II.ÚS 518/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 518/23 ze dne 20. 6. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti L. V., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Václavem Píchou, advokátem, sídlem Sladkovského 51, Jičín - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2022 č. j. 1 To 105/2022-98, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a dále že nebyl dodržen princip zákonnosti postupu orgánů státní moci podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že porušen byl i čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy. 2. Z vyžádaných spisů Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") sp. zn. 30 T 10/2018 a 30 Nt 1858/2022 se podává, že stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu ze dne 8. 1. 2019 č. j. 30 T 10/2018-485 uznán vinným ze spáchání zvlášť závažných zločinů znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, současně mu bylo uloženo nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále jen "VZP") majetkovou škodu ve výši 34 332 Kč a poškozené Pavlíny S. (jedná se o pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 275 788 Kč. 3. Uvedený rozsudek napadli stěžovatel i VZP odvoláním, načež Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 6. 3. 2019 č. j. 6 To 11/2019-539 z podnětu odvolání VZP výrok o náhradě majetkové škody zrušil a nově rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit VZP částku 40 328 Kč, a stěžovatelovo odvolání zamítl. 4. Krajský soud usnesením ze dne 26. 9. 2022 č. j. 30 Nt 1858/2022-49 podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítl stěžovatelův návrh na obnovu řízení, neboť neshledal důvody obnovy podle § 278 trestního řádu. Uvedený soud uzavřel, že stěžovatel některé skutečnosti mohl sdělit již dříve a že navrhované jiné (nové) skutečnosti a důkazy jsou nevěrohodné a nepravdivé, a nemohou tak samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí. 5. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel stížností, tu však vrchní soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Uvedený soud dospěl k závěru, že krajský soud postupoval správně, když stěžovatelův návrh zamítl, neboť nebyl opřen o žádné skutečně nové reálné důkazy či dosud neznámé skutečnosti, který by soudy opravňovaly k mimořádnému průlomu do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocného rozhodnutí krajského soudu a byly by způsobilé přivodit pro stěžovatele příznivější rozhodnutí. II. Stěžovatelova argumentace 6. Stěžovatel uvádí, že v návrhu na povolení obnovy řízení navrhl provést důkazy výslechem konkrétně uvedených svědků, prostřednictvím kterých chtěl prokázat svá tvrzení, že poškozená si celou událost vymyslela, posttraumatickou poruchu předstírá a je uživatelkou návykových látek; tomuto návrhu však nebylo vyhověno. Obecným soudům vytýká, že se jeho tvrzeními zevrubněji nezabývaly, jimi přijaté závěry jsou jednostranné, a to v jeho neprospěch. Současně argumentuje, že učinil řadu důkazních návrhů, které nebyly provedeny před vydáním odsuzujícího rozsudku, a že uvedl, jaké skutečnosti z nich mají být zjištěny a jak se mohou promítnout do dříve učiněných závěrů odsuzujících rozsudků. Vzhledem k tomu má za to, že tím byly předpoklady pro povolení obnovy řízení naplněny, a to aniž by bylo třeba navržené důkazy provádět, neboť jeho tvrzení podporovaly důkazy u soudu čtené, zejména dopis jeho matky. Soudy vyšly z důkazů již provedených, které nejsou dostatečně způsobilé osvědčit pravdivost výpovědi poškozené. Svědci měli uvést, že si poškozená incident vymyslela i jaký k tomu měla motiv, přičemž takové skutečnosti by byly způsobilé mít zásadní vliv na dříve zjištěný skutkový stav a právní kvalifikaci. 7. Vzhledem k tomu, že řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení, nebylo vedeno k náležitému zjištění důvodů pro obnovu řízení, jde podle stěžovatele o rozhodnutí nesprávné a neústavní. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89) stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením vrchní soud zcela nedostatečně odůvodňuje svůj postup, čímž de facto zamezuje vedení obhajoby, a předjímá obsah výpovědi svědků, když předikuje jejich bezpředmětnost a snad i účelovost. Současně stěžovatel upozorňuje, že podle odborné literatury (Šámal, P., a kol.: Trestní řád. Komentář - díl II, 5. vyd., Praha: C. H. Beck, 2005, str. 2175) podmínkou obnovy řízení není naprostá jistota, že nově tvrzené skutečnosti nebo nově navržené důkazy povedou k jinému skutkovému zjištění, odchylnému od předchozího, ale že postačí důvodný předpoklad pro možnou změnu rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů je stěžovatel názoru, že byl nejen zkrácen na svém právu na spravedlivý proces a na obhajobu, ale také na přístup k nestrannému soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), resp. proti napadenému usnesení již žádný takový prostředek neměl k dispozici. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. Stěžovatel tvrdí, že podmínky pro povolení obnovy řízení podle § 278 odst. 1 trestního řádu byly splněny, a tudíž obecné soudy pochybily, když jeho návrh podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítly, případně když tak učinily, aniž by předtím provedly jím navržené důkazy (výslechem výše označených svědků), aniž by se náležitě zabývaly jeho tvrzeními a aniž by provedené důkazy zhodnotily nestranně. 11. V prvé řadě nelze zcela evidentně přisvědčit stěžovatelově námitce, že by se obecné soudy jeho skutkovými tvrzeními, která v návrhu na obnovu řízení předestřel, nezabývaly. Naopak, učinily tak velmi pečlivě, když poukázaly na vývoj obhajoby v jednotlivých stadiích řízení, přičemž zjistily řadu rozporů jak mezi stěžovatelovými jednotlivými výpověďmi, tak i mezi nimi a důkazy provedenými v původním řízení i v řízení o obnově řízení, včetně výpovědi jeho matky a jí napsaného dopisu, které měly obnovu řízení odůvodnit, přičemž i tato výpověď podle obecných soudů trpěla rozpory. 12. V této souvislosti se obecné soudy zabývaly i tím, zda stěžovatelem uváděné skutečnosti (tj. že se s poškozenou Pavlínu S. znal a společně užívali omamné látky a také že poškozená měla později prohlásit, že si vše ze zištných důvodů vymyslela), k jejichž prokázání navrhl výslech označených svědků, by mohly představovat skutečnosti a důkazy, které vyšly nově najevo, případně kterými by možné odůvodnit jiné rozhodnutí, a svůj závěr řádně, tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení, vysvětlily. 13. Namítá-li st