II.ÚS 572/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 572/24 ze dne 2. 10. 2024 Nesprávné určení výše náhrady nákladů řízení vycházející z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Petry Černé, zastoupené JUDr. Petrem Živnůstkou, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, proti výrokům II a IV rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 35 Co 125/2023-153 ze dne 22. 11. 2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Jaroslavy Vodičkové, zastoupené JUDr. Martou Šípkovou, advokátkou se sídlem Žitomírská 38, Praha 10, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci výroky II a IV rozsudku č. j. 35 Co 125/2023-153 ze dne 22. 11. 2023 porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II a IV rozsudku Krajského soud v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 35 Co 125/2023-153 ze dne 22. 11. 2023 se proto ruší. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud se v této věci zabýval problematikou určení tarifní hodnoty věci v souvislosti s předmětem řízení, kterým je (nemovitá) věc penězi ocenitelná. Posuzoval, za jakých podmínek může soud určit hodnotu sporu podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) namísto § 8 odst. 1 téhož předpisu, tedy od čeho má soud odvíjet tarifní hodnotu předmětu sporu pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení. II. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 2. Paní Jaroslava Vodičková, vedlejší účastnice řízení (dále jen "první vedlejší účastnice"), se u obecných soudů domáhala určení vlastnického práva k nemovité věci proti stěžovatelce a obchodní společnosti Apartmány Albrechtice s.r.o., vedlejší účastnici řízení (dále jen "druhá žalovaná"). Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem č. j. 15 C 189/2021-94 ze dne 31. 10. 2022 žalobu první vedlejší účastnice zamítl (výrok I) a určil jí povinnost nahradit stěžovatelce a druhé žalované náhradu nákladů řízení ve výši 194 503,20 Kč a 193 233,70 Kč (výroky II a III). Při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel okresní soud z hodnoty sporu, tedy z hodnoty nemovité věci. Tu soud určil podle kupní ceny sjednané v kupní smlouvě z roku 2021 uzavřené mezi stěžovatelkou a druhou žalovanou. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci o odvolání první vedlejší účastnice rozhodl tak, že se rozsudek okresního soudu ve výroku I, kterým byla žaloba zamítnuta, potvrzuje. Změnil ovšem nákladové výroky. První vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 27 523,20 Kč (výrok II) a druhé žalované ve výši 26 253,70 Kč (výrok III). Dále první vedlejší účastnici uložil povinnost uhradit náhradu nákladů odvolacího řízení stěžovatelce ve výši 12 151 Kč (výrok IV) a druhé žalované ve výši 11 180 Kč (výrok V). Na rozdíl od okresního soudu nevycházel při určení výše náhrady z hodnoty nemovité věci, ale z hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Konstatoval, že v posuzované věci okresní soud nemohl použít při stanovení hodnoty sporu kupní smlouvu z roku 2021, protože tato smlouva byla uzavřena mezi stěžovatelkou a druhou vedlejší účastnicí. První vedlejší účastnice nebyla stranou této smlouvy, a proto ji v tomto sporu nelze použít. Konkrétní sjednaná kupní cena totiž může vyjadřovat různé motivy stran při uzavírání smlouvy a tato cena může být oproti ceně obvyklé nižší nebo naopak vyšší. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že v řízení absentuje spolehlivý údaj o hodnotě věci (její obvyklé ceně) a její zjišťování přesahuje potřeby řízení ve věci samé, je třeba vyjít z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tj. z částky 50 000 Kč. III. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předně namítá, že krajský soud výše předestřeným postupem porušil její ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), jakož i právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). 5. Postup krajského soudu shledává svévolným a překvapivým. Uvádí, že obecný soud účastníky při jednání žádným způsobem se svým záměrem přehodnotit hodnotu předmětu sporu neseznámil, a tedy jim ani neposkytl prostor se k tomuto postupu vyjádřit. Rozdíl v přiznané výši náhrady nákladů řízení přitom dosahuje částky, kterou nelze označit za bagatelní; rozdíl v přiznané náhradě nákladů řízení činí podle názoru stěžovatelky cca 230 000 Kč. 6. Stěžovatelka má za to, že soud měl vycházet ze sjednané kupní ceny. Poukazuje i na to, že sama první vedlejší účastnice ve své argumentaci před obecnými soudy označila cenu dohodnutou mezi stěžovatelkou a druhou žalovanou za nepřiměřeně nízkou. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán rozsudek, jehož výroky II a IV jsou napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelky 8. Krajský soud se k výzvě Ústavního soudu nevyjádřil. 9. První vedlejší účastnice ve vyjádření sdělila, že ústavní stížnost považuje za zcela nedůvodnou a především zjevně neopodstatněnou. Uvedla, že stěžovatelka toliko polemizuje s výkladem jednoduchého práva, aniž by osvětlila, jak tento výklad porušuje její základní práva. Připomíná, že Ústavní soud přistupuje k problematice náhrady nákladů řízení zdrženlivě a uvádí, že spory o náhradu nákladů řízení zpravidla nedosahují intenzity dosahující porušení základních práv a svobod. Namítá, že stěžovatelka nedoložila spolehlivý údaj o ceně nemovité věci. Za této situace potom podle jejího názoru správně městský soud přistoupil k určení tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Stěžovatelkou uvedené odkazy na judikaturu zdejšího soudu považuje první vedlejší účastnice za nepřiléhavé. Nákladový výrok nepovažuje ani za překvapivý, jelikož stěžovatelka, sic zastoupena odborníkem, přistupovala k ochraně svých oprávněných zájmů před obecnými soudy liknavě a sama spolehlivý údaj o ceně nemovité věci nepředložila. 10. Druhá žalovaná se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřila. V souladu s poučením, kterého se jí dostalo, se má za to, že se v řízení před Ústavním soudem vzdala postavení vedlejší účastnice (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 11. Vyjádření první vedlejší účastnice zaslal Ústavní soud na vědomí a k replice stěžovatelce. Stěžovatelka v replice uvádí, že k vyjádření první vedlejší účastnice má i nadále výhrady. Svým obsahem by však opakovala argumenty již představené v ústavní stížnosti, na kterou proto odkazuje. VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud úvodem předesílá, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li porušení základního práva nebo svobody. 13. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že samotný "spor" o náhradu nákladů řízení, i když může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002). Rozhodování o nákladech řízení je však na druhou stranu integrální součástí řízení jako celku, takže i při něm je nezbytné dbát ústavně zaručených práv účastníků (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2570/10 ze dne 28. 5. 2013). Určení hodnoty věci penězi ocenitelné a pojem nepoměrné obtíže 14. Jádrem ústavní stížnosti je otázka, od čeho měl odvolací soud odvíjet tarifní hodnotu předmětu sporu pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení a za jakých podmínek může vyjít z tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu. 15. Ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplý