II.ÚS 547/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 547/23 ze dne 5. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, sídlem Politických vězňů 98, Kolín, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2022 č. j. 3 Tdo 964/2022-817 a Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2022 sp. zn. 11 To 176/2022 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. března 2022 č. j. 3 T 116/2017-756, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) zaručené zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, obsahu přiložených rozhodnutí a vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Kolíně (dále jen "okresní soud") výše citovaným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání deset měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu třiceti měsíců. 3. Stěžovatel se měl jednání, za které byl odsouzen, dopustit zjednodušeně tím, že jako vedoucí výroby nechal v rámci údržby na multifunkčním obráběcím centru provést výměnu nárazuvzdorného polykarbonátového okna komory strojového opracování, které obsahovalo tvrzené sklo o tloušťce 5 mm a desku z polykarbonátu o tloušťce 15 mm, za bezpečnostní vrstvené sklo určené pro zasklívání ve stavebnictví, přičemž taková výměna byla nevhodná, absolutně nepřípustná a odporovala jak příslušným normám, tak manuálům a dokumentaci výrobce, kterými se měl stěžovatel řídit. Později dne 9. 7. 2015 okolo 8:55 obráběl zaměstnanec firmy M. L. (dále jen "poškozený") na multifunkčním obráběcím centru hliníkovou přírubu, přičemž došlo v důsledku vnitřních vad materiálu k roztržení nosiče upínací čelisti sklíčidla, k uvolnění obráběného dílu a následně k silnému nárazu obrobku či uvolněné čelisti na pozorovací okénko komory. Náraz zapříčinil celkovou destrukci bezpečnostního skla, prohnutí ocelového rámu okénka, díky čemuž poškozený utrpěl mnohočetná zranění v oblasti obličejových kostí a lebky s poraněním mozku s tím, že tato poranění lze vysvětlit jen tak, že poškozený, ač řádně proškolen, nedodržel dostatečný odstup nejméně 20 cm od okénka a v okamžiku vzniku zranění se díval skleněným průzorem do stroje a byl v těsné blízkosti krytu. Poškozený na následky zranění dne 9. 7. 2015 zemřel. 4. Nutno dodat, že šlo již o druhé rozhodnutí okresního soudu v dané věci poté, co Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a předchozí rozhodnutí obecných soudů nálezem ze dne 4. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 362/19 zrušil pro extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu v trestním řízení a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání. Ústavní soud uvedl, že nalézací soud pochybil a porušil ústavně zaručená práva stěžovatele, pokud nezjišťoval míru podílu zavinění stěžovatele v tom smyslu, že nebylo jednoznačně stanoveno, zda by škodlivý následek nastal i bez dalšího pouze v důsledku nedostatečného zasklení, anebo by nastal jen pro nedodržení bezpečné vzdálenosti ze strany poškozeného. Úkolem okresního soudu bylo doplnit dokazování tak, aby skutek, kterého se stěžovatel dopustil, před soudy obstál, tj. aby soud důkladně prověřil okolnosti a nejasnosti, co se týče příčiny nehody a nejistoty ohledně zjištěného skutkového stavu a aby své závěry prezentoval beze všech pochybností. Ústavní soud nicméně zároveň nevyloučil, že poznatky obecných soudů se nakonec prokáží jako správné a povedou k totožnému závěru. 5. Okresní soud, vázán výše citovaným nálezem, významně doplnil dokazování a shledal, že smrtelný pracovní úraz poškozenému způsobil ocelový ochranný kryt dveří obráběcího centra mající tvar mříže v oblasti pravého pozorovacího okna, na které byl poškozený přitisknutý čelem v okamžiku, kdy došlo k poškození sklíčidla a k nárazu uvolněného předmětu do okénka dveří. Zjistil také, že poškozený byl řádně proškolen a musel být seznámen, že se k okénku dveří nesmí přiblížit na méně než 20 cm, přesto tak učinil, když byl na okénko čelem přímo přitisknutý, což je jednou z příčin jeho smrtelného zranění. Okresní soud dále postavil najisto, že originální nárazuvzdorné okno s polykarbonátem by náraz do sebe absorbovalo a tím by splnilo svůj účel, ke kterému je testováno a konstruováno a k prohnutí mřížky a tím k poranění poškozeného by nedošlo vůbec či v minimální míře. Pokud by tedy obžalovaný nechal provést výměnu poškozeného okna za originální, ke smrti poškozeného by nedošlo. Okresní soud s ohledem na uvedené uzavřel, že mezi jednáním stěžovatele a následkem smrtelné nehody je příčinná souvislost. 6. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") výše citovaným usnesením tak, že jej zamítl jako nedůvodné podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). 7. Nejvyšší soud výše citovaným usnesením odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že v předchozím řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Trestním soudům vytýká, že nedostatečně prokázaly skutkový stav věci, který nemůže být v trestních věcech domýšlen, což také ve výsledku zapříčinilo nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že v daném případě je posuzovaná příčinná souvislost pouze hypotetická, nikoli však prokázaná [k tomu odkázal na stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.) a na usnesení Nejvyššího soudu 19. 10. 2016 sp. zn. 7 Tdo 1225/2016 a ze dne 14. 1. 2015 sp. zn 8 Tdo 1028/2014]. Stěžovatel je také přesvědčen, že tvrzení soudů, že nechal provést výměnu poškozeného skla za jiné než originální, není dostatečným hodnocením důkazů ve smyslu § 125 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a že příčinnou souvislost bez dalšího v tomto případě nezakládá. 9. Stěžovatel opakuje podstatnou část své argumentace, věnované tvrzení o neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (výměnou originálního skla za neoriginální na obráběcím stroji) a následkem (smrtelný úraz poškozeného), kterou uplatnil již v průběhu trestního řízení. Konkrétně uvádí, že nebylo postaveno na jisto a znalecké posudky tuto možnost nevyloučily, že kdyby byl předmětný obráběcí stroj osazen originálním sklem, nedošlo by k průhybu skla alespoň o dva centimetry. Stěžovatel trvá na tom, že soudy neprovedly důkaz o příčinné souvislosti mezi zaviněným jednáním stěžovatele a následkem. V závěru ústavní stížnosti připomněl pro trestní soudy závazné závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 362/19, dle kterého "jen důkladné prověření konkrétních okolností, velikost síly působící na soubor ochranných prvků obráběcího stroje, jednání (pochybení) poškozeného, případně příčiny nehody, mohou vést k závěru, o němž nebudou důvodné pochybnosti". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ústavní soud také není povolán k přehodnocování dokazování provedeného obecnými soudy. Mohl by tak učinit pouze tehdy, dopustily-li by se při hodnocení důkazů libovůle, například pokud by skutková zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkaz