala svěření dětí do její péče, úpravu styku s otcem a hrazení výživného. Obvodní soud pro Prahu 4 matce vyhověl. Stěžovatel se následně opakovaně domáhal zrušení zatímní úpravy. Jeho návrhy byly zamítány s odůvodněním, že styk dětí s otcem je dostatečný a že otcem navrhované rovnoprávné postavení po dobu řízení by předjímalo rozhodnutí ve věci samé. 3. Rozsudkem ze dne 24. 2. 2020 č. j. 0 P 420/2018-654 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též "soud prvního stupně") oproti nastolené předběžné úpravě rozhodl o svěření nezletilých do péče stěžovatele. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že oba rodiče jsou výchovně schopni, proti střídavé péči svědčí vady v komunikaci rodičů, na straně matky byla zjištěna závažná známka manipulace s dětmi proti stěžovateli, matka vykazuje dlouhodobě chování snižující její rodičovskou kompetenci a tímto chováním výchovně selhává, snaží se stěžovatele dehonestovat, naprosto nepřispívat k podpoře vztahů nezletilých ke stěžovateli, u něhož nebyla zjištěna žádná překážka v jeho rodičovských kompetencích. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud by nezletilí nebyli svěřeni do výchovy stěžovatele, zcela jistě by do budoucna hrozilo nebezpečí úplného zavržení stěžovatele ze strany nezletilých, a proto s ohledem na výchovné schopnosti každého z rodičů, s ohledem na citovou orientaci stěžovatele k dětem a budoucí zázemí nezletilých, považoval jejich svěření do výlučné výchovy stěžovatele za nejvhodnější řešení. Soud prvního stupně konstatoval, že stěžovatel má pro výchovu dětí zajištěno i odpovídající bydlení, zároveň je schopen nezletilé i finančně a materiálně zajistit, za účelem možnosti být s nimi opustil možnost pracovního působení ve Velké Británii. Při stanovení výživného vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že matka dosahuje příjmu cca 20 000 Kč měsíčně, náklady matky na bydlení činí cca 12 000 Kč měsíčně. Otec dosahuje příjmu 22 000 Kč měsíčně, otcovy náklady na bydlení činí 6 000 Kč a 2 000 Kč měsíčně, otec disponuje úsporami cca 15 000 GBP, je vlastníkem nemovitosti v P., je schopen hradit hypotéku ve výši 13 000 Kč měsíčně, řádně hradí výživné na oba nezletilé stanovené předběžným opatřením ve výši 10 000 Kč měsíčně a vlastní dále nemovitost v K. v odhadní ceně cca 800 000 Kč. Zároveň soud prvního stupně rozhodl o úpravě běžného styku matky s nezletilými v rozsahu necelých 7 dnů ve čtrnáctidenním cyklu (5 dnů od pátku sudého týdne až do úterý lichého týdne a zároveň další 2 dny v sudém týdnu) s místem předávání nezletilých mezi rodiči ve školním zařízení, které navštěvují; soud upravil styk matky s nezletilými i v režimu všech prázdnin v rovnocenném poměru střídání obou rodičů. 4. Na základě odvolání matky Městský soud v Praze (dále též "odvolací soud") změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a nezletilé svěřil do péče matky, a to v rozporu s návrhem opatrovníka nezletilých, a stěžovateli upravil styk prakticky shodně, jako jej upravil soud prvního stupně matce. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že péče matky představuje ukotvenější a stabilnější výchovné prostředí pro obě nezletilé děti, a to jak pokud jde o bydlení u matky, její stálé zaměstnaní, které je fixováno na stávající poměry nezletilých dětí, jejich bydliště a školní docházku, tak pokud jde o příjmové a osobní poměry matky, jež jsou stabilní, jasné a zdokumentované. Naopak výchovné prostředí u otce představuje podle názoru soudu větší míru nejistoty vzhledem k rozložení životních, obchodních a dalších aktivit mezi Českou republiku a Anglii. Otec nemá jasný, jednoznačný a dokumentovaný zdroj příjmů. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se odvolací soud nezabýval tím, na čí straně je větší či dokonce rozhodující podíl na obtížích v komunikaci, která podle jeho závěru vylučuje střídavou péči. Odvolací soud podle názoru stěžovatele vyvodil odlišné skutkové závěry zcela v protikladu s provedenými důkazy. Žádná míra nejistoty ohledně stěžovatele nebyla v řízení prokázána, naopak bylo prokázáno, že aktivity v Anglii dávno ukončil (2018). Zdroj jeho příjmů byl detailně zdokumentován a doloženy úspory, z nichž stěžovatel dočasně hradí hypotéku a ostatní potřeby včetně výživného po dobu, kdy svou výdělečnou aktivitu nahradil vlastní prací na stavbě domu, na kterou postupně čerpá úvěr k rekonstrukci. Tento úvěr pokrývá jak materiální náklady, tak náklady na realizaci prací, což je pro stěžovatele, osobně vykonávajícího tyto práce, pravidelným zdrojem příjmů. Toto soud prvního stupně zohlednil ve své úvaze, kdy stěžovatel explicitně uvedl, jakou hodnotu má tato práce (místo aby ji hradil dodavateli prací při zajištění stavby externím dodavatelem) a tato hodnota práce byla pro účely hodnocení možností a schopností stěžovatele posuzována jako dosahovaný příjem, navíc adekvátní potenciálu stěžovatele na pracovním trhu dle vzdělání a praxe. Na základě takto zcela opačně vyvozených skutkových závěrů, bez opory v důkazech a bez zopakování důkazů před soudem, odvolací soud dospěl ke zcela protikladným právním závěrům a rozhodl o svěření dětí do péče matky. 6. Stěžovatel ve vztahu k zásadě předvídatelnosti soudního rozhodnutí v případě, že odvolací soud zaujme jiný právní názor, než soud prvního stupně, uvedl, že na tuto změnu měl soud účastníky řízení upozornit a umožnit jim se k ní vyjádřit, případně i navrhnout důkazy, které ve vztahu k dosavadnímu právnímu názoru mohly být zatím nevýznamné. Odvolací soud na toto účastníky neupozornil. S ohledem na to, že rozhodnutí odvolacího soudu se opíralo o skutková zjištění, k nimž nebylo prováděno ani opakováno dokazování, vyjma výslechu znalců, který ovšem jen potvrdil skutková zjištění soudu prvního stupně, stěžovatel vůbec neměl ponětí o odlišných závěrech, ale ani o tom, že by soud v této oblasti jakákoliv jiná skutková zjištění mohl učinit. Stěžovateli tedy byla odňata reálná a efektivní možnost právně i skutkově argumentovat vůči odlišně posouzenému skutkovému stavu a případnou "nejistotu" ohledně svých osobních poměrů objasnit s odkazem na důkazy provedené soudem prvního stupně či na důkazy nové. V další části ústavní stížnosti argumentuje stěžovatel nejlepším zájmem nezletilých dětí a zpochybňuje výši stanoveného výživného. II. 7. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Praze, matka nezletilých dětí a opatrovník nezletilých, který jim byl Ústavním soudem ustanoven usnesením ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. II. ÚS 486/21. 8. Městský soud v Praze uvedl, že považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a své rozhodnutí považuje za souladné s Ústavou i Listinou. O úpravě poměrů k nezletilým dětem rozhodl odvolací soud v nejlepším zájmu nezletilých, své rozhodnutí v písemném vyhotovení rozsudku řádně odůvodnil a vysvětlil, z jakých důvodů nebyly splněny předpoklady pro svěření nezletilých do střídavé péče obou rodičů