II.ÚS 489/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 489/25 ze dne 26. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. prosince 2024 č. j. 1 Nt 3534/2024-VII. a jeho realizaci, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Součástí ústavní stížnosti je i návrh stěžovatelky, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušování jejího práva podle § 11 odst. 1 Listiny a přikázal obnovit stav před jeho porušením. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, byl napadeným příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), na návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 12. 2024 č. j. 1 KZN 95/2023-344, podle § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, vydán příkaz k prohlídce jiných prostor, a to kancelářských prostor na adrese X, ve vlastnictví obchodní společnosti B, a to mimo jiné i kanceláře označené dveřmi číslo X a štítkem "B", užívané stěžovatelkou. 3. Z odůvodnění předmětného příkazu se podává, že je dáno důvodné podezření, že v uvedených prostorách se nacházejí věci důležité pro trestní řízení vedené na základě trestního oznámení podaného správcem daně, kterého se mohla dopustit podezřelá R. B. V. společně s dalšími osobami tím, že minimálně od dubna 2017 vytvořila a udržovala účelový řetězec předstíraných dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi obchodními společnostmi se statusem plátce daně z přidané hodnoty, a to v úmyslu předstírat mezi těmito subjekty poskytování zdanitelných plnění, i když k žádnému reálnému plnění nedocházelo, a to s jediným záměrem protiprávně zkrátit vlastní daňovou povinnost u koncových článků těchto zakázaných daňových řetězců prostřednictvím předstíraného neoprávněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z fiktivních zdanitelných plnění. Prověřováním byly identifikovány různé řetězce předstíraných obchodních vztahů, které se v průběhu času postupně obměňovaly, přičemž v průběhu roku 2023 převzala postavení koncového článku mimo jiné i stěžovatelka. Jen za období od května 2018 do ledna 2023 byla výše zkrácené daně vyčíslena na částku přesahující 23,2 milionů Kč. V prověřováním identifikované skupině pachatelů je vedle podezřelé R. B. V. (mimo dalších osob) také jednatel stěžovatelky A. M., který je současným životním partnerem R. B. V. Na základě provedeného dokazování vyšlo najevo podezření, že jednatel stěžovatelky přímo jednal za některé z počátečních fakturačních článků prověřovaných řetězců. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že nikdy nikým nebyla seznámena s důvody, pro které je spojována s údajnou trestnou činností, ani neobdržela žádné bližší informace k údajnému probíhajícímu trestnímu řízení. Tvrdí, že o trestním řízení se dozvěděla až v okamžiku, kdy obdržela daný příkaz, který je podle ní zmatečný a celý proces realizace jeho výkonu nezákonný. Má za to, že bylo pouze formálně určeno, že úkony podle napadeného příkazu jsou neodkladné a neopakovatelné, a to bez řádného odůvodnění. Je přesvědčena, že pro provedení prohlídky ani pro zajištění věcí neexistoval žádný legitimní důvod. K tomu cituje četnou judikaturu Ústavního soudu, ze které plyne, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat tak, aby do práva na soukromí osoby nezasahovaly víc, než je nezbytně nutné. V jejím případě podle ní nebyly naplněny podmínky pro vydání napadeného příkazu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 7. Ústavní soud musí zůstat zdrženlivý v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy jsou porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13). 8. Ústavní soud opakovaně judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o provedení nezbytnosti domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Při vydávání příkazu musí pak soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení. Musí přitom jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. 9. Ústavní soud ve své judikatuře stojí zároveň na stanovisku, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávaný příkaz tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodné