II.ÚS 531/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 531/25 ze dne 2. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavly S., Jiřího S. a nezletilé Jany S. (jedná se o pseudonymy), zastoupených Mgr. Michalem Hledíkem, LL.M., advokátem, sídlem náměstí 17. listopadu 1611, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 13 To 237/2024-801 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 28. května 2024 č. j. 6 T 2/2024-690, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství v Kladně, B. B., Tomáše B. (jedná se o pseudonym) a S. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") byl obviněný vedlejší účastník B. B. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že jako statutární orgán pobočného spolku X, který byl organizátorem a pořadatelem veřejně přístupné akce - závodů nákladních vozidel v terénu tzv. Y, dne 30. dubna 2022 nedbal náležité opatrnosti předcházející vzniku újmy na životě a zdraví, zejména nezabezpečil místa s pohybem soutěžních vozidel mimo závodní trať, která současně byla volně přístupná i divácké veřejnosti, přičemž v důsledku nepřijetí takovýchto bezpečnostních opatření došlo k nehodovému ději, kdy poškozený nezletilý Vojtěch S. /jedná se o pseudonym/ (dále jen "poškozený"), vběhl do jízdní dráhy přijíždějícího nákladního vozidla typu Tatra 813, přičemž utrpěl zranění, kterým na místě nehody podlehl. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, a to za současného uložení povinnosti, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. 3. Dále byl týmž rozsudkem okresního soudu obviněný vedlejší účastník Tomáš B. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že nezajistil náležitý dohled nad poškozeným (svým nezletilým synovcem), který mu byl svěřen do péče, a nepřijal náležitá opatření k ochraně jeho života, neboť se jako divák s vědomím vstupu na vlastní nebezpečí účastnil s poškozeným závodů nákladních vozidel v terénu tzv. Y, kdy si byl vědom toho, že do prostoru pro diváckou veřejnost mají volný přístup i soutěžní vozidla, nezajistil pohyb poškozeného jištěním jeho osoby a nechal ho volně se pohybovat, přičemž poškozený v okamžiku, kdy se nákladní vozidlo přibližovalo k místu jeho pohybu, vběhl do jízdní dráhy tohoto vozidla, přičemž utrpěl zranění, kterým na místě nehody podlehl. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců, a to za současného uložení povinnosti, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. 4. Stěžovatelé, coby poškození, se k trestnímu řízení včas připojili s nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy (uplatnili nároky na náhradu škody za odškodnění duševních útrap ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za náklady spojené s pohřbem a náklady související s odbornou pomocí, kterou museli vyhledat). Okresní soud oběma obviněným podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložil povinnost zaplatit (v rozsahu 60 % obviněný Tomáš B. a 40 % obviněný B. B.) poškozené Pavle S. za nemajetkovou újmu celkovou částku ve výši 908 136 Kč a za léčebné výlohy celkovou částku ve výši 6 850 Kč, poškozenému Jiřímu S. za nemajetkovou újmu celkovou částku ve výši 908 136 Kč a na náhradě škody na nákladech spojených s pohřbem částku ve výši celkem 29 610 Kč, poškozené Janě S. za nemajetkovou újmu celkovou částku ve výši 756 780 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku v celkové výši 3 882 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byli poškození Pavla S., Jiří S. a Jana S. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018, podle něhož základem takto uplatněného nároku by měl být v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. K poukazu stěžovatelů na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015 sp. zn. I ÚS 2844/14 (N 221/79 SbNU 545; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ze kterého plyne, že shora uvedenou částku lze případně upravit (poškození měli za to, že odpovídajícím navýšením základní částky by byl dvojnásobek, a to vzhledem k okolnostem události a k nadstandardním vazbám v rámci jejich rodiny), uvedl, že neshledal důvody pro zdvojnásobení základní částky, avšak dospěl k závěru, že u rodičů poškozeného je namístě navýšení základní částky o 20 %. 5. Současně byli daným rozsudkem okresního soudu obviněný vedlejší účastník S. V. a obviněná J. H. podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěni předmětné obžaloby pro skutky, jimiž měli spáchat přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. 6. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k podaným dovoláním napadeným rozsudkem uvedený rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil, a to ve výroku o trestu ohledně obviněného B. B. a ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ve vztahu k poškozeným Pavle S., Jiřímu S. a Janě S. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného B. B. při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců, a to za současného uložení povinnosti, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. 7. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil obviněným povinnost zaplatit (v rozsahu 60 % obviněný Tomáš B. a 40 % obviněný B. B.) poškozené Pavle S. na náhradě nemajetkové újmy za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké částku 757 860 Kč a na náhradě škody v souvislosti s náklady spojenými s péčí o zdraví částku 6 850 Kč, poškozenému Jiřímu S. na náhradě nemajetkové újmy za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké částku 757 860 Kč, na náhradě škody v souvislosti s náklady spojenými s péčí o zdraví částku 2 350 Kč a na náhradě škody v souvislosti s náklady pohřbu částku 27 260 Kč, a poškozené Janě S. na náhradě nemajetkové újmy za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké částku 568 395 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byli poškození Pavla S., Jiří S. a Jana S. se zbytky svých nároků na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 8. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu ohledně přiznané náhrady majetkové škody za terapie a za náklady spojené s pohřbem poškozeného (u stěžovatele Jiřího S. v tomto ohledu toliko napravil drobné pochybení okresního soudu), a také s postupem okresního soudu v případě přiznání nároku na odškodnění duševních útrap stěžovatelů podle § 2959 občanského zákoníku. Nesouhlasil však s navýšením základní částky u rodičů poškozeného o 20 %. Každému z rodičů přiznal v souladu se shora zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného a sestře poškozeného, které byly v době události dva roky, patnáctinásobek dané částky. II. Argumentace stěžovatelů 9. Stěžovatelé v ústavní stížnosti nesouhlasí s výší náhrady nemajetkové újmy, která jim byla přisouzena, dále se neztotožňují s výší trestu, který byl uložen obviněnému B. B., ani se zproštěním obžaloby v případě obviněného S. V. Zdůrazňují, že hlavní od