II.ÚS 559/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 559/25 ze dne 12. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, sídlem Štefánikova 4083/14, Hodonín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2024 č. j. 21 Co 227/2024-254, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a nezletilé K. H. Č., nezletilé V. Č. a M. Č., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozsudku se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 6. 2024 č. j. 0 P 305/2023-191 byly první vedlejší účastnice a druhá vedlejší účastnice - nezletilé dcery (dále jen "nezletilé") svěřeny do střídavé péče rodičů tak, že v péči stěžovatele - otce (dále též jen "otec") budou od lichého čtvrtku 15:00 hodin do liché neděle 18:00 hodin a od sudé středy 15:00 hodin do sudého pátku 8:00 hodin, a v péči třetí vedlejší účastnice, matky (dále též jen "matka") budou vždy od sudého pátku 8:00 hodin do lichého čtvrtku 15:00 hodin a od liché neděle 18:00 hodin do sudé středy 15:00 hodin (výrok I.). Otci byla uložena povinnost platit na výživu první nezletilé 2 200 Kč měsíčně a druhé nezletilé 2 000 Kč, a to s účinností od 1. 6. 2024 do budoucna (výrok II.), matce byla uložena povinnost platit na výživu první nezletilé 1 100 Kč měsíčně a druhé nezletilé 1 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 6. 2024 do budoucna (výrok III.). Zvláštní úpravu střídavé péče soud stanovil pro dobu svátků a prázdnin - vánočních, jarních a velikonočních (výroky IV., V. VI.) a také o hlavních školních prázdninách, kdy stanovil střídání rodičů po týdnu (výrok VI.), dále uvedl povinnosti související s výkonem tohoto kontaktu (výroky VII., VIII. a IX.). Dále soud zamítl návrh matky na úpravu péče a výživy nezletilých dcer (výrok X.), vyslovil předběžnou vykonatelnost výroků I. a IV. až IX. vyhlášením rozsudku (výrok XI.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok XII.). 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I., IV. až XI. (výrok I.). Ve výroku II. rozsudek okresního soudu změnil tak, že otec je povinen přispívat na výživu první nezletilé od 13. 10. 2023 do 16. 6. 2024 částkou 6 300 Kč měsíčně a od 17. 6. 2024 nadále částkou 4 200 Kč měsíčně a na výživu druhé nezletilé od 13. 10. 2023 do 16. 6. 2024 částkou 6 000 Kč měsíčně a od 17. 6. 2024 nadále částkou 4 000 Kč měsíčně. Dále rozhodl o dlužném výživném pro první nezletilou a pro druhou nezletilou (výrok II.). Ve výroku III. rozsudek okresního soudu změnil jen tak, že matka je povinna výživné platit od 17. 6. 2024 nadále a změnil splatnost výživného, jinak rozsudek okresního soudu v tomto výroku potvrdil. Rozhodl, že za dobu od 17. 6. 2024 do 30. 11. 2024 matce dluh na výživném pro první nezletilou a pro druhou nezletilou nevznikl (výrok III.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.). II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud nejenže nevyhověl jeho odvolání, ale rozsudek okresního soudu změnil v jeho neprospěch, tak, že mu oproti rozsudku okresního soudu navýšil jeho vyživovací povinnost. Protože stěžovateli nebyl předestřen názor krajského soudu, že soud uvažuje o změně jeho vyživovací povinnosti, a to směrem ke zvýšení, považuje stěžovatel rozsudek krajského soudu za tzv. překvapivé rozhodnutí. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2024 sp. zn. I. ÚS 2003/24 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), vydaný ovšem v trestní věci, a dále na nález ze dne 1. 11. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1971/23, ve kterém Ústavní soud zdůraznil požadavek předvídatelnosti soudního rozhodnutí, resp. zákaz vydání překvapivého rozhodnutí. O překvapivé rozhodnutí jde též tehdy, nedostanou-li účastníci řízení příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů nebo k odlišnému právnímu hodnocení. 5. Stěžovatel namítá, že krajský soud se ho nedotazoval, zda se jeho majetkové poměry nějak změnily, a to v souvislosti s tím, že uvažuje o navýšení výživného na jeho straně, tedy absentovalo poučení o tom, že krajský soud hodlá v jeho neprospěch revidovat rozhodnutí okresního soudu. Stěžovateli tak bylo upřeno právo vyjádřit se k otázce změny jeho vyživovací povinnosti. Tímto postupem tak krajský soud porušil jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a právo na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. 6. Stěžovatel dále uvádí, že již v řízení před okresním soudem se domáhal rozhodnutí o pravidelné střídavé péči, avšak okresní soud jeho návrhu nevyhověl a rozhodl o asymetrické střídavé péči. Stěžovatel namítá, že oba soudy rozhodovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, např. nálezy ze dne 24. 5. 2022 sp. zn. III. ÚS 928/22 (N 64/112 SbNU 79), ze dne 9. 8. 2022 sp. zn. I. ÚS 847/22 (N 100/113 SbNU 169), ze dne 22. 8.2022 sp. zn. III. ÚS 882/22 (N 104/113 SbNU 207), ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3350/22, ze dne 30. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3522/22, či ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 1775/22. Krajský soud náležitě neobjasnil, proč není v nejlepším zájmu dcer, aby byly v péči matky a otce stejnou dobu, když u otce nebylo shledáno nic negativního v jeho péči o dcery či k jeho bytovým poměrům, navíc za situace, kdy oba rodiče žijí relativně blízko školního zařízení obou dcer a není tak dána obava z jakéhokoliv cestování a navštěvování dvou škol. 7. Stěžovatel dále poukazuje na ústavněprávní požadavek řádného odůvodnění soudního rozhodnutí, přičemž v napadeném rozsudku chybí konkrétní argumenty, proč otec stejně jako matka nemůže o dcery pečovat rovnocenný čas. Stěžovatel před krajským soudem uváděl, že důvodem pro vyloučení pravidelného intervalu střídavé péče nemůže být mírná preference jednoho z rodičů, se kterým dítě tráví více času, tedy tato okolnost podle stěžovatele nemůže být důvodem pro popření pravidelného intervalu střídavé péče. S tímto argumentem se však krajský soud nevypořádal. 8. Stěžovatel namítá, že v zájmu obou dcer je model stejnoměrné péče, aby jak mužský, tak i ženský element mohly ovlivňovat stejnou měrou život obou dcer. Poukazuje nato, že žádný z rodičů se nemůže opírat o větší "oprávnění" k dítěti, což však soudy obou stupňů nevzaly v úvahu. Vzájemné konflikty mezi rodiči nemohou být řešeny svěřením dcer do převážné péče matky s tím, že se děti od konfliktů uchrání. Stěžovatel akcentuje, že střídavá rovnoměrná péče směřuje vždy k zachování nejlepšího zájmu dítěte, tj. k zachování práva obou rodičů na výchovu právě v situacích, kdy došlo k porušení rodinných vztahů. Stěžovatel uzavírá, že v nejlepším zájmu nezletilých dcer je jejich svěření do střídavé péče rodičů, kdy o nezletilé děti stejnou měrou a za stejných podmínek budou pečovat oba rodiče. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý p