II.ÚS 502/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 502/24 ze dne 5. 6. 2024 Odmítnutí dovolání pro nepřípustnost bez naplnění důvodu nepřípustnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Soni Bednářové, zastoupené Mgr. Václavem Bartkem, advokátem, sídlem Královopolská 874/84, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2023 č. j. 26 Cdo 945/2023-448, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní korporace Bytové družstvo X, zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou, sídlem Chládkova 1213/3, Brno - Žabovřesky, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2023 č. j. 26 Cdo 945/2023-448 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na přístup k soudu a řádný proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2023 č. j. 26 Cdo 945/2023-448 se ruší. III. Návrh na odklad vykonatelnosti výroku I usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2023 č. j. 26 Cdo 945/2023-448 se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím a postupem obecných soudů bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, na soudní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy, jakož i do jejího legitimního očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. V podání ze dne 22. 4. 2024 stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost výroku I napadeného usnesení. 3. Z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") sp. zn. 2 C 38/2019 se podává, že stěžovatelka smlouvou uzavřenou s MVDr. Miladou Holasovou dne 9. 3. 2017 nabyla družstevní podíl ve vedlejší účastnici, se kterým bylo spojeno právo nájmu konkrétního družstevního bytu (dále jen "byt"). Dopisem ze dne 1. 2. 2018, doručeným MVDr. Miladě Holasové dne 15. 2. 2018 stěžovatelka od této smlouvy odstoupila a tuto skutečnost oznámila vedlejší účastnici. Dne 18. 6. 2018 stěžovatelka a MVDr. Milada Holasová uzavřeli smlouvu o narovnání, v níž posledně jmenovaná mimo jiné uznala důvod odstoupení od smlouvy. V přípise zaslaném vedlejší účastnici dne 24. 7. 2018 MVDr. Milada Holasová prohlásila, že ke dni 1. 7. 2018 došlo k zániku smlouvy o převodu družstevního podílu a k předání bytu stěžovatelkou. Následně se stěžovatelka žalobou domáhala na vedlejší účastnici vydání bezdůvodného obohacení v částce 51 555 Kč, která měla představovat splátky úvěru zaplacené v platbách nájemného v období od dubna 2017 do června 2018 po 3 437 Kč měsíčně, a dále částky 253 846 Kč, která měla představovat zhodnocení bytu ve vlastnictví vedlejší účastnice jí provedenou rekonstrukcí. 4. Okresní soud rozsudkem 15. 6. 2021 č. j. 2 C 38/2019-293 uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 20 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu v části, v níž se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 285 401 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok II) a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 85 608 (výrok III). Uvedený soud dospěl k závěru, že jde-li o částku 51 555 Kč, nájemní smlouva přešla na stěžovatelku převodem družstevního podílu z MVDr. Milady Holasové, a tudíž stěžovatelka měla povinnost jako nájemkyně bytu platit i splátky úvěru, a k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. Pokud jde o částku 253 846 Kč, podle okresního soudu stěžovatelka stavební úpravy, až na vybourání příčky a související úpravy elektroinstalace, provedla bez souhlasu vedlejší účastnice, a nemá proto - s výjimkou částky 20 000 Kč - právo na náhradu za zhodnocení bytu. 5. K odvolání stěžovatelky i vedlejší účastnice Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 29. 11. 2022 č. j. 37 Co 226/2021-375 rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil tak, že se žaloba v této části zamítá (výrok I), ve výroku II ho potvrdil (výrok II) a rozhodl, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 119 080 Kč (výrok III). Usnesením ze dne 29. 11. 2022 č. j. 37 Co 226/2021-379 krajský soud uložil stěžovatelce nahradit České republice na nákladech řízení částku 5 568 Kč. Krajský soud shledal, že byť stěžovatelka obdržela od vedlejší účastnice souhlas s odstraněním příčky a se související úpravou elektroinstalace, ke zhodnocení bytu tím o částku 20 000 Kč nedošlo, protože obvyklá cena bytu zůstala stejná. 6. Proti rozsudku krajského soudu (ve znění posledně uvedeného usnesení) brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl (výrok I) s tím, že proti rozhodnutí ve věci samé není přípustné podle § 237 o. s. ř. a proti rozhodnutí o nákladech řízení podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu dovolacího řízení (výrok II). 7. Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že závěr krajského soudu, podle kterého smlouva o nájmu bytu uzavřená mezi vedlejší účastnicí a MVDr. Miladou Holasovou je platná, odpovídá judikatuře a je v souladu se stanovami vedlejší účastnice i se zákonem. Za relevantní pak nepovažoval Nejvyšší soud stěžovatelkou předestřenou otázku, zda souhlas pronajímatele se stavebními úpravami družstevního bytu přechází na právního nástupce nájemce jakožto právo spojené s nájmem družstevního bytu podle § 736 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), a to z důvodu, že vznik práva na vypořádání investic vložených do pronajaté věci se souhlasem pronajímatele podle § 2220 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 741 odst. 1 zákona o obchodních korporacích je vázán na zánik nájmu, takže i kdyby ke zhodnocení bytu došlo se souhlasem pronajímatele, odstoupením od smlouvy se - s účinky ex tunc - stala nájemkyní opět MVDr. Milada Holasová, jejíž nájem dosud neskončil; stěžovatelka měla tvrzené zhodnocení uplatnit u MVDr. Milady Holasové, která jediná může vůči vedlejší účastnici uplatňovat jakékoliv nároky v souvislosti s ukončením nájmu bytu. Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným ani pro řešení otázky, zda splátky úvěru poskytnutého vedlejší účastnici, které byly placeny v platbách nájemného, představují bezdůvodné obohacení, neboť závěry odvolacího soudu odpovídají rozsudku Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 9. 1970 sp. zn. 3 Cz 19/70, ke kterému se přihlásil i ve zprávě ze dne 24. 6. 1983 sp. zn. Cpj 182/82 (publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/1971 a č. R 34/1983 civ.). II. Stěžovatelčina argumentace 8. Stěžovatelka vytýká Nejvyššímu soudu, že se vyhnul řešení jí položených otázek. V souvislosti s první otázkou, tedy zda je nájemní smlouva platná, i když nebyla uzavřena smlouva o dalším členském vztahu a uhrazen další členský vklad, stěžovatelka uvádí, že mezi ní, její právní předchůdkyní a vedlejší účastnicí taková smlouva nebyla uzavřena, a upozorňuje, že tato otázka má význam pro zodpovězení otázek dalších, tj. zda spolu s převodem družstevního podílu došlo i k převodu nájemní smlouvy a zda se uplatní právní úprava občanského zákoníku ohledně nájmu bytu, konkrétně ohledně souhlasu pronajímatele se stavebními úpravami bytu. Namítá, že mezi odůvodněním Nejvyššího soudu a položenou otázkou nelze nalézt průnik a že judikaturní odkaz (na usnesení ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 31 Cdo 1147/2012 a ze dne 26. 4. 2017 sp. zn. 29 Cdo 1603/2016) není přiléhavý. Správné podle stěžovatelky není ani jeho stanovisko o souladu závěrů krajského soudu se zákonem a stanovami vedlejší účastnice. 9. Druhá otázka zněla, zda souhlas pronajímatele s úpravami družstevního bytu (konkrétně udělený MVDr. Miladě Holasové dne 16. 2. 2015) přechází na právního nástupce nájemce jako právo podle § 736 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Nejvyšší soud deklaroval, že se touto otázkou nebude zabývat, protože není podstatná, aniž by ale zohlednil, že na jejím zodpovězení jsou postavena rozhodnutí soudů nižších stupňů, načež konstatoval nedostatek pasivní legitimace vedlejší účastnice, ačkoliv na tom tato rozhodnutí nejsou ani zčásti založena. Důvod napadeného usnesení se tak opírá o h