II.ÚS 545/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 545/24 ze dne 24. 4. 2024 N 81/123 SbNU 382 Nedostatek řádného zastoupení nezletilého v řízení před soudem, ve kterém byl vydán platební rozkaz, a nepřiměřené náklady exekučního řízení v případě formulářových žalob   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky K. L., zastoupené Mgr. Evou Veselou, advokátkou, sídlem Příčná 893, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 24 Co 1242/2023-93 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2023 č. j. 41 Nc 5739/2009-75, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 24 Co 1242/2023-93 a usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2023 č. j. 41 Nc 5739/2009-75 bylo porušeno právo stěžovatelky vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 24 Co 1242/2023-93 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2023 č. j. 41 Nc 5739/2009-75 se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, z vyžádaného soudního spisu a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatelky jako povinné na zastavení exekuce vedené podle exekučního titulu, jímž byl v daném případě platební rozkaz okresního soudu ze dne 18. 9. 2008 č. j. 41 Ro 319/2008-4, kterým byla stěžovatelce (tehdy žalované) uložena povinnost zaplatit oprávněné obchodní společnosti SONSTAV s. r. o., sídlem Poupětova 869/10, Praha 7 - Holešovice (tehdy žalobkyni), dále jen "oprávněná", částku 1 006 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 8 454 Kč (na oprávněnou převedla tuto pohledávku obchodní společnost Dopravní podnik města České Budějovice, a. s., dále jen "původní oprávněná"). Okresní soud dospěl k závěru, že nynější oprávněná disponuje pravomocným a vykonatelným titulem. Při dokazování bylo zjištěno, že nalézací spis již byl skartován. Z vyjádření stěžovatelky okresní soud zjistil, že platební rozkaz obdržela její zákonná zástupkyně - matka, která proti němu nepodala odpor a nezaplatila ani soudem určenou částku. Okresní soud poukázal na to, že exekuční řízení primárně směřuje k realizaci vykonatelných exekučních titulů a není dalším přezkumným stupněm, kde by povinný mohl uspět se svými nově uplatňovanými námitkami a důkazními návrhy, které měly být uplatněny v nalézacím řízení. Stěžovatelka však podle okresního soudu nesprávně považuje exekuční řízení za další řízení, kde může využít v nalézacím řízení neuplatněné důkazy. 3. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud konstatoval, že námitky stěžovatelky se koncentrují do dvou okruhů, a to zaprvé do problematického zastoupení matkou v řízení nalézacím a zadruhé do nesloučení dvou exekucí do jediné. Dospěl k závěru, že posouzení otázky řádného zastoupení matkou přísluší do řízení nalézacího a případné vady jsou zmatečnostním důvodem podle § 229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). Tato otázka tedy již nemůže být řešena v exekuci. Stejně tak nesloučení dvou exekucí do jediné nemůže představovat samo o sobě důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tvrzení stěžovatelky, že postup exekučního soudu je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s principy demokratického právního řádu, nemůže podle krajského soudu obstát, neboť v posuzované věci nedošlo k žádnému flagrantnímu porušení zákona. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že exekuční řízení slouží primárně k tomu, aby byl vykonán exekuční titul, a nemůže suplovat řízení, kde by se řešily eventuální vady nalézacího řízení. Z výpovědi stěžovatelky vyplývá, že celou dobu věděla o existenci pohledávek vůči Dopravnímu podniku města České Budějovice, a. s., potažmo dnešní oprávněné, a ani v insolvenčním řízení tyto pohledávky nepopřela. 4. K návrhu stěžovatelky Ústavní soud usnesením ze dne 13. 3. 2024 rozhodl o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že ke vzniku dluhu došlo tak, že ve svých 15 letech jela (dvakrát) městskou hromadnou dopravou v Českých Budějovicích z důvodu obtížné rodinné situace bez platné jízdenky. Dopravní podnik města České Budějovice téměř ihned (v lednu 2009) obě pohledávky postoupil oprávněné, která podala dvě samostatné žaloby, každou pro jistinu 1 006 Kč. Oprávněná oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2008 poslala prostřednictvím svého právního zástupce zákonné zástupkyni tehdy nezletilé povinné, její matce. Matka povinné pokutu za svou nezletilou dceru nezaplatila ani své nezletilé dceři neoznámila, že je proti ní vedeno soudní řízení k vymožení výše uvedené pohledávky. Tehdy nezletilá stěžovatelka se však o probíhajícím soudním řízení nedozvěděla, protože veškerá soudní korespondence byla doručována pouze k rukám její matky, která pokutu za svoji dceru nezaplatila a o probíhajícím sporu ji neinformovala ani se žalobám nebránila a k soudním jednáním nešla. Platební rozkaz, který byl soudem doručován matce povinné jako její zákonné zástupkyni, matka dceři rovněž nepředala ani požadovanou částku za dceru nezaplatila. Stěžovatelka tak až po letech v době své zletilosti po nástupu do práce na základě srážek ze mzdy zjistila, že je proti ní vedena předmětná exekuce. Z pokuty se postupně vytvořil dluh v řádu desítek tisíc korun. Po nabytí zletilosti a nástupu do práce pak na mzdu stěžovatelky byly okamžitě uvaleny exekuce ve výši celkově přesahující 40 000 Kč. 6. Stěžovatelka si od obchodní společnosti Provident Finance s. r. o., vzala tři nebankovní půjčky během roku 2017 ve výši 8 900 Kč, 6 000 Kč, 8 600 Kč. Z těchto stěžovatelka většinu splatila, a to včetně úroku 150 % až 200 % ročně. Obchodní společnost Provident Finance s. r. o., přesto do následného insolvenčního řízení stěžovatelky přihlásila pohledávku ve výši 46 085 Kč. Tato pohledávka přitom věřiteli nebyla přiznána žádným pravomocným rozhodnutím, navíc úroky, které věřitel požaduje, jsou v rozporu s platným právem i aktuální judikaturou. 7. Následně stěžovatelka podala prostřednictvím svého právního zástupce insolvenční návrh s návrhem na oddlužení (usnesení o úpadku ze dne 25. 9. 2018 č. j. KSCB 46 INS 14927/2018-A-7). Při přezkumu pohledávek jí insolvenční správce doporučil, aby všechny pohledávky uznala, protože to bude jednodušší. Během insolvenčního řízení se stěžovatelce dne X narodilo dítě, jeho otec ukrajinské národnosti odešel v březnu 2022 bojovat na Ukrajinu, následně poté se přestal stěžovatelce ozývat a od té doby o něm stěžovatelka nemá žádné zprávy. Stěžovatelka tak přišla o podporu ze strany otce dítěte a o výživné na dítě. Požádala o sociální příspěvek, který jí nebyl přiznán, a následně z důvodu nedostatku finančních prostředků požádala na podzim roku 2022 o zrušení insolvence, protože již nadále nebyla schopna dodržet splátkový kalendář. Insolvence byla zrušena usnesením krajského soudu o zrušení oddlužení ze dne 22. 3. 2023 sp. zn. KSCB 46 INS 14927/2018-B-55. Z důvodu podaného odvolání ve věci odměny insolvenčního správce však insolvence dosud nebyla zcela ukončena, stěžovatelka uhradila 16 712,52 Kč. K úhradě aktuálně zbývá 3 758,49 Kč. 8. Dne 14. 12. 2021 stěžovatelka podala návrh na zastavení exekuce vedené pod sp. zn. 040 Ex 1995/09 pro částku 6 Kč (nezaplacené jízdné) plus 1 000 Kč (pokuta za jízdu MHD České Budějovice bez platné jízdenky), tedy jistinu celkem 1 006 Kč, dále náhradu nákladů právního zastoupení v nalézacím řízení v částce 8 454 Kč, náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení ve výši 3 146 Kč a dále náhrady nákladů exekuce vč. DPH ve výši 7 865 Kč, tj. částka vymáhaná soudním exekutorem činí celkem 20 471 Kč. 9. Stěžovatelka poukazuje na to, že ačkoli oprávněné nic nebránilo, aby dlužnou částku vymáhala po zákonném zás