II.ÚS 545/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 545/21 ze dne 2. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Pavly S. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 2020 č. j. 16 Co 53/2020-388 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. listopadu 2019 č. j. 4 P 199/2017-346, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, Městského úřadu ve Žďáru nad Sázavou, sídlem Žižkova 227/1, Žďár nad Sázavou, a X dětského domova, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů, kterými byl zamítnut návrh rodičů na zrušení ústavní výchovy u nezletilých Evy a Tomáše S. (jedná se o pseudonym), neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy právo na rodičovství, na péči a výchovu dětí a právo dětí na rodičovskou výchovu a péči, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy, právo na spravedlivý proces. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z připojených listin, předmětem řízení před obecnými soudy bylo zrušení ústavní výchovy nezletilé Evy S. a nezletilého Tomáše S., dětí rodičů Pavly S. (stěžovatelky) /jedná se o pseudonym/ a Ivana S (jedná se o pseudonym). Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 26. 11. 2018 č. j. 4 P 199/2017-165 nařídil ústavní výchovu nezletilých dětí Evy a Tomáše ve smyslu ustanovení § 971 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), na dobu 3 let. Okresní soud dospěl k závěru, že rodiče nebyli schopni dlouhodobě řádně zabezpečit výchovu svých dětí, děti vyrůstaly v nevhodném a nepodnětném prostředí, byla zanedbávána péče o zdravotní stav a školní docházka. Stěžovatelce bylo určeno přispívat na výživu nezletilé Evy 800 Kč měsíčně a na nezletilého Tomáše 500 Kč měsíčně k rukám ústavního zařízení, otci nebylo výživné stanoveno. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 24. 4. 2019 č. j. 16 Co 34/2019-228 určil otci povinnost hradit výživné na nezletilou Evu 1 500 Kč měsíčně a na nezletilého Tomáše 1 000 Kč měsíčně k rukám ústavního zařízení, v dalším odvolání zamítl. 3. Rozsudkem okresního soudu dne 18. 11. 2019 č. j. 4 P 199/2017-346 byl zamítnut návrh na zrušení ústavní výchovy, který podali rodiče dne 11. 7. 2019, neboť dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro zrušení ústavní výchovy. 4. Krajský soud rozsudkem z 18. 11. 2020 č. j. 16 Co 53/2020-388 potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný. Konstatoval, že ani v mezidobí od vyhlášení rozsudku okresním soudem do rozhodnutí krajským soudem nebyla zjištěna žádná změna poměrů, která by odůvodňovala jiné rozhodnutí ve věci, protože nepominuly zákonné důvody pro trvání a pokračování ústavní výchovy nezletilých dětí. 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti s uvedenými právními závěry obecných soudů nesouhlasí a obdobně jako v odvolání polemizuje s konkrétními důvody rozhodnutí obecných soudů, na jejichž základě zamítly zrušení nařízené ústavní výchovy nezletilých dětí. Především stěžovatelka opětovně namítá, že obecné soudy na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Rodiče upravili své poměry, změnili bydliště, jejich domácnost je udržována v čistotě a není důvod, aby nezletilé děti pobývaly v dětském domově. Stěžovatelka také dětem zajistila dětského lékaře a uznala, že není vhodné jej často střídat, také ohledně zanedbávání školní docházky přislíbila, že děti nebude bezdůvodně nechávat doma a psát jim omluvenky. 6. Dále namítala také řadu formálních pochybení obecných soudů, především rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna, jsou uvedeny jen obecné důvody, pro které byla nařízena ústavní výchova. Soud se nevypořádal řádně s navrženými důkazními návrhy, a to výslechem nezletilé Evy, která má 12 let a je schopna se sama vyjádřit, navrhla také stanovení dohledu nad výchovou rodičů po zkušební dobu, aby OSPOD a soud mohly zjistit pozitivní změny v rodině. Dále polemizovala se závěry znaleckých posudků zpracovaných pro trestní řízení a poukázala na to, že nebyl proveden výslech znalců u soudního jednání. Stěžovatelka uvedla, že v současné době důvody ústavní výchovy pominuly, soudy jen bezdůvodně prodlužují odloučení nezletilých dětí od rodičů, navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí, argumentovala judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. Havelka a ostatní proti České republice z 21. 6. 2007, Wallovi proti České republice z 26. 10. 2006), nařízení ústavní výchovy je za běžných okolností třeba považovat za dočasné opatření, které bude zrušeno, jakmile to dovolí okolnosti. Poměry v rodině se zlepšily, a to k lepšímu, proto není žádný důvod, aby nezletilé děti nadále setrvaly v ústavní výchově. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátkou dle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 8. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis okresního soudu sp. zn. 4 P 199/2017. Obsah rozhodnutí napadených ústavní stížností, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce známy. III. Řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení - krajský soud, okresní soud, Město Žďár nad Sázavou, Krajské státní zastupitelství a X dětský domov, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřily. 10. K výzvě Ústavního soudu se dne 30. 3. 2021 vyjádřil okresní soud tak, že považuje ústavní stížnost stěžovatelky za nedůvodnou a nesdílí názor, že by nesprávným postupem soudu byla porušena její práva garantovaná Ústavou. Okresní soud v řízení neshledal důvody pro zrušení ústavní výchovy umístěné v X dětském domově. Poukázal na zprávy z ústavního zařízení, kde děti byly děti umístěny i z kontrolních šetření orgánu péče o dítě, že pobyt dětí v ústavní výchově je pro ně přínosem a zajišťuje jim uspokojování všech jejich potřeb včetně vzdělání a zdravotní péče, což v rodině dlouhou dobu prokazatelně zajišťováno nebylo. 11. Krajský soud se dne 1. 4. 2021 vyjádřil předsedou senátu 16 Co tak, že v plném rozsahu odkázal na skutkové a právní závěry rozsudku, aniž by vznesl návrh, jak má být rozhodnuto. 12. X dětský domov, se vyjádřil dne 21. 4. 2021 k ústavní stížnosti stěžovatelky zprávou ředitelky. Ve svém stanovisku odmítla, že by došlo k porušování práv nezletilých dětí. Upozornila, že děti byly umístěny do dětského domova s polorodým bratrem Milanem B. (jedná se o pseudonym) od 10. 12. 2018. Od té doby udělali sourozenci velký pokrok ve školních výsledcích, sebeobsluze, v celkovém vystupování a chování. Podrobně popsala jejich chování, školní docházku a výsledky, volnočasové aktivity, zdravotní stav, spolupráci s rodinou a přehled dovolenek. Dne 12. 5. 2021 bylo Ústavnímu soudu zasláno vedlejším účastníkem doplnění, kde popisuje problematické chování stěžovatelky, která odmítá udělit souhlas, který je nutný k vyřízení potřebných dokumentů, které zajišťují tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dětí. Např. vyřízení cestovních pasů r. 2019, problémy s vyřizováním asistenta v mateřské škole (listopad 2019), odklad povinné školní docházky (únor 2020 přes doporučení z MŠ X, SPC X a dr. K. - pediatr), neustálé osočování vychovatelek, nevhodné až vulgární výrazy v SMS zprávách, vyhrožování v telefonu. Nesouhlas se zápisem Tomáše S. do l. třídy speciální školy - i přes doporučení MŠ, SPC a pediatra. Stěžovatelka v poslední době opět několikrát za den volala na domov, psala výhrůžné SMS s vulgárními výrazy, že si nepřeje, aby děti zůstaly na víkendových akcích v domově, dětem zakazuje pobyt v Chorvatsku i na le