II.ÚS 555/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 555/23 ze dne 12. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Bohouňovského, zastoupeného Mgr. Magdalenou Dvořákovou Cilínkovou, advokátkou, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti části rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2022 č. j. 102 Co 21/2022-341, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obce Miskovice, sídlem Miskovice 26, zastoupené JUDr. Ing. Michaelou Pánkovou, advokátkou, sídlem Havlíčkovo náměstí 603/11, Kutná Hora - Vnitřní Město, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna, a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") sp. zn. 5 C 184/2020 se podává, že uvedený soud rozsudkem ze dne 2. 6. 2022 č. j. 5 C 184/2020-293 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal na vedlejší účastnici zaplacení částky 1 007 036 Kč z titulu náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy z pracovního úrazu (výrok I), a stěžovateli uložil zaplatit náhradu nákladů řízení jednak první vedlejší účastnici ve výši 151 200 Kč (výrok II), jednak druhé vedlejší účastnici (v soudním řízení vedlejší účastnici na straně žalované) ve výši 2 700 Kč. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a její výši u první vedlejší účastnice stanovil podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a u druhé vedlejší účastnice podle § 1 odst. 3 písm. a) až c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 3. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, v němž kromě námitek proti rozhodnutí ve věci samé označil (nákladový) výrok II za hrubě nespravedlivý, a domáhal se aplikace § 150 o. s. ř. Na jednání krajského soudu dne 28. 11. 2022 pak stěžovatel vůči rozhodnutí o náhradě nákladů řízení namítl, že okresní soud nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu [představovanou konkrétně usneseními ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 a ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 (uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 7/2019 a č. 12/2022)]. 4. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že výše náhrady nákladů řízení, kterou je stěžovatel povinen zaplatit první vedlejší účastnici, činí 143 900 Kč, v dalším ho potvrdil (výrok I), a dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení první vedlejší účastnici 80 600 Kč a druhé vedlejší účastnici 300 Kč (výrok II). Jde-li rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, krajský soud konstatoval, že první vedlejší účastnice měla jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v odvolacím řízení plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž nejsou dány důvody pro použití § 150 o. s. ř. Při rozhodování o jejich výši přihlédl k tomu, že odměna za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř., a ani okolnosti případu neodůvodňují postup podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "přísudková vyhláška") byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.) dnem 7. 5. 2013 zrušena, určil paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátkou v řízení před soudem prvního stupně ve výši 140 000 Kč a v odvolacím řízení ve výši 80 000 Kč. Kromě toho podle krajského soudu vznikly první vedlejší účastnici v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady spočívající v paušální částce náhrad (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) v řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 900 Kč (13 x 300 Kč) a v odvolacím řízení ve výši 600 Kč. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznal rovněž druhé vedlejší účastnici s tím, že její náklady na účelné uplatňování práva v řízení činí 300 Kč. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel úvodem konstatuje, že jeho stížnost směřuje pouze do nákladů řízení, které byly krajským soudem určeny pro řízení před soudem prvního stupně i pro odvolací řízení. Dále uvádí, že podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, na které v odvolacím řízení poukázal, ve věcech nemajetkové újmy při ublížení na zdraví činí tarifní hodnota 50 000 Kč [§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu]. I když toto usnesení vydal senát, který se zabývá občanskoprávní problematikou, není legitimní důvod, proč by se u žalob, jejichž předmětem je odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, mělo postupovat jinak v pracovněprávních sporech. 6. Stěžovatel upozorňuje, že pokud by byla stanovena náhrada nákladů právního zastoupení podle uvedeného ustanovení, činila by její výše 37 400 Kč bez daně z přidané hodnoty, tedy podstatně méně, než kolik okresní soud přiznal první vedlejší účastnici (151 200 Kč), a vytýká krajskému soudu, že se vůbec k jeho argumentaci nevyjádřil a určil paušální výši odměny za právní zastoupení s poukazem na § 151 odst. 2 o. s. ř. S tímto postupem vyjadřuje stěžovatel nesouhlas, přičemž namítá, že v napadeném rozsudku chybí bližší úvaha, proč nebyl použit advokátní tarif, resp. v čem se tento případ odlišuje od jiných obdobných případů, kde soudy tento předpis aplikují, stejně tak jako úvaha, proč byla stanovena paušální odměna za zastoupení advokátem právě částce 140 000 Kč. Obecné konstatování krajského soudu, že přihlédl k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby, stěžovatel nepovažuje za dostačující vysvětlení, přičemž se domnívá, že krajský soud měl provést právní hodnocení jeho argumentu, že je třeba aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. 7. Stejně tak není stěžovateli zřejmé, na základě jakých konkrétních důvodů byla krajským soudem stanovena paušální výše odměny za právní zastoupení v řízení před odvolacím soudem ve výši 80 000 Kč. Tento postup ho přitom "extrémně poškozuje", neboť kdyby krajský soud aplikoval advokátní tarif, výše nákladů právního zastoupení za odvolací řízení stanovená podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu by činila celkem 25 280 Kč a stanovená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu by činila celkem 6 800 Kč. III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 8. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení a první vedlejší účastnici. Druhé vedlejší účastnici ji nezasílal, neboť ústavní stížnost žádné námitky týkající se rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ní a stěžovatelem neobsahuje. 9. Krajský soud uvádí, že vyšel z § 151 odst. 2 věty první o. s. ř., ze které vyplývá, že soud podle advokátního tarifu rozhoduje pouze výjimečně, a zdůvodňuje-li svůj postup, musí uvést, proč použil výjimku, nikoliv proč ji nepoužil. Podrobnější zdůvodnění by bylo namístě, kdyby některý z účastníků použití § 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř. zpochybnil, k čemuž však nedošlo, a proto lze považovat zdůvodnění obsažené v napadeném roz