II.ÚS 531/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 531/26 ze dne 28. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele A. F., zastoupeného Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem, sídlem tř. Svobody 2, Olomouc, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 311/2025-411 ze dne 4. prosince 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) M. Š., a nezletilé b) A. Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze. Tvrdí, že jím bylo porušené jeho právo na soukromý a rodinný život zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listiny"), právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 Listiny, právo rodiče vychovávat své dítě zakotvené v čl. 32 odst. 4 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. 2. Vedlejší účastnice a) (matka) se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala určení otcovství stěžovatele k nezletilé vedlejší účastnici b), společně s tím také žádala úpravu poměrů mezi nimi. V průběhu řízení stěžovatel vznesl vlastní návrh na úpravu styku s nezletilou, ten však byl vyloučený k samostatnému řízení a není pro ústavní stížnost dál relevantní. Obvodní soud určil, že stěžovatel je otec nezletilé, svěřil ji do péče matky a stanovil mu výživné v měsíční výši 15 000,- Kč (rozsudek č. j. 50 Nc 4008/2024-358 ze dne 8. 8. 2025). K odvolání vedlejší účastnice a) Městský soud v Praze změnil výroky o výživném a zvýšil jej na 40 000,- Kč měsíčně. Vycházel ze stejného skutkového stavu jako obvodní soud, ale z právního hlediska ho posoudil odlišně. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel zaprvé namítá, že městský soud se dopustil soudcovské svévole. Zohlednil pouze skutečnost, že se měl stěžovatel údajně účelově "zbavit" majetku tím, že založil svěřenský fond a nezletilou neurčil jako obmyšlenou. Svěřenský fond ale založil již v roce 2016, 8 let před zahájením tohoto soudního řízení. Soud mu také vyčetl, že založením svěřenského fondu fakticky "vydělil" nezletilou vedlejší účastnici, nicméně stejný důsledek by mělo, kdyby svým dětem "z manželství narozených" veškerý svůj majetek za života daroval. 4. Zadruhé, městský soud také nerespektoval stěžovatelovo právo na to vychovávat své děti podle svého uvážení. Neexistuje rovnítko mezi nejlepším zájmem dítěte a co nejvyšším výživným. Je právem rodiče rozhodnout, s jak velkou sumou peněž budou děti do života vstupovat. Stěžovatel vede své děti k tomu, že peníze mají svou hodnotu a v životě není nic zadarmo. Nepřeje si, aby vedly pohodlný a zahálčivý život, protože budou čerpat z hodnot vytvořených předchozí generací. Tím, že nezletilé vedlejší účastnici musí část výživného spořit, vznikne nerovnost mezi ní a jeho dětmi "z manželství vzešlých". IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud shledal, že jsou splněné procesní podmínky k projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem předcházejícího řízení; je zastoupený advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu); vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. Stěžovatel brojí proti výrokům o běžném výživném pro nezletilou vedlejší účastnici. Ústavní soud předesílá, že výše výživného je výsledkem individuálního posouzení konkrétní věci, přičemž oba rodiče přispívají na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a dítě má právo podílet se na jejich životní úrovni (§ 913 a § 915 občanského zákoníku). Soud je povinen zjistit skutkový stav v potřebném rozsahu a vycházet nejen z faktických příjmů rodičů, ale i z jejich celkových majetkových poměrů a životní úrovně (srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne 16. 3. 2006). Současně platí, že ačkoli je stanovení výživného do značné míry věcí volné úvahy soudu, tato úvaha musí být přezkoumatelná a srozumitelně odůvodněná (srov. nález sp. zn. I. ÚS 299/06 ze dne 12. 9. 2006). 8. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud předestřená východiska nedodržel. 9. Zaprvé, při stanovení výše výživného posuzoval odvolací soud mimo jiné skutečnost, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu. Podle § 913 odst. 3 občanského zákoníku se nejedná o možnost, ale dokonce povinnost soudu zabývat se takovou okolností při určování výše výživného. 10. Na základě zjištěných skutkových okolností odvolací soud přesvědčivě odůvodnil, že k takové situaci v dotčeném případě došlo, a proto ji zohlednil při vyměření výše výživného. Na takovém postupu neshledává Ústavní soud nic, co by bylo projevem soudcovské svévole. Současně vezmeme-li v úvahu hodnotu majetku vkládaného do fondu, není výše výživného stanovená odvolacím soudem v žádném ohledu excesivní. 11. Ústavní soud zdůrazňuje, že tím nebyla stěžovateli upřena možnost rozhodovat o svém majetku jeho vložením do fondu či nadace za účelem jeho zajištění pro budoucí generace a zabránění rozptýlení. Stěžovatel ale při takovém kroku musel počítat s tím, že bude zohledněn při určování výše výživného k nezaopatřenému dítěti, jehož narození již bylo v době založení fondu známo. Této úvaze pak mohl přizpůsobit výši majetku vkládaného do takového fondu. 12. Ústavní soud si v této souvislosti nemohl nevšimnout, že stěžovatel v ústavní stížnosti zdůrazňuje rozdíl mezi jeho manželskými dětmi a nezletilou vedlejší účastnicí narozenou mimo manželství. Český ústavní pořádek ale mezi manželskými a nemanželskými dětmi nerozlišuje, mají stejná práva (čl. 32 odst. 3 Listiny). I z tohoto pohledu je zohlednění právních kroků stěžovatele plně v souladu s tímto ústavně zakotveným pravidlem. 13. Zadruhé, Ústavní soud považuje za adekvátní, pokud soud rodičům s nadstandardními majetkovými poměry stanoví i nadstandardně vysoké výživné (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2278/24 ze dne 29. 1. 2025, bod 50). Soudce by neměl být prostým počtářem, ale měl by se v souvislosti se stanovením výše výživného zamýšlet též nad jeho smyslem a účelem (nález sp. zn. IV. ÚS 650/15 ze dne 16. 12. 2015, bod 29). Samotná zákonná úprava uvádí, že za odůvodněné potřeby dítěte lze považovat i tvorbu úspor, pokud to majetkové poměry rodiče připouštějí (§ 917 občanského zákoníku). Majetkové poměry stěžovatele nepochybně připouštějí tvorbu úspor jeho dcery; přiměřené úspory jí usnadní vstup do samostatného života (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 776/19 ze dne 16. 4. 2019), přičemž však jejich výše rozhodně nedosáhne takové částky, že by ohrozily přirozenou životní motivaci brát se o svůj vlastní úspěch a místo v životě či že by jí umožnily žít dlouhodobě či trvale bezpracný život (srov. nález IV. ÚS 650/15, bod 30 a násl.). Tvrdí-li stěžovatel, že samotná výše výživného je excesivní a odkazuje přitom na právě citovaný nález, je třeba upozornit, že částky výživného, které v něm Ústavní soud posuzoval, dosahovaly na přelomu prvé a druhé dekády tohoto století, tj. před více než deseti lety, nesrovnatelných hodnot - nižší stovky tisíc měsíčně (srov. nález IV. ÚS 650/15, bod 3). Závěry z nálezu IV. ÚS 650/15 nelze proto vůbec přenášet na nynější věc, stanovené výživné je řádově menší a nijak nevybočuje z běžných standardů. Stanovením výživného, jež zahrnuje i spořící složku, tedy nedošlo k neodůvodněnému zásahu do rodičovských práv stěžovatele. 14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. dubna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu