II.ÚS 560/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 560/24 ze dne 31. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů Šárky Čížek Pfeiferové, Marka Chvojana a Marcely Chvojanové, všech zastoupených Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem, sídlem Velké náměstí 147/12, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2023 č. j. 3 As 362/2021-51 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2021 č. j. 30 A 49/2020-279, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 1. Z ústavní stížnosti a vyžádaných spisů Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 362/2021, Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") sp. zn. 30 A 49/2020, a vedlejšího účastníka zn. KUKHK-28374/UP/2019 se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 28. 8. 2020 č. j. KUKHK-28374/ÚP/2019 (Gut) rozhodl ve společném a stavebním řízení o schválení záměru stavebníka, stavbě rodinného domu a přilehlých staveb v blízkosti pozemků stěžovatelů. Dne 12. 5. 2020 stěžovatelé podali proti uvedenému rozhodnutí žalobu, ve které namítali řadu procesních pochybení, vedoucích k upření jejich práva vyjádřit se k relevantním okolnostem, a dále nedostatečné hodnocení vlivu stavby na sousední pozemky, nesprávné vyřešení napojení elektro přípojky záměru a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. 2. Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu ve vztahu k první stěžovatelce odmítl jako opožděnou a ve vztahu k ostatním stěžovatelům jako nedůvodnou zamítl. Jde-li o opožděnost žaloby, z podepsané doručenky ze spisu je podle krajského soudu patrné, že první stěžovatelka převzala žalobou napadené rozhodnutí dne 3. 3. 2020, a proto dvouměsíční žalobní lhůta uplynula před podáním žaloby. Dále krajský soud zdůraznil, že vedlejší účastník se stěžovateli jednal po celou dobu jako s účastníky řízení, stěžovatelé napadají převážně jen formální či formulační nedostatky rozhodnutí a uplatňují námitky soukromoprávního charakteru, které se ve správním řízení nepřezkoumávají. Problémy pohody bydlení vedlejší účastník řádně vypořádal. Konečně, napojení na elektro přípojku stěžovatelů je vyřešeno, protože posuzovaný záměr je již připojen na jinou přípojku. Problém zde vznikl chybou distributora elektřiny a nyní již je na stěžovatelích, aby věc vyřešili s ním. K některým žalobním bodům krajský soud nepřihlédl pro uplatnění až po uplynutí žalobní lhůty. 3. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl, respektive částečně odmítl jako podanou osobami k tomu zjevně neoprávněnými ve vztahu k těm stěžovatelům, kteří brojili proti výroku, který se jich netýkal. Šlo-li o opožděnost žaloby první stěžovatelky, Nejvyšší správní soud ověřil, že ve spise se nachází podepsaný originál dodejky žalobou napadeného rozhodnutí s datem doručení dne 3. 3. 2020. První stěžovatelka nepřednesla žádné kvalifikované tvrzení zpochybňující pravost této veřejné listiny; neuvedla žádné konkrétní tvrzení, kde se zdržovala, z jakých důvodů nemohla zásilku převzít a dodejku podepsat, či přednést jinou logicky konzistentní skutkovou verzi, ke které by mohlo proběhnout dokazování. Nejvyšší správní soud proto neměl důvod o pravosti dodejky pochybovat. Neshledal proto ani, že napadený rozsudek krajského soudu by bylo třeba zrušit pro absenci upozornění první stěžovatelky na možnost odmítnutí žaloby jako opožděné. 4. Ve věci samé Nejvyšší správní soud zdůraznil, že i kasační argumentace stěžovatelů je nekonkrétní a neurčitá. Napadený rozsudek krajského soudu nebyl překvapivý, protože stěžovatelé měli dostatečný prostor k uplatnění námitek. Je rovněž přezkoumatelný. Výrok žalobou napadeného rozhodnutí skutečně odpovídá projektové dokumentaci a tvrzení o chybně vyznačené hranici pozemku stěžovatelé skutečně uplatnili opožděně. U námitek pohody bydlení stěžovatelé opět náležitě nespecifikují, co krajský soud či Krajský úřad Královéhradeckého kraje jako vedlejší účastník chybně posoudily. Jde-li konečně o napojení na elektro přípojku ve vlastnictví stěžovatelů, to se řeší v jiném samostatném řízení (o vydání územního souhlasu pro provozovatele distribuční soustavy). Stěžovatelé, kteří nejsou vlastníci vedení elektřiny, nebyli oprávněni udělit souhlas se zásahem do ochranného pásma. Takovou osobou je provozovatel distribuční soustavy, který zde souhlas udělil. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé tvrdí, že soudní řízení správní bylo nepřiměřeně dlouhé, protože trvalo téměř tři a půl roku. První stěžovatelka nesouhlasí s odmítnutím své žaloby jako opožděné; doručenka je nepochybně falzem, protože první stěžovatelce rozhodnutí nebylo doručeno dne 3. 3. 2020 poskytovatelem poštovních služeb. Podpis stěžovatelky je specifický a ze spisu by měl být rozpor očividný. Správní soudy zde nadto ignorovaly judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je třeba před odmítnutím žaloby pro opožděnost žalobce o této eventualitě poučit a umožnit mu argumentovat v jeho prospěch (srov. rozsudek ze dne 12. 8. 2010 č. j. 7 Afs 63/2010-65). 6. Zbylí dva stěžovatelé namítají, že napadené rozsudky jsou překvapivé; jejich právní zástupce na jednání před krajským soudem nebyl vyzván, aby se vyjádřil k podstatným okolnostem věci. Napadená rozhodnutí jsou plná nepřesností a dezinterpretací tvrzení stěžovatelů. Jejich tvrzení nejsou obecná, protože byla připravována s náležitou péčí. Krajský soud se nevypořádal s navrhovanými důkazy. Chybně správní soudy posoudily narušení ochranného pásma elektro přípojky v jejich vlastnictví, protože stěžovatelé s tím museli dát souhlas. Stěžovatelé vždy byli a nadále jsou vlastníky elektrické přípojky, do jejíhož ochranného pásma posuzovaný záměr neoprávněně zasahuje. Sporný zůstal průběh hranic pozemků; tyto občanskoprávní námitky nebyly vůbec vypořádány, stejně jako namítané vady projektové dokumentace. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům, vedlejšímu účastníkovi řízení a rovněž osobám zúčastněným na řízení v předcházejícím soudním řízení správním, kterým náleželo postavení vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti. 8. Nejvyšší správní soud k tvrzení o rozporu napadeného rozsudku s vlastní judikaturou k povinnosti soudu poučit před odmítnutím opožděné žaloby uvedl, že si této judikatury byl vědom. Avšak pochybení krajského soudu nevedlo k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. První stěžovatelka totiž ani v kasační stížnosti nepřednesla žádné plausibilní tvrzení vedoucí ke zpochybnění okamžiku doručení žalobou napadeného rozhodnutí. Přitom právě ve stěžovatelkou odkazovaném rozsudku sp. zn. 7 Afs 63/2010 tehdejší stěžovatel v kasační stížnosti toto plausibilní tvrzení přednesl. Ani v ústavní stížnosti ostatně první stěžovatelka netvrdí nic o okolnostech doručení. Ve zbylé části Nejvyšší správní soud odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. 9. Krajský soud ve vyjádření odkázal na odůvodnění svého napadeného rozsudku. Vedlejší účastník ve vyjádření uvedl, že z judikatury Nejvyššího správního soudu naopak plyne povinnost žalobce uvést konkrétní tvrzení, která zpochybňují okamžik doručení, aby se těmito okolnostmi soud mohl zabývat. V nynější věci přitom první stěžovatelka dodnes žádná taková tvrzení nepřednesla. Ve zbylé části vedlejší účastník odkázal na obsah napadených rozhodnutí. 10. Žádná z osob zúčastněných na řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřila. Protože byly poučeny, že se za takové situace bude vycházet z toho, že se svého postavení vedlejších účastníků vzdávají, Ústavní soud s nimi nadále nejednal. 11. Soudce zpravodaj zaslal doručená vyjádření stěžovatelům na vědomí a k případné replice. Stěžovatelé využili této možnosti a v replice uvedli, že vyjádření vedlejšího účastníka k ústavní stížnosti je prostou kopií dřívějšího vyjádření k žalobě. K vyjádření Nejvyššího správního soudu stěžovatelé uvádí, že není relevantní, zda první stěžovatelka přednesla jinou verzi reality či nikoli. Nejvyšší správní soud nemá suplovat roli krajského soudu (srov. rozsudek ze dne 10. 1. 2019 č. j. 1 As 382/2018-39). Argumentace Nejvyššího správního soudu zde stěžovatelku směřuje do "jakéhosi bludného kruhu." IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 1. Ústavní soud posoudil spl