II.ÚS 570/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 570/20 ze dne 14. 10. 2020 N 199/102 SbNU 267 Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě ve správním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Miroslava Špadrny a Tomáše Hanzla, zastoupených Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1097/2019-448 ze dne 4. 12. 2019, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 388/2018-350 ze dne 28. 11. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 25 C 10/2013-314 ze dne 23. 7. 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 122/12, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1097/2019-448 ze dne 4. 12. 2019, usnesením Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 388/2018-350 ze dne 28. 11. 2018 v částech výroků I a II, jimiž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, a ve výrocích III a IV a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 25 C 10/2013-314 ze dne 23. 7. 2018 v části, v níž bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze, byla porušena základní práva stěžovatelů na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto v uvedeném rozsahu ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelé Miroslav Špadrna (dále jen "první stěžovatel") a Tomáš Hanzl (dále jen "druhý stěžovatel") se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkají částečného odmítnutí jejich žalob o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, která byla vedena v souvislosti s jejich žádostmi o poskytnutí informací. Napadenými rozhodnutími byla podle stěžovatelů porušena jejich základní práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva") a na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. 2. První stěžovatel podal v září 2010 žádost o poskytnutí informace dle § 13 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, o protiprávním jednání tehdejšího soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 Mgr. Jiřího Englicha a o způsobu řešení jeho protiprávního jednání. Druhý stěžovatel podal v prosinci 2010 žádost o poskytnutí totožné informace. Ve správních řízeních nebylo ani jedné z žádostí vyhověno. V navazujících soudních řízeních správních o žalobách proti zamítavým rozhodnutím ovšem stěžovatelé měli úspěch a dosáhli jejich zrušení. Prvnímu stěžovateli byla požadovaná informace poskytnuta v listopadu 2014, druhému pak již v září 2014. 3. Stěžovatelé se posléze u obecných soudů domáhali přiměřeného zadostiučinění ve výši 70 000 Kč (první stěžovatel), respektive 65 000 Kč (druhý stěžovatel) za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpovědnosti státu"). Tato nemajetková újma jim měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení a průtahy v řízeních o jejich žádostech o výše popsanou informaci. 4. V řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 celkem třikrát. Při prvním rozhodování byla vedena o žalobách stěžovatelů dvě samostatná řízení. Obvodní soud stěžovatelům převážně vyhověl, přičemž na věc aplikoval čl. 6 odst. 1 Úmluvy a k němu se vztahující judikaturu o náhradě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Městský soud v Praze pak v odvolacím řízení tato rozhodnutí částečně potvrdil a částečně změnil. Rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu byla v případech obou stěžovatelů zrušena Nejvyšším soudem (rozsudky č. j. 30 Cdo 3755/2015-154 a č. j. 30 Cdo 3752/2015-97 ze dne 27. 6. 2017). Nejvyšší soud konstatoval, že na projednávané případy nelze aplikovat čl. 6 Úmluvy ani čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť závazek, jehož splnění se stěžovatelé domáhali na orgánu veřejné moci, "nepochybně není závazkem civilní (soukromoprávní) povahy ve smyslu judikatorního a doktrinálního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy". V důsledku toho nelze podle Nejvyššího soudu předmětná řízení před správními orgány a před správními soudy hodnotit jako jeden celek a posuzovat přiměřenost délky celého takového (jediného) řízení, nýbrž je třeba rozlišovat nároky ve vztahu ke správním řízením a ve vztahu k soudním řízením, přičemž ve vztahu ke správním řízením lze v případě stěžovatelů postihnout toliko jednotlivé průtahy v řízení, tedy situace, kdy správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Ve vztahu k těmto správním řízením a nesprávnému úřednímu postupu v nich se rovněž neuplatní presumpce vzniku nemajetkové újmy (ta se může uplatnit jen ve vztahu k nepřiměřené délce daných soudních řízení), ale poškození (stěžovatelé) jsou povinni prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem újmy. Nejvyšší soud proto nakonec uložil obvodnímu soudu, aby stěžovatele vyzval ke specifikaci, zda a případně jakého odškodnění se domáhají ve vztahu k řízení před správními orgány na straně jedné a k řízení před správním soudem na straně druhé. 5. Při druhém projednání obvodní soud vyzval stěžovatele k doplnění žalob a tyto spojil ke společnému projednání. Stěžovatelé na výzvy reagovali argumentací, že se podle jejich mínění na předmětná řízení ochrana poskytovaná zejména čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztahuje, a není proto třeba žaloby nijak dále skutkově konkretizovat. I když stěžovatelé žaloby nedoplnili, obvodní soud takový postup akceptoval, spojil žaloby ke společnému řízení a přistoupil na argumentaci stěžovatelů ve prospěch aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Toto v pořadí druhé vyhovující rozhodnutí obvodního soudu bylo následně zrušeno rozhodnutím městského soudu s tím, že obvodní soud nepostupoval v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu a musí toto pochybení napravit. 6. Při třetím projednání obvodní soud ústavní stížností napadeným usnesením v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu odmítl žaloby stěžovatelů (výroky I a II usnesení) pro neodstranění vad podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."); a dále stěžovatele zavázal k náhradě nákladů řízení žalované (výroky III a IV usnesení). Obvodní soud tentokrát již stěžovatele znovu nevyzval podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k doplnění žalob. Podle obvodního soudu totiž stěžovatelům byly již dříve vytknuty vady žalob a poskytnuta lhůta k jejich doplnění, což však stěžovatelé ve stanovené lhůtě neučinili. 7. Městský soud svým usnesením rozhodnutí obvodního soudu zčásti potvrdil (ohledně nemajetkové újmy z řízení před správními orgány) a zčásti změnil tak, že se žaloby v daném rozsahu neodmítají (ohledně nemajetkové újmy z řízení před správními soudy) (výrok I usnesení ve vztahu k prvnímu stěžovateli a výrok II ve vztahu k druhému stěžovateli); dále potvrdil rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích o nákladech řízení (výrok III) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). Podle městského soudu stěžovatelé během odvolacího řízení doplnili své žaloby a rozdělili uplatňované nároky tak, že se domáhají náhrady nemajetkové újmy zvlášť za soudní řízení a zvlášť za správní řízení. První stěžovatel za nepřiměřenou délku soudního řízení požaduje částku 19 000 Kč s příslušenstvím, druhý stěžovatel pak částku 14 800 Kč s příslušenstvím. Podle městského soudu jsou díky tomuto doplnění žaloby v rozsahu nároku na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení před správními soudy dostatečně určité. Proto městský soud částečně změnil usnesení obvodního soudu tak, že v rozsahu uvedených nároků se žaloby neodmítají. 8. Městský soud ovšem potvrdil odmítnutí žalob ve zbývajících částech, jimiž se stěžovatelé domáhali zaplacení částky 51 000 Kč s příslušenstvím (první stěžovatel), respektive částky 50 200 Kč s příslušenstvím (druhý stěžovatel) jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou správních řízení. Dospěl k závěru, že obvodní soud poskytl stěžovatelům dostatečný prostor pro doplnění žalob, přičemž výzva k doplnění byla dostatečně konkrétní a srozumitelná. Stěžovatelům bylo před odmítavým usnesením obvodního soudu navíc do