II.ÚS 545/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 545/24 ze dne 13. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky K. L., zastoupené Mgr. Evou Veselou, advokátkou, sídlem Příčná 893, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 24 Co 1242/2023-93 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2023 č. j. 41 Nc 5739/2009-75, o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti SONSTAV s. r. o., sídlem Poupětova 869/10, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 24 Co 1242/2023-93 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2023 č. j. 41 Nc 5739/2009-75, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), do rozhodnutí o ústavní stížnosti odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. 3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatelky jako povinné na zastavení exekuce vedené podle exekučního titulu, jímž byl v daném případě platební rozkaz okresního soudu ze dne 18. 9. 2008 č. j. 41 Ro 319/2008-4, kterým byla stěžovatelce (tehdy žalované) uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici jako oprávněné (tehdy žalobkyni) částku 1 006 Kč a náklady řízení ve výši 8 454 Kč (původní oprávněnou byla obchodní společnost Dopravní podnik města České Budějovice, a. s., která svou pohledávku převedla na vedlejší účastnici). Okresní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice disponuje pravomocným a vykonatelným titulem. Při dokazování bylo zjištěno, že nalézací spis již byl skartován. Z vyjádření stěžovatelky vyplývá, že platební rozkaz obdržela její zákonná zástupkyně - matka, která proti němu nepodala odpor a nezaplatila ani soudem určenou částku. Okresní soud poukázal na to, že exekuční řízení primárně směřuje k realizaci vykonatelných exekučních titulů a není dalším přezkumným stupněm, kde by povinný mohl uspět se svými nově uplatňovanými námitkami a důkazními návrhy, které měly být (musejí být) uplatněny v nalézacím řízení. Stěžovatelka však podle okresního soudu nesprávně považuje exekuční řízení za další řízení, kde může využít v nalézacím řízení neuplatněné důkazy. 4. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným usnesením krajského soudu bylo usnesení okresního soudu potvrzeno, neboť krajský soud se se závěry okresního soudu ztotožnil. V odůvodnění poukázal na to, že námitky stěžovatelky se koncentrují do dvou okruhů, a to za prvé problematického zastoupení matkou v řízení nalézacím a za druhé problematického nesloučení dvou exekucí do jediné. Krajský soud dospěl k závěru, že posouzení otázky řádného zastoupení matkou přísluší do řízení nalézacího a případné vady jsou zmatečnostním důvodem podle § 229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Tato otázka tedy již nemůže být řešena v exekuci. Stejně tak nesloučení dvou exekucí do jediné nemůže představovat samo o sobě důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tvrzení stěžovatelky, že postup exekučního soudu je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s principy demokratického právního řádu, nemůže podle krajského soudu obstát, neboť v posuzované věci nedošlo k žádnému flagrantnímu porušení zákona. Exekuční řízení primárně slouží k tomu, aby byl vykonán exekuční titul, a jak již okresní soud konstatoval, nemůže suplovat řízení, kde by se řešily eventuální vady nalézacího řízení. Ze samotné výpovědi stěžovatelky vyplývá, že celou dobu věděla o existenci pohledávek vůči Dopravnímu podniku města České Budějovice, a. s., potažmo dnešní oprávněné, a ani v insolvenčním řízení tyto pohledávky nepopřela. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že ke vzniku dluhu došlo tak, že ve svých 15 letech jela (dvakrát) městskou hromadnou dopravou v Českých Budějovicích bez platné jízdenky, když ji matka se svým přítelem vyhodili z bytu a ona se potřebovala dostat za svým otcem, který bydlel na opačné straně města, protože neměla kam jinam jít. Matka jí tvrdila, že pokutu zaplatila, ale nestalo se tak. Stěžovatelka namítá, že okresní soud způsobil její zadlužení tehdy jako nezletilé tím, že nedostatečně ochránil její práva v nalézacím řízení. V daném případě šlo o typické formulářové žaloby, u kterých je vzhledem k principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů spravedlivé, aby soud určil výši odměny za zastupování žalobce advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny. Zásah do práva stěžovatelky na vlastnictví spočívá i v tom, že řízení vedená u okresního soudu nebyla spojena do jednoho řízení a vedlejší účastnici byla dvakrát přiznána náhrada nákladů za činnost, kterou lze považovat za rutinní a administrativní. Tím, že vymáhání obou nároků téhož oprávněného proti témuž povinnému nebylo spojeno do jednoho řízení, a to ani v nalézacím ani v exekučním řízení, došlo k porušení zásady hospodárnosti řízení, k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu a k zásahu do jejího vlastnického práva. Náklady řízení, a to jak nalézacího, tak i exekučního jsou zcela nepřiměřené, což je s ohledem na dva samostatně vedené případy ještě zdvojnásobeno. 6. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že ačkoli vedlejší účastnici nic nebránilo, aby dlužnou částku vymáhala po zákonném zástupci, matce nezletilé, raději několik let čekala, až stěžovatelka jako povinná nabude zletilosti a začne pracovat, aby bezprostředně poté po ní začala pohledávku exekučně vymáhat. Vedlejší účastnice tak stěžovatelce znemožnila normální (tj. dluhy nezatížený) vstup do samostatného života po nabytí zletilosti. Zájmy stěžovatelky na zastavení exekuce tak výrazně převažují nad zachováním právní jistoty jak původní oprávněné, která téměř okamžitým prodáváním těchto bagatelních pohledávek nesmyslně navyšuje částky dlužného jízdného a pokut, tak i současné oprávněné, která skupováním těchto pohledávek a jejich následným vymáháním rovněž uměle navyšuje dlužné pokuty o náklady řízení, náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce, čímž dosahuje nemorálního a bezpracného zisku. Okresní soud v současné době o druhém (souvisejícím) řízení, vedeném pod sp. zn. 41 Nc 10760/2009, doposud nerozhodl. Jednání jak původní oprávněné, postupitelky pohledávky, tak i současné oprávněné, je s ohledem na výše uvedené skutečnosti flagrantním porušením dobrých mravů, je šikanózní, a proto by mu neměla být poskytována právní ochrana. Za účelem prokázání shora uvedených skutečností stěžovatelka předložila soudu řadu důkazů. Soudy se však ve svých odůvodněních jednotlivými argumenty stěžovatelky nezabývaly, a stejně tak nezohlednily výslech stěžovatelky. 7. Podle stěžovatelky by měl být exekuční titul prohlášen za nezpůsobilý a exekuce by měla být zastavena ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, ve které je zdůrazňována ochrana slabší strany a právo na soudní ochranu. Cituje i nálezy, ve kterých je zdůrazňován požadavek adresovaný soudům na spojování ke společnému řízení věcí týkajících se týchž účastníků, které jsou po skutkové a právní stránce shodné, dále požadavek přiměřenosti nákladů řízení u tzv. formulářových žalob, kdy by soudy měly určit výši odměny advokáta za jeho zastupování s ohledem na princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů. Stěžovatelka rovněž poukazuje na ústavněprávní požadavek řádného zastupování nezletilého před soudem. Dále poukazuje na judikaturu, ve které se Ústavní soud zabýval otázkou, zda lze v exekučním řízení výjimečně zkoumat vady exekučního titulu. 8. Stěžovatelka namítá, že obecnými soudy vykonaná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť soudy nehodnotily důkazy ve vzájemném souladu a komplexně. Obecné soudy se nezabývaly stěžovatelkou předloženými důkazy a namítanými rozpory v procesu dokazování a v odůvodnění svých rozhodnutí se nevypořádaly a